Až jednou půjdete po chodbě v liberecké nemocnici, najednou uslyšíte smích a spatříte rozzářené obličeje, můžete si být skoro jisti, že jste potkali zdejší nejoblíbenější zaměstnance, zvířecí terapeuty.
Jen těžko byste Petru Konečnou, která se v Krajské nemocnici v Liberci věnuje canisterapii i felinoterapii, přehlédli. Pokud právě prochází v doprovodu svých dvou leonbergerů, lehce zaberou celou chodbu. A neméně pozornosti se dostává i kočičím terapeutům.
Petra Konečná se chovem leonbergerů zabývá už více než 20 let. „Ke canisterapii mě přivedla touha pomáhat lidem a zároveň jsem věděla, že leonbergeři jsou vhodní pro práci s lidmi, protože toto plemeno bylo vyšlechtěno jako rodinný a doprovodný pes,“ vypráví Petra Konečná.
Dvojice Elwis a Elza, připomínající spíš přerostlá medvíďata než psi, si svýma očima a huňatým kožichem získají každého. Jakmile se společně vydáme za pacienty, stáváme se celebritami. Neujdeme ani pár metrů a už máme první obdivovatele. „Oba jsou workoholici. Přestože jsou pro mě naprostou prioritou a je pro mě důležité, aby měli dostatek odpočinku, oba je práce hrozně baví.“
A to je fakt vidět. Huňaté ocasy se při chůzi volně pohupují a jakmile se k dobráckým čumákům přiblíží lidská ruka, z lehkého pohupování je divoké mávání. Přesto jsou neskutečně empatičtí a jemní. Mezi dvě lůžka na pokoji se sice sotva vejdou, přitom ale dokážou s neskutečnou něžností olíznout ruku nebo položit hlavu na okraj postele.
Stejné je to i s kočkami. Když Petra Konečná vyrazí na „obchůzku“ třeba s kocourem Bumbácem v náručí, zastavují nás pacienti, návštěvy a dokonce i sestry nebo doktoři. „Na našem oddělení paní canisterapeutka se svými psy začínala a nyní se tu věnuje i felinoterapii. Má to obrovský vliv na pacienty i na nás. Není tak divu, že zájem se rychle rozšířil i na další oddělení,“ říká Veronika Králová, vrchní sestra na oddělení následné péče (ONP). Podle ní je psychická stimulace nesmírně důležitá. A to zejména u pacientů, kteří v nemocnici pobývají delší dobu.
Nejvytíženější bývají zvířecí terapeuti podle Konečné během polední přestávky. „To většinou nikam nedojdu. Hned se někdo přijde pomazlit a kolikrát se desítky minut nepohneme z místa,“ uvádí s úsměvem.
A je to tak. Jen když míjíme s Bumbácem v náručí sesternu, je jasné, že ani tady to bez zastávky nepůjde. Přítomnost zvířete působí skoro jako nějaká droga. Ustarané tváře se rozjasňují, personál zabraný do práce se seběhne kolem kocoura a najednou je všude veselo a chodbou zní smích.
Zvířata mají velký vliv na psychiku a náladu nejen pacientů, ale i návštěv a zaměstnanců
Díky přítomnosti zvířat navazujeme kontakt v podstatě s každým, koho potkáme. Na pokojích, na chodbách, dokonce i ve výtahu. Přesto ale zvířata nejsou žádnou hračkou. „Když nemocnice uveřejnila zprávu, že začínáme praktikovat felinoterapii, které se nyní už věnuju nejen s Bumbácem, ale i s dalšími dvěma mainskými mývalími kočkami Bambulkou a Jamesem Bondem, objevily se i negativní reakce. Podle některých jde pak kočka z ruky do ruky. Ale tak to není. Kočku mám v ruce jen já a vždy sleduji, jaké vysílá signály. Když potřebuje, nechám ji odpočívat.“
Za dobře odvedenou práci si samozřejmě zaslouží kočky i pejsci nejen odpočinek, ale taky nějakou tu dobrotu. A pokud si myslíte, že Elwis s Elzou by se rozkrájeli za piškot nebo granule, tak jste vedle jak ta jedle. Tihle chlupatí obříci mají vytříbený jazýček a milují ovoce! Během pár sekund v nich zmizí banán, mandarinka nebo třeba jablko. Mají i další neřest, tu jim ale majitelka moc nedopřává. „Asi je to zvláštní, ale oběma chutná kafe. Samozřejmě jim ho nevařím, ale musím si dávat pozor. Jakmile si ho někde odložím, jsou schopni mi ho vypít.“
Přítomnost zvířat zkrátka mění nemocniční prostředí a mění i pacienty. „Je krásné vidět, jak moc potěší pacientku, která má doma pejska, když si tady u nás může pohladit třeba Elwise nebo si podržet vodítko,“ říká Králová. Stejně působí psi třeba i na pacienta, který bývá na personál velmi nepříjemný. „Když je u něj ale pes, pán úplně roztaje,“ dodává radostně vrchní sestra.
Přítomnosti Petry Konečné a jejích zvířat si váží stále více lidí. Rozehnat špatné myšlenky, na chvíli se odpoutat od svých strastí a povinností potřebuje občas každý. „Začínali jsme tím, že jsme na chodbách našeho oddělení vytvořili prostor pro pestrobarevné věčně štěbetající ptáčky, u kterých se mohou zastavit mobilní pacienti a alespoň na chvíli zapomenout na tíhu nemoci,“ konstatuje primářka oddělení následné péče Věra Mikulecká.
A dále dodává: „Jsme proto moc rádi, že dnes již máme k dispozici profesionální canisterapeutku, která se svými neobyčejně empatickými pejsky a kočičkami dokáže malé zázraky i u pacientů upoutaných na lůžko.“
Podle Mikulecké stráví pacienti na ONP v průměru 35 dní. Během té doby přichází o běžný kontakt s okolním světem. Samotné uzdravení ale závisí i na celkové duševní kondici. A právě v tomto ohledu je canisterapie tolik přínosným zpestřením. Ostatně o tom, jak účinné může být byť jen krátké pomazlení se zvířetem, může vyprávět každý majitel domácího mazlíčka.
Čtvrtek, 14. listopadu 2019, 23:21
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
