Stovky lidí se naposledy rozloučily s kantorem a agronomem Jaroslavem Palarcem

„Dnes jsme se sešli, abychom se rozloučili s člověkem, který se hluboce zapsal do našich životů. Odešel člověk, který ovlivnil nejen nás, ale i stovky dalších lidí svým životem, prací a příkladem. Ing. Jaroslav Palarec nebyl „jen“ učitelem nebo kolegou. Byl to milovaný bratr, strýc, agronom, učitel odborného výcviku i odborných předmětů, člen pěveckého sboru, výchovný poradce, zástupce ředitele, kolega, kamarád… a hlavně člověk, kterého bychom si všichni přáli poznat,“ zaznělo dnes během posledního rozloučení v hejnické bazilice.

Jaroslav Palarech byl dlouhá léta oporou Střední školy hospodářské a lesnické a prací doslova žil. „Posledních sedm a půl roku vedl na této škole z pozice zástupce ředitele potravinářské, zahradnické, technické, zemědělské i lesnické obory a nikdy nezůstal stát na místě. Neustále hledal nové cesty, jak školu posunout dál. Byl přímý, otevřený, obětavý a vždy ochotný udělat krok navíc. Přijímal změny s rozvahou a hledal způsoby, jak věci dělat lépe — pro žáky, kolegy i celý region,“ uvedl dále v projevu během posledního rozloučení hejnický farář Jiří Voleský.

„Pomáhal, kde bylo třeba — radou, činem, finanční podporou, někdy i tím, že prostě zajistil ubytování pro někoho, kdo to zrovna potřeboval. Měl vizi a měl srdce. Díky němu vznikla naučná zemědělská stezka, školní zoo, nové dílny v areálu Bělíkova a projekt cvičných stájí. Často říkával: „Na praxi si nehrajeme, my ji skutečně děláme.“ A takový byl i on. Nepředstíral. Dělal věci naplno, s přesvědčením, že poctivá práce má smysl,“ znělo dále hejnickou bazilikou.

„Bude nám chybět jeho přímý pohled, otevřená slova, každodenní diskuze o tom, jak život posunout dál. Jeho neochvějná víra, že společně dokážeme měnit věci k lepšímu, byla nakažlivá a silná. Jaroslav byl člověk, který uměl spojovat lidi, motivovat žáky,“ dodává ředitel SŠHL Frýdlant Miroslav Kudrna.

Vzácný případ čistého lidského dobra

Oblíbenost Jaroslava Palarce dokládá nejen zaplněná bazilika během pátečního posledního rozloučení, ale i vzkazy, které k němu vysílají jeho spolupracovníci a především studenti.

„Byl to skvělý člověk. Bez něj bychom možná ani výuční list neměli.“
„Byl to úžasný mistr, hodně to zabolelo.“
„Děkuju za všechny vědomosti, které díky vám mám. Jeden z nejlepších učitelů. Nezapomenu.“

„Byl to velice charismatický člověk, který měl srdce na pravém místě. Dělal pro každého, co jen mohl. Byl velice dobrý učitel, hodný, upřímný, vtipný, rád si zpíval v autě, užíval si života jezdil po různých školních akcích, což si myslím, že ho bavilo. Rád se dozvídal o nových věcech. Takových lidí je opravdu málo. Na takového člověka nezapomenu.“

„S hlubokou úctou a vděčností děkuji za vše, co jste nám předal – nejen vědomosti, ale i lidskost, trpělivost a podporu.“

"Nejlepší člověk se vzácným charakterem, kterého jsem měl tu čest v životě poznat."

"Někteří lidé se díky svému dobrému srdci stanou nesmrtelnými v srdcích druhých. Jarda mezi takové lidi patří. Navždy v srdcích a vzpomínkách žáků, kolegů, všech kteří měli tu čest ho poznat."

„Byl jste pro nás víc než jen učitel – byl jste průvodcem, inspirací a oporou.“

„Vaše slova, laskavý přístup a životní moudrost v nás zanechaly nesmazatelnou stopu. Děkuji, že jste s námi sdílel svůj čas a srdce.“

To jsou jen některé ze vzkazů, které Jaroslavu Palarcovi virtuálně poslali jeho kolegové a především studenti, kterých za desetiletí své kariéry učil tisíce.

Ukázal, jak velký vliv může mít jeden člověk

„Odešel člověk, kterého jsem měl to štěstí poznat a který mě i stovky žáků svým životem a prací nesmírně ovlivnil. Ing. Jaroslav Palarec – absolvent naší školy, agronom, učitel odborného výcviku i odborných předmětů, výchovný poradce, zástupce ředitele, kolega, kamarád a někdo, koho bych přál potkat každému. Jaroslav byl člověk, který ve Frýdlantu probudil a dále rozvíjel zemědělskou tradici, motivoval žáky, spojoval lidi a svým životem ukazoval, jak velký vliv může mít jeden člověk. Přeji každému, aby kolem sebe měl alespoň jednoho Jaroslava. Já jsem to štěstí měl – a budu mu za to navždy vděčný,“ uzavírá ředitel SŠHL Miroslav Kudrna.