Na liberecké jeviště po patnácti letech vstoupí dílo jednoho z nejbrilantnějších klasiků italského belcanta počátku 19. století Gioacchina Rossiniho. Opera Popelka má premiéru už v pátek 28. září.
Rodák z Pesara (*29. února 1792) pocházel z hudebnické rodiny a v duchu tradice nastoupil na konzervatoř v Boloni, kde získal skvělé hudební vzdělání. Do divadelního světa vstoupil záhy, již v 19 letech zkomponoval svou první operu, čímž začala dobrodružná etapa života velkého milovníka vína, žen, zpěvu a dobrého jídla. Následovala úspěšná díla Tancredi, Italka v Alžíru a proslulý Lazebník sevillský. Pro neapolského impresária Domenica Barbaju se zavázal od roku 1815 komponovat dvě opery ročně, přesto vlivem své překotné povahy byl schopen brát i jiné zakázky, pokud byly prestižní a finančně zajímavé. To byl i případ Popelky připravované pro římské Teatro Valle, na kterou měl pouhých 24 dní.
Premiéry 28. a 30. září v 19 hodin - Divadlo F. X. Šaldy.
Námět proslulé pohádky pochází od francouzského barokního autora Charlese Perraulta z knihy Pohádky mé matky husy. Libreto zpracoval Jacopo Ferretti. Rossini se v kompozici nezdráhal použít vlastní již existující hudbu z předchozích děl, což byla na počátku 19. století ještě zcela běžná praxe. Přesto se mu podařilo vtělit své Popelce hudebně-dramatickou jednotu a vše, čím tento autor dosud uchvacuje: energii a styl čistého belcanta, hravost, virtuositu, ohnivé pasáže v kontrastu s momenty čisté lyriky i pasáže čistě komické. Ačkoli samotná římská premiéra 25. ledna 1817 nebyla kdovíjakým úspěchem, dílo si v krátkém čase získalo publikum a stalo se dalším triumfem tehdy pětadvacetiletého autora.
V následujících 12 letech vznikaly v rychlém sledu další z celkem asi čtyřiceti Rossiniho jevištních děl (např. Straka zlodějka, Jezerní paní, Semiramis, Cesta do Remeše, Hrabě Ory). Posledním jevištním dílem byl v jeho 37 letech Vilém Tell s proslulou předehrou. Po zbytek svého poměrně dlouhého života nezkomponoval Rossini již jedinou operu, definitivně přesídlil do Paříže, kde se věnoval finančnictví a své největší vášni – kulinářství, některé Rossiniho recepty patří dosud k perlám gastronomie. (Jeden z receptů naleznete v aktuálním vydání Xavera). Komponoval pouze příležitostně, a to drobné salonní skladby pro potěšení přátel. Zároveň se nevyhýbal ani břitkým komentářům soudobých autorů (rovněž v Xaveru). Za svůj ostrovtip sám sklízel kritiku, že není již schopen nic napsat. Toto však Rossini v závěru života vyvrátil kompozicí dvou velmi ceněných duchovních skladeb Petite messe solennelle a Stabat mater. Na svém letním sídle v Passy u Paříže Gioacchino Rossini umírá 13. 11. 1868, jeho pohřeb se stal manifestací umělecké veřejnosti s mnohatisícovou účastí.
La Cenerentola klade mimořádné pěvecko-technické nároky, přesto patří ve světě po Lazebníkovi sevillském k nejvíce uváděným Rossiniho operám. Příběh Popelky oproti české verzi neobsahuje macechu, ale zlého otčíma, nepostrádá ovšem dvě nezdárné sestry, prince a šťastný konec.
Ke spolupráci byla přizvána mladá francouzská režisérka a herečka Constance Larrieu, která pracuje v tvůrčím týmu s hercem a tanečníkem Didierem Girauldonem. Režisérka se specializuje zvláště na starší stylová období opery. V ČR již vytvořila několik úspěšných režií (barokní operu Platée od J. Ph. Rameaua pro Hudební festival Znojmo, Mozartova Dona Giovanniho pro Stavovské divadlo).
V hudebním nastudování se představí přední česká dirigentka Miriam Němcová, která rovněž působí jako pedagožka na pražské konzervatoři, s libereckou operou jí také částečně pojí i sbormistrovská spolupráce.
Vyjádření dirigentky: „Rossini je většinou publiku znám jako autor Lazebníka sevillského. Není divu, je to jiskřivá veselá opera. Dirigovala jsem ji mnohokrát nejen v Evropě, ale dokonce i v Jižní Koreji. Ovšem velkou konkurentkou je autorova pohádková opera Popelka. Jiskřivost, lehkost, dokonalá souhra, humor a virtuozita. To jsou slova, která mi při přípravě na tento titul neustále běhají hlavou. Vzpomínám na úžasnou spolupráci na festivalu ve španělské La Coruni, kde jsem měla tu čest se při provedení Viléma Tella, dalšího geniálního Rossiniho díla, setkat se světově proslulým odborníkem na interpretaci Rossiniho hudby dirigentem Albertem Zeddou. Doufám, že se mi podaří kolegům v operním souboru i publiku v Liberci předat trochu toho „know- how“, které jsem si od Maestra z hlediska interpretace odnesla. Moc se na premiéru těším a jsem plna očekávání," řekla Miriam Němcová.
Scéna Marie Blažkové a kostýmy Renaty Slámkové (obě výtvarnice pojí s libereckou operou opakovaná a úspěšná spolupráce), reagují na tradici italské komické opery buffa a vycházejí z barokní a rokokové estetiky.
V inscenaci se představí převážně mladé operní obsazení, v titulní úloze mezzosopranistka Michaela Zajmi, patřící k nejtalentovanějším reprezentantům své generace, je rovněž laureátkou celé řady pěveckých soutěží. Druhé hlavní role prince Ramira se ujal tenorista Ondřej Koplík, který je vyhledávaným interpretem belcantového repertoáru a s operou Šaldova divadla jej pojí bohatá spolupráce (La traviata, Kouzelná flétna, Bohéma). Za zmínku rovněž stojí např. barytonista Jiří Brückler, čerstvý držitel prestižní ceny Národního divadla, který pochází z Liberce a je v současnosti kmenovým členem naší první scény.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
