V Reprezentativním domě v Ruprechticích se psala liberecká historie už od začátku dvacátého století. Postupně zde byla kavárna, policejní stanice i herna. A přesto minulost tohoto domu zůstává zahalená tajemstvím.
Výrazná červenobílá fasáda a zdobení ve stylu art deco. Číslo 1929 připomíná rok dokončení stavby. Od té doby stěny tohoto domu zažily mnohé. Slávu i postupný úpadek. Rozhodla jsem se poskládat pár střípků z minulosti a vytvořit alespoň drobný obraz historie tohoto místa.
Jak kdysi celý dům a všechny interiéry vypadaly, se asi už nikdy nedozvím. Nedochovala se totiž žádná dokumentace. Možná ale právě i díky tomu je to zajímavé. Jasné ale je, že původně zde byla kavárna a nyní tu je pivnice. „Za první republiky zde byla kavárna a v dalších patrech ubytování. Údajně se jednalo o jednu z prvních multifunkčních budov v Česku,“ říká zdejší servírka.
To potvrzují historické snímky i zdejší starousedlíci, ke kterým usedám. „Byla tu krásná kavárna, hrála tu živá hudba. A byla tu překrásná skleněná podlaha, ta je snad ještě schovaná pod tímhle kobercem,“ vypráví s dobráckým úsměvem Jan.
Od vyhlášené kavárny až po nechvalně známou hernu
Během dalších desetiletí se tu vystřídalo všechno možné. Cukrárna, sklad, výpočetní technika, dokonce i policisté. „Podle některých informací sloužily kdysi tyto prostory i jako policejní stanice. Dokonce tu byla i šatlava,“ vysvětluje sympatická blondýnka za barem. Podle místních byl objekt po válce několik let zavřený, než zde otevřeli malý krámek a poté hernu.
Starší pan Jan dodává, že v domě kdysi byl i nevěstinec. Ale dnes, kdo ví? Původní zůstaly například krásné vitráže v okenních tabulích, sloupy se zrcadly a dokonce i velká vysouvací okna.
Historický snímek zachycuje původní kavárnou, druhá fotka je ze současnosti
Do řeči se dávám i se zhruba třicetiletým štamgastem Honzíkem, který na barové stoličce vzpomíná na své mládí. Tehdy tu ještě bývala prodejna potravin. „Chodíval jsem sem jako malý kluk. Tehdy tady jako na jednom z prvních míst měli pojízdné košíky, zatímco všude ještě byly takové ty klasické do ruky,“ vybavuje si. Jenže krám zanikl a regály s potravinami nahradily automaty. Herna ale kdysi vyhlášenému místu na slávě nepřidala, právě naopak. „Byl to zaplivaný pajzl. Hulilo se tu o sto šest a nikdo ani nemyl okna,“ dodává Honzík. Podle něj se tu herna udržela zhruba dvě dekády.
Za dob herny byly barvy interiéru červeno béžové, nyní se vrací jejich původní vzhled
Přímo na místě bývalé kavárny se odehrál i jeden smutný příběh, při kterém vyhasl lidský život. Šlo o nešťastnou náhodu při narozeninové oslavě. „Byl jsem při tom. Je to asi patnáct let zpátky. Klučina, jmenoval se Tomáš, tady slavil s kamarády pětadvacáté narozeniny. Nosil s sebou pistoli, a když se přiopil, začal si s ní hrát,“ popisuje host nešťastný incident.
Údajně zkoušel něco jako ruskou ruletu. Ze srandy si přiložil zbraň k hlavě a vypálil. Jenže byla nabitá a mladíkovi vzala život. „Zemřel při převozu do nemocnice. Navíc kulka jen těsně minula jeho přítelkyni,“ dodává Honzík. Dlouhé roky údajně zůstával na stěně flek, který tuto událost připomínal.
Nyní ve spodní části domu sídlí restaurace, na místě bývalé kavárny je již zmíněná pivnice. Ta před pár dny oslavila roční výročí. Majitel Petr Víteček se snaží postupně místu navrátit útulný vzhled a zachránit alespoň zbytky unikátní architektury. Například na strop se vrátila bílá barva, která tam byla původně a vystřídala tak červeno béžový nátěr.
Foto redakce, čtenář Drbny
