Osmým dílem skončil první divadelní online seriál Operace Archa, který se krom rozuzlení dočkal po nuceném půstu i diváků v hledišti. Liberecká Drbna byla jako jediné médium přímo na místě činu, a proto vám přinášíme exkluzivní reportáž.
Všechno jednou končí. Ale každý konec znamená nový začátek a nejinak je tomu i v Divadle F. X. Šaldy, kde se v pátek odehrál poslední díl seriálu Operace Archa, tentokrát před zraky diváků přímo v sále. Zároveň to pro divadlo znamená návrat k běžnému repertoáru. Jak ale vypadal finálový večer “Archy”?
Měla jsem štěstí a jako první jsem mohla zhlédnout závěrečnou epizodu už na generální zkoušce. Byl to šrumec. Herci si kontrolovali rekvizity, navzájem ještě konzultovali různé pasáže, technici ladili kamery, světla, zvuk, tým uvaděček si ujasňoval, jak budou diváci usazováni, aby byla dodržena všechna pravidla a inspicientka a nápověda v jedné osobě Slávka Maršíková začala všechny delegovat na svá místa, aby mohla generálka začít.
Proběhla bez problémů, bez zastavení a prakticky nebylo poznat, že to ještě nebylo “na ostro”. Nejkrásnější byl ovšem moment, kdy již skončila práce herců na jevišti a ti se šli podívat na obrazovky, na nichž diváci sledovali přímý přenos, který šel na YouTube, na předtočený závěr. Sami ho totiž viděli poprvé, smáli se a komentovali ho. Zároveň uznávali, že jim bude originální seriál chybět.
Jakmile skončila generálka, otevřely se dveře do sálu, za nimiž už netrpělivě postávali těšící se diváci, kteří si v rámci své vstupenky mohli ve foyer vybrat limitovanou edici seriálového trička v barevných mutacích, které nejsou jinde k sehnání, a také divadelní placku. Vyrazila jsem se jich zeptat, jestli tuší, jak by mohl celý příběh dopadnout. Někteří zahlédli ranní natáčení, čímž trošku přišli o překvapení, ale třeba divák Tomáš, jenž sleduje seriál od začátku, se se mnou podělil o svoji vizi: „Předpokládám, že paní vrátná (Jana Hejret Vojtková) je přijde osvobodit, jinak možná s Přemyslem proběhne nějaký románek, ale víc vůbec nedokážu předeslat.”
Sedadla, na něž bylo možno si sednout, byla označena programem, v nichž jsme našli zvláštní kartičku, která byla z jedné strany bílá a z druhé červená. K čemu je máme, nám přišel vysvětlit sám legendární René Koláček (Jakub Kabeš). Byly to hlasovací lístky, které jsme měli použít, až nás k tomu vyzve.
Další proslov měl režisér Šimon Dominik, jenž nám vysvětlil, jak bude celý večer probíhat, kdy smíme reagovat a kdy nemáme tleskat a všechno již začalo směřovat k začátku…
Jenže brzy to směřovat přestalo. Jak symbolické. Stejně jako u prvního dílu nastaly technické problémy a začátek přímého přenosu se musel odložit. Protože nikdo nevěděl, co se děje a jak dlouho to potrvá, chodili nás herci bavit. Nejvíc se u hlediště vystřídali Jana Hejret Vojtková a Jakub Kabeš.
Netrvalo ovšem dlouho a problémy byly vyřešeny. Mohlo se začít.
Přímý přenos z divadla končil předtočenou scénou a závěrečnými titulky, do nichž jsme nesměli tleskat, abychom internetové diváky nerušili. Jakmile ale režisér ohlásil konec streamu, proběhla klasická děkovačka a poprvé po třech měsících se Malým divadlem rozezněl aplaus.
Všichni tvůrci nám ještě věnovali čtvrthodinku na improvizovanou besedu, při níž se obecenstvo mohlo ptát a velmi uvolnění herci se rozpovídali.
Jeden z autorů scénáře, dramaturg DFXŠ Jiří Janků prozradil, že sami nevěděli, jak celá Archa skončí. „To všechno vznikalo postupně, z týdne na týden. Snažili jsme se získat nějaké rozumy přes internet od diváků, zeptali jsme se herců, jak by to mělo pokračovat, tak jsme to vždycky nějak slepili.” Podle něj si ale všichni na seriálu uvědomili jednu věc. „Divadlo se bez diváků dělat nedá,” což potvrdili i herci, kteří už se na publikum těší již se svým klasickým repertoárem, jenž startuje 31. května inscenací Srnky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
