Herecké studio Divadla F. X. Šaldy se již zapsalo na libereckou kulturní scénu dvěma inscenacemi - Má to smysl a O vílách a Králi draků. V době koronakrize, kdy ale divadla nesmějí hrát, si členové studia našli novou cestičku ke svým divákům a uplatnění své kreativity. Natočili dva videoklipy z karantény.
Na divadelní scéně působí teprve 5. rokem, přesto toho Herecké studio Divadla F. X. Šaldy již mnoho dokázalo. Prvním jeho počinem byla inscenace Má to smysl aneb Jak šly děti zachránit svět, což byla autorská prvotina umělecké vedoucí a režisérky Hereckého studia Jany Hejret Vojtkové. Příběh o tom, jak to může dopadnout, když se o naši planetu nebudeme starat, a také o tom, že naděje umírá poslední, si vysloužil 8. místo v Kulturním počinu roku 2018. O rok později si v téže soutěži studio polepšilo a se svou hrou proti šikaně O vílách a Králi draků se vyhouplo na 3. příčku. Zkoušení nového kusu ale přerušil koronavirus.
Protože se členům Hereckého studia ve dnech nuceného volna od zkoušení nechtělo zahálet, již v jarní vlně vznikl nápad natočit klip. Dnešní technologie naštěstí umožňují být ve spojení a přenášet audiovizuální záznamy, a tak mohl každý sám doma natočit krátké video, které zapadlo jako střípek do mozaiky a vznikl tak celistvý obraz kreativity a vůle dokázat něco, ačkoliv doba tomu příliš nepřeje. Tento první výtvor dostal název RouškaSong a nabádá k tomu, aby lidé nosili roušky, protože když všichni budeme dodržovat hygienická opatření, můžeme se krize rychle zbavit.
Po radostném, rozvolněném létě ale zase nastala doba nouzového stavu a dveře divadla se opět zavřely. Herecké studio rozzkoušelo inscenaci Přihořívá, hoří, moře hoří a herci se znovu museli uchýlit pouze k domácí přípravě. Onen klipový nápad ale neupadl v zapomnění a i ve druhé vlně vznikl videoklip, tentokrát s názvem Podej mi ruku. Oba dva počiny jsou ke zhlédnutí na YouTube kanálu SrdceHry i na facebookové stránce Hereckého studia.
Proč Herecké studio zvolilo právě tuto “klipovou” formu komunikace se svými diváky, vysvětluje režisérka Jana Hejret Vojtková. „Točíme videoklipy, protože mě baví, když můj příběh, který napíšu, je podpořen hudbou. Buď scénickou, anebo písničkou. O to jsou pocity diváka - posluchače silnější a snáz se přenesou emoce, které si přeji sdělit. Což by nešlo takhle dělat, kdybych neměla parťáka do dvojice. Lucka Malingerová v podstatě skládá na mé přání.. Je schopna přesně do muziky vložit to, co do příběhu potřebuji, aby byla podpořena a vyzdvižena jeho myšlenka.”
Kromě těch vlastních se dvojice Jana a Lucka zapojila také do projektu Komunitního střediska Kontakt a natáčí pozdravy pro seniory. A není to jediná akce pro dobrou věc, kterou mají v plánu. „Pokouším se vymyslet způsob, který by byl bezpečný pro nazkoušení příběhu pro Sdružení Tulipán, které bychom měli zahrát na náměstí v prosinci. Zatím nemůže nic moc, než rozdat si texty a každý doma studovat a na dálku o rolích debatovat,” poukazuje režisérka na složitost situace a připouští, že se těžko pracuje za daných podmínek a ještě v časovém presu. „Čas na zkoušení potřebuje nejen amatér, ale i profesionál je z této doby jaksi "vykolejen". Ale jak se říká, co nás nezabije to nás posílí. Stále píšu minipříběhy na youtube, kterým říkám SrdceHry, a spolupracuji na na nich právě se členy HS. Uvidíme, co doba přinese, ale vím, že svou práci s amatéry nevzdám.. Neskutečně mě totiž naplňuje a obohacuje. Protože slovo amatér vychází z latinského amare - milovat, takže ti lidé to dělají z lásky. Přeji všem pevné zdraví fyzické i duševní.”
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
