Pátek 5. 12. 2025 | Svátek má Jitka
V liberecké galerii v Lázních začala v pátek hlavní zimní výstava. Světoznámá sochařka Magdalena Jetelová přeměnila bývalou bazénovou vanu na vibrující vodní hladinu. Odkazuje tím na předchozí využití budovy, která byla původně lázněmi a chodila se tam v mládí koupat i Jetelová. Výstavu v liberecké galerii má pětasedmdesátiletá semilská rodačka poprvé. Podle ředitele galerie Pavla Hlubučka jde o jejich hlavní zimní výstavu, která zároveň přináší nový pohled pro využití expozic. „A to propojením jejich děl a hudby, což se zde děje v galerii poprvé," řekl Hlubuček.
Pro prostory bazénové haly, která je hlavním výstavním prostorem galerie, vytvořila Jetelová specifickou pohyblivou instalaci. V ní se propojuje hudba, technologie, hra se světlem a umělecké dílo. „Jestliže mě něco zajímá, tak to je spojení různých médií, takže digitální věc je vyprovokována pouze muzikou a ta muzika je přeložená svoji energií," řekla Jetelová. Každý tón má podle ní svoji energii a při pohledu na desky pokryté skleněnou fólií tak má návštěvník pocit, že jsou v pohybu a vlní se.
Tato instalace není jediným dílem Jetelové v galerii. Výstava nazvaná Proměny místa a prostoru představuje základní díla, kterými se podílela na proměně výtvarného umění od posledních desetiletí 20. století do dneška. „Výstava je o úžasném a převratném díle Jetelové," řekl kurátor výstavy Tomáš Vlček.
Základem tvorby Jetelové vždy bylo nové vnímání a artikulování vztahů sochařského a architektonického objektu a prostoru. „Některé aspekty samozřejmě neřeší jako matematik, řeší intuitivně, ale přesně a sahá na nerv. A proto je její výstava tak významná a důležitá, protože ukazuje, že hledá rozhraní. Co je spočítatelné, nespočítatelné, co je verbální, co nonverbální, co je odkázané na objekt a co je odkázané na pohyb. To pořád neustále prostupuje," dodal Vlček.
Výstava potrvá v galerii do 8. března příštího roku. Jsou na ní kresby, fotografie a modely. Nechybí ani její známý projekt pro pražské Jižní Město, který vytvořila v letech 1980 až 1983. Do proluky mezi dvěma stanicemi metra navrhla podzemní zahradu, jejíž střechu tvořila parková zeleň s propojením sochařsky řešených vjezdů do podzemí. „Je umělkyní, která velmi nekonvenčním způsobem propojuje krajinu, město, kulturní krajinu a architekturu, výtvarné umění a sochařství a ještě navíc s fotografií a dalšími novými médii," řekl děkan liberecké Fakulty umění a architektury Osamu Okamura, který se na přípravě výstavy podílel.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
