Jablonecké divadlo slaví letos a příští rok významné výročí

„V té době existovalo v Evropě dohromady 44 divadel, z toho šest jich bylo u nás. Jablonec se tak zařadil mezi významná česká města, ve kterých se začala psát divadelní historie. Ta další byla sousední Liberec, Karlovy Vary, Mladá Boleslav, Brno a pochopitelně Praha, kde již tehdy byla Státní opera,“ popisuje současný ředitel jabloneckého divadla Pavel Žur.

Kamenné divadlo v Jablonci na počátku 20. století vyrostlo v důsledku velkého hospodářského vzestupu, kdy podobně jako jiná zbohatlá města usilovalo o výstavbu reprezentativního sídla a centra kultury. Již v roce 1894 vznikl Jablonecký divadelní spolek, jehož předsedou se stal ředitel místní filiálky banky Union Richard Näbe, a jehož cílem bylo shromáždit dostatek finančních prostředků na výstavbu divadla. Rozpočet na celou stavbu činil tehdy bez dvaceti tisíc půl milionu.

„Počínaje první divadelní sezónou 1907/08 se mohla jablonecká scéna pochlubit souborem, který inscenoval činohru, operu a operetu. Jablonecké divadlo, na rozdíl od mnoha divadel v Německu, hrálo až do roku 1944 a divadelní soubor vystupoval nejenom na své domovské scéně, ale velice často hostoval v okolních městech a obcích. Včetně zájezdů tak byla v sezóně 1943/1944 odehrána pět set třicet tři představení. Po té bylo divadlo uzavřeno a většina personálu odešla pracovat do zbrojního průmyslu. Ke znovuotevření divadla došlo 30. června 1945 hrou „Naši furianti“. Od nové divadelní sezóny 1945/46 se divadlo stalo součástí libereckého Zemského oblastního divadla se samostatným operetním souborem. Ale už v únoru 1946 došlo k postupnému rozpadu operetního souboru,“ popisuje historii Pavel Žur. Jak dodává, od konce roku 1948 začal divadlo řídit přímo Místní národní výbor. V této době se Městská rada rozhodla o přejmenování divadla na Divadlo Julia Fučíka. Ochotníkům, kteří v divadle vystupovali, bylo nařízeno do repertoáru zařadit „pokrokové“ sovětské hry. Takový přístup vedl k naprostému nezájmu lidí o divadlo. Od této doby nemá divadlo svou vlastní scénu.

„Což ovšem dnes můžeme vnímat velmi pozitivně, byť to může znít paradoxně. Díky tomu je totiž v dnešní době nabídka představení neuvěřitelně pestrá. Zveme k nám do divadla soubory ze všech koutů České republiky, klademe důraz na kvalitu a především atraktivitu pro diváka. Což se zúročuje v příjemném bonusu, kdy se návštěvnost našeho nepříliš velkého divadla pohybuje v desítkách tisíc každý rok. Určitě tomu nemalou měrou přispívá i fakt, že se snažíme přicházet i s našimi vlastními projekty, ve kterých pomáháme ke zviditelnění talentům, dáváme prostor amatérským místním souborům,“ vysvětluje ředitel, který divadlo vede již od 1. dubna 1999. 

Ten svou profesní kariéru začal, a nerozlučně spojil, s Dětským sborem Vrabčáci, který rovněž dodnes vede svou pevnou, ale zároveň vstřícnou rukou. Podle svých slov se právě na dětském sboru naučil nejenom vytvářet umělecká představení, ale rovněž se zde přiučil základům marketingu a dramaturgie. Od počátku bylo jeho snahou oživit dětem vystupování spojením s některou z hvězd českého hudebního nebe. Již tradiční a dětmi velmi vítaná je tak více než dvacetiletá úzká spolupráce s popstálicí Lucií Bílou.

„Začátky nebyly jednoduché, ale v duchu rčení „co tě nezabije, to tě posílí“ jsem se postupem času naučil hledat partnery, v dnešní době nezbytné sponzory a také tolik potřebnému umění produkce. Podařilo se mi to se sborem dopracovat až k velkolepé akci společného vystoupení s Petrem Dvorským, v jabloneckém kostele na horním náměstí. A myslím, že to bylo právě to, co mi otevřelo dveře ke konkurzu na post ředitele divadla v roce 1999,“ pokračuje.

V konkurzu uspěl, a za sedmnáct let v ředitelském křesle má na svém kontě neuvěřitelnou řadu velkých úspěchů. Účinkující se sem rádi vrací, návštěvníci oceňují pestrost divadelních a hudebních žánrů, které jsou v Jablonci k vidění, a navíc v pro ně dostupné formě. Ostatně přiblížení kultury i lidem, u kterých je jinak poměrně stran zájmu, vedlo i k veleúspěšnému multižánrovému festivalu Město plné tónů, z něhož s již v podstatě stala tradice, a díky němuž i v letošním létě Jablonečané a turisté narazí na kulturu téměř na každém kroku, zejména i v místech, která pro představení nejsou až tak klasická. Namátkou zmiňme prostory jablonecké přehrady, kostely, Tylovy parky.

Za éry působení Pavla Žura se však uskutečnily obrovské a velice úspěšné projekty především na samotných prknech, která znamenají svět. Připomeňme namátkou koncert pěvkyně Evy Urbanové v roce 2003 nebo o deset let její kolegyně Magdaleny Kožené. Již tradiční věhlas mají Vánoční koncerty, kterých se každoročně účastní některá z hvězd, třeba Adam Plachetka. V loňském roce se pak mohlo divadlo pochlubit oslavami výročí narození Franka Sinantry, kdy jako jedno ze tří měst v České republice hostilo projekt Sinatrology. O úspěchu stánku kultury svědčí také fakt, že se do něj opakovaně vrací divadla Fidlovačka, Dejvické divadlo AB, Ypsilonka, a mnohé další. Ze známých tváří jmenujme například Evu Holubovou, Elišku Balzerovou, Simonu Stašovou.