Liberec je považován za město sportu a tedy i cyklistiky. Jsou tu ale podmínky pro jízdu na kole? Na to jsme se zeptali libereckých zastupitelů v pravidelné rubrice Drbny Politická Korida.
Otázka adresovaná městským zastupitelům zněla následovně: Jaké jsou podle vašeho názoru v Liberci podmínky pro cyklisty a co by mělo případně dělat město, aby se situace zlepšila?
Odpovědi jsou seřazeny podle data doručení. Na otázku neodpověděli Jaroslav Zámečník (Starostové pro LK), Svatopluk Holata (SPD) a Marek Vávra (ANO).
Podmínky pro cyklisty nejsou tak skvělé jako třeba v Hradci nebo Pardubicích. Je to dané jednak hustotou města, ale především jeho „kopcovitostí“. Snažíme se vytvářet takové podmínky, které by i přes tato terénní negativa mohly cyklistům zpříjemnit pohyb po Liberci. Je velmi složité budovat v našem městě nové cyklotrasy a cyklostezky, přesto se tak postupně děje, stavíme je, a řada nových je v přípravě. Hodně se hovoří o bikesharingu. Ano, je to jedna z možností jak přilákat lidi k jízdě na kole. Má to však i mnoho úskalí. Společnost se dělí na dva tábory. Na ty, co volají po jeho podpoře, a na ty, kteří jsou proti, především z důvodu překážejících odstavených kol ve veřejném prostoru. Pokud má něco dobře fungovat pro jedny, nesmí to obtěžovat ostatní. Osobně jsem pro podporu bikesharingu, ale za přesně stanovených podmínek a vymáhání jejich dodržování. Podporou myslím to, že jako město umožníme tuto službu v Liberci provozovat, ale bez potřeby finanční dotace ze strany města.
Kolik potkáváte dětí, které po Liberci jezdí na kole? A kolik žen nebo seniorů? Nejspíš stejně jako já - málo. To značí, že v Liberci jsou podmínky pro jízdu na kole špatné. Děti, ženy nebo senioři mají opodstatněně vysoké nároky na pocit bezpečí. Nejsou ochotní riskovat jízdu v hustém a nepřehledném provozu. Ve městech, která dávají cyklodopravě zelenou a mají dostatek bezpečných stezek, se na kole přepravují lidé všeho věku.
Jenže když už po Liberci na kole někdo jezdí, je to většinou sportovně vyhlížející muž. Jasná známka toho, že ve vytváření lepších podmínek pro dopravu na kole máme jako město co dohánět.
Co by pomohlo ke zlepšení situace? V první řadě potřebujeme i v Liberci začít kolo znovu chápat jako plnohodnotný dopravní prostředek, který šetří náš čas a prospívá našemu zdraví. Městu se vyplatí do infrastruktury pro jízdu na kole investovat!
Co to konkrétně znamená? Za prvé potřebujeme mít na kole kudy jet. K lepšímu pohybu po městě potřebujeme vytvářet síť cest, které budou bezpečné i pro výše zmíněné skupiny, tedy děti, ženy nebo lidi v seniorském věku. Bezpečné rovná se fyzicky oddělené od automobilového provozu. Tyto cesty zároveň nemůžou být náhodně vržené do prostoru, jak je tomu dnes, ale mají být propojené mezi sebou a vést ze sídlišť do centra, ke školám, nákupním centrům i do průmyslové zóny.
Za druhé potřebujeme kolo bezpečně zaparkovat. Málokterá škola dnes na svém pozemku nabízí bezpečné (a pokud možno kryté) parkování pro kola. Město by mělo školy k budování stojanů pro kola a koloběžky vyzvat a podpořit je. Rovněž řada úřadů a veřejných institucí stojany pro kola postrádá! Na rozdíl od stezek je to navíc levné a rychle dostupné opatření.
Za třetí potřebujeme mít variantu pro situaci, kdy z nějakého důvodu nemůžeme vlastní kolo využít - a namísto cesty autobusem raději šlápnu do pedálů sdíleného kola. Ať už jedu pro děti do školky nebo na autobus do Prahy, jsou situace, kdy je skutečně vhodné neřešit, jak zase kolo dostanu zpátky domů. Liberec má nyní jedinečnou šanci využít peněz, které na rozjezd sdílených kol nabízí Liberecký kraj!
Za čtvrté: doprava na kolech pokvete v bezpečném prostředí. Tam, kde nemá smysl mít stezky - tedy třeba v obytných zónách - je nezbytné zásadně snížit rychlost a omezit možnost průjezdu a parkování na ulicích.
Zdá se vám to obtížně realizovatelné? Uvažte, že jeden příklad dobré praxe máme za bukem: v Jizerských horách je bohatá síť cyklostezek oddělených od automobilové dopravy. Jezdí tam malé děti i lidé v důchodovém věku. Bez ohledu na to, že je to do kopce nebo že tam často prší!
Ačkoli by se mohlo zdát, že v Liberci se kvůli kopcům nemůže cyklistice dařit třeba jako v Hradci Králové, posun k většímu využití cyklodopravy je právě ve vytváření podmínek. I s nárůstem elektrokol a elektrokoloběžek je vidět, že kopce nejsou hlavní překážkou. Je také potřeba rozlišovat cyklistiku jako sportovní aktivitu a cyklodopravu pro jízdu po městě, třeba za prací.
V prvé řadě se musíme snažit o prodloužení a úpravy cyklostezky podél Nisy na cyklotrase Odra – Nisa, především v úseku centra města, od Barvířské kolem krajského úřadu do Rochlice. Bude to vyžadovat úsilí, ale je to páteřní trasa, bez které ostatní cyklostezky nemají propojení. Další důležitou cyklotrasou je propojení Liberce a Hodkovic, což na území města představuje především cyklostezku z Vesce do Šimonovic.
Ve městě samotném na podporu cyklodopravy stačí občas i drobnosti, třeba zobousměrnění jednosměrných ulic pro cyklisty. U dopravních staveb za Piráty dohlížíme na to, aby se s cyklisty, ale i chodci, kočárky nebo vozíčkáři počítalo již při plánování. A pak je tu oblast městského mobiliáře, který by umožnil cyklistům bezpečné parkování, tedy vyhrazená místa a stojany, aby cyklisté nemuseli hledat nejbližší lampu, ke které kolo přivážou.
Provozovatelé obchodů, podniky, ale třeba i školy v tomto vycházejí sami dle možností vstříc, stejně tak to má dělat město u veřejných budov. V případě sdílených koloběžek by navíc vyhrazená stání omezila výtky obyvatel, kdy jsou odkládány kdekoli, uprostřed chodníků, na trávníky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Ani jeden pindal na kole v Liberci evidentně nikdy nejel. Namalovat na 50m silnice cyklopruh a bouchat se do prsou kolik jsme toho udělali pro cyklisty je na facku. Liberec nemá koncepci cyklistických tras. Vytipování významných bodů ve městě a okolí a ty propojit (sportoviště, bazén, knihovny, průmyslové zóny...). Pak můžete řešit stojánky na kola!
Židku, vy nesportovní kašpárku, už jste se projevil, radši držte klapačku a pusťte k tomu třeba paní Kocumovou. A proboha, nikdo nezmiňujte tu krávovinu jako stezka u Nisy. To není žádná stezka, ale zoufalost mezi Londýnskou a Nisou, která reálně NEMÁ pokračování ani na jedné straně.