Každý den na cestách žiji tak, jako bych žil nový život, říká autor filmu Pád do snu

Vybral jste si Skandinávii poté, co jste procestoval jižní Evropu, čím si vás přitáhla? 

Skandinávie a především Norsko je pro mě symbolem nedotčené přírody a čistoty. Je jakousi bránou severu, za kterou už se rozprostírá jen moře a sníh. Také tu žije mnohem méně obyvatel na metr čtverečný a je tu spousty přírodních úkazů pohromadě, které byste tu nečekali, jako například písečné duny v Dánsku.

Cestoval jste sedm měsíců přírodou zcela sám, co bylo pro vás překvapující?

Někomu se severská příroda může zdát jednotvárná, mně ale připadala pestrá a stále něčím nová.  I když jsem jí procházel šestý měsíc, byla pro mě překvapující a vůbec ne samozřejmá. Stále jsem se dostával na místa, které se stávala mými srdcovými, i když jsem jich viděl už předtím nespočet a části i dramaticky vyhlížející.

Váš film je především prožitkem přítomného okamžiku. Co pro vás znamená každodennost?

Každý den žiji tak, jako bych začínal žít nový život. Silné zážitky z cest jsou v podstatě dílčí, které tvoří nezaměnitelný celek a neustále se dějí.  Například, když jsem na horizontu pozoroval pasoucí se stádo sobů, zrovna začínala zima a padal sníh, byl jsem součástí té scenérie, součástí přírody, kdy se sobi neplašili, nenechali se rušit, bylo to hodně daleko od civilizace. Silným zážitkem pro mě bylo vše, co nabízela právě ta každodennost.  S vystoupením na jakýkoliv kopeček, na nejvyšší horu Norska, když jsem jen tak pozoroval strom, když jsem byl sám v nejhlubší soutěsce, mohl jsem projít vyschlým korytem řeky v době, kdy byl podzim, protože řeka tu tekla jen na jaře. Byl jsem na tom správném místě v ten pravý čas.

Čím vás vaše cestování naplňuje?

Samotou. Právě ta samota má pro mě kouzlo ve srovnání si úplně všeho a je pro mě velice důležitá. Díky té samotě mě napadají nové věci, jiné úhly pohledu, které mě nenapadají jinde. Mně nevadí nepotkávat lidi, protože lidí je všude spousty. Pro mě je zajímavé potkat se s tou čistou přírodu. Pak mohu tvořit a přenést lidem právě ten prožitek každodennosti.

Co tedy může váš film divákům sdělit?

Například i to, že cestovat může kdokoliv a nemusí být zrovna milionář. Je to pouze o rozhodnutí. Skandinávie patří k nejdražším oblastem Evropy a mně zdaleka nestála tolik, kolik by běžně člověk počítal.  Žil jsem tak, abych nemusel sahat do peněženky. To je výzva na každém kroku.

Film Pád do snu, je vaším druhým filmem hned po snímku Dva sny. Chystáte natočit další?

Mám v plánu uzavřít trilogii třetím filmem z cest. Už teď mám představu, jakou by měl mít film podobu. Na rozdíl od Pádu do snu bude více filmový, s příběhem a tedy i přijatelnější pro širší okruh diváků. Měl by uzavřít jednu etapu mého cestování. Ale vrátím-li se k Pádu do snu, tak si myslím, že jeho kouzlo spočívá právě ve skutečnosti, že není určen „pro každého.“