Liberecká nemocnice je v dobré kondici, říká ředitel Luděk Nečesaný

Vydali jste zprávu, že jste opět zvýšili mzdy zaměstnancům…
Krajská nemocnice Liberec každý rok od našeho nástupu do vedení zvedala mzdy o dost více, než byla politická zadání a určené finanční prostředky na navýšení v úhradových vyhláškách. Manažersky jsme dokázali efektivním řízením, pozitivní motivací, cenovou politikou nákupů a komerčními činnostmi vydělat více peněz pro naše zaměstnance a investice z vlastních zdrojů, což není v českém zdravotnictví vůbec běžné.

Krajská nemocnice Liberec je tedy podle všeho zisková. Takových nemocnic moc není. V čem vidíte rozdíl v hospodaření v porovnání s ostatními podobnými zdravotnickými zařízeními?
Ziskové hospodaření je stav, který nebrání motivaci zaměstnanců, umožňuje rozvoj nemocnice a dává vám sílu v jednáních s dodavateli. To z osobní mnohaleté zkušenosti ze soukromých firem považuji za nutnost. Nemocnice mají tu obrovskou výhodu, že žádní majitelé po vás nechtějí zisk vyvádět, ale že je všechen zpět vracen do nemocnice, a to na odměny zaměstnanců nebo investice. My jsme hrdí, že v liberecké a turnovské nemocnici nepoužíváme žádné provozní či neúčelové dotace, které celý systém jen deformují.

Z toho vyplývá, že umíte hledat úspory. Proč se stejnou cestou nevydávají ostatní?
Naší snahou je na základě pravidel financování zdravotní péče, při splnění různých nařízení, vyhlášek, personálních požadavků a podobně, poskytovat kvalitní a dostupnou zdravotní péči v rozsahu určeném úhradovou vyhláškou. Činnost bych nenazýval hledáním úspor, ale spíše přirozenou snahou o efektivitu ve všech směrech – od nákupů přes logistiku a organizaci práce na jednotlivých odděleních až po nebývale rozsáhlé komerční činnosti. U nás si na ředitele nehrajeme, ale obě nemocnice jako firmu opravdu řídíme s plným pocitem zodpovědnosti za jejich stav a výsledky naší práce.

Takže plníte vyhlášky a nařízení, do Krajské nemocnice Liberec chodí čím dál tím víc pacientů, vy za jejich léčbu dostáváte zaplaceno a vše je v pořádku?
Ne tak docela. Krajská nemocnice Liberec se umí manažersky přizpůsobit principu úhrad za léčbu pacientů, ale v principu s ním nesouhlasí, protože není „propacientský", a většinu úspor hledá právě na úkor samotných pacientů ve smyslu počtu ošetřených pacientů v daném období.

Již několik let čekáme na změnu financování zdravotní péče, kde bude pacient středobod tohoto systému a jeho svobodná volba daného zdravotnického zařízení.  Kdy bude na něm, kde se rozhodne si nechat provést operaci, zákrok nebo se léčit, a automaticky dostane tuto péči uhrazenu. Tedy logika by měla být, že čím víc pacientů projeví zájem o léčbu v dané nemocnici v rozsahu nasmlouvaných odborností, tím vyšší úhrady ze systému dané nemocnici připadnou.

Bohužel systém je postaven tak, že máte nastaveny takzvané paušální platby a při překročení stropu již žádné úhrady nedostanete nebo je z pojišťoven velmi obtížně dostáváte. Příliš se nemluví o tom, že ty stropy jsou poslední 2–3 roky snižovány na 95–96 % předchozích období, což mnohdy pacienty přivádí, zvláště ke konci daného kalendářního roku, do situace nedostupnosti dražší péče.

Liberecká nemocnice je tedy jakousi fakultní nemocnicí bez fakultního financování. Chápu to dobře?
Krajská nemocnice Liberec je rozsahem svých medicínských oborů zcela srovnatelná s většinou fakultních nemocnic. V letech 2008–2010 se nám podařilo získat statuty téměř všech specializovaných pracovišť a pouze výjimečně jsou od nás pacienti překládáni do jiných nemocnic k léčbě, kterou neposkytujeme. Jde například o popáleniny, kardiochirurgii a podobně. Jsme také jako jediná krajská nemocnice zařazení mezi vědecko-výzkumné instituce, což je dané účastí našich lékařů na aktivitách v oblastech vědy a výzkumu a jejich výsledcích a publikační činnosti. Bohužel na rozdíl od fakultních nemocnic zatím žádné finanční zdroje navíc nečerpáme a také máme oproti mnohým fakultním nemocnicím nižší základní sazbu v úhradách.

To znamená, že za stejné zákroky dostáváme při stejné velikosti nemocnice, stejně kvalitních lékařích, stejném přístrojovém vybavení o zhruba 15–20 % menší úhrady, což není správné. To, že jsou takto nespravedlivě nastaveny takzvané základní sazby, je všeobecně známo, ale ochota k narovnání právě z důvodu obav z nestability těch neefektivně řízených zařízení není. Stejně tak si na nespravedlivé základní sazby stěžují malé nemocnice, které jsou na tom ještě hůře než my a já s nimi naprosto souhlasím. Určitě lze najít systém, který spravedlivě zohlední velikost a roli dané nemocnice, kdy jim v případě totožných výkonů budou hrazeny shodné částky.

Uvítali bychom také měřitelnost výsledků jednotlivých nemocnic pro snazší výběr pacientů konkrétních zdravotnických zařízení. Pro mě jako manažera by to byla měřitelná hodnota k motivaci jednotlivých týmů.

Co tedy s tím, děláte špičkovou medicínu, ale nedostanete ji zaplacenou… Mají Liberečané jezdit do Jablonce? Nebo do Turnova?
Přál bych si, abychom mohli o pacienty bojovat a přesvědčovat je, že naše zdravotnická zařízení v Liberci a v Turnově jsou dobrá, že poskytujeme kvalitní a bezpečnou péči, a abychom věděli, že za všechny pacienty budeme mít zajištěné uhrazení péče v cenách, které umožní kvalitní ohodnocení zaměstnanců, umožní obnovu a amortizaci přístrojů, vybavení. Dokonce si myslím, že by někdo měl už konečně zmapovat, jak obrovské peníze tečou do zdravotnictví v různých krajích na investice, dotace a tak dále, a pokusit se nastavit systém úhrad tak, aby byl zcela nezávislý na politické vůli něco doplatit nebo zainvestovat, ale aby byl soběstačný.

Myslím si, že poté by i kvalita řízení zdravotnických zařízení měla doznat zásadních změn. Pro některé ředitele je snadné se vymlouvat na špatný systém úhrad. Měl jsem již opakovaně možnost přebírat některé nemocnice ve stavu potřeby krizového řízení a musím říct, že jsem žasl nad tím, v jakém stavu nemocnice jako firma je. Za sebe jsem přesvědčen o tom, že předávám KNL k 1. lednu 2018 jako firmu ve velmi dobrém stavu, s rozjetými projekty, pojmenovanými riziky a zajištěným cash-flow na další období, včetně přípravy podkladů o rozhodnutí o změně mezd na rok 2018, kde lze při splnění rozpočtů očekávat opět výrazný progres.

Může se s tím něco dělat kraj coby majoritní vlastník? Rozumím tomu tak, že liberecká nemocnice dostává peníze na celokrajský pavilon urgentní medicíny, ale na tu normální okresní medicínu nedostává od svých majitelů ani korunu?
Liberecká nemocnice je v Libereckém kraji zcela unikátní svoji velikostí a rozsahem medicínských oborů, které poskytuje. Její obrat je zhruba 3 miliardy korun ročně, což je víc, než když sečtete obraty všech ostatních nemocnic v celém Libereckém kraji. To hovoří za vše. Zapomíná se ale na to, že pro obyvatele Liberce je naše nemocnice také nemocnicí takzvaného základního typu, kam by měli občané Liberce a okolí chodit s běžnými nemocemi a zákroky. V tomto ohledu dost ztrácíme, protože jsme nuceni řešit náročné pacienty odjinud, a tím logicky vytěsňujeme lokální pacienty s méně urgentními diagnózami, a to není dobře.

Stavba nového pavilonu umožní soustředit na jedno místo veškerou náročnou medicínu, kdy filozofií bude lékař za pacientem, a nikoliv pacient za lékařem, a získá se tím prostor pro základní obory a léčbu pacientů mimo specializovaná centra. Snad se do té doby vyřeší i úhrady, abychom mohli vyšší zájem o péči u nás mít uhrazený. Věřím, že diskuzí s Libereckým krajem dojde k definici role jednotlivých zdravotnických zařízení a k řízeným změnám. V poslední době se spíše z medií dozvídáme o snaze některých nemocnic změnit svá poslání bez konzultace o potřebnosti.

Jaká budoucnost čeká nemocnici?
Krajská nemocnice Liberec není schopna udržet tento trend financování zdravotní péče již déle než jeden až dva roky, protože nutností konkurenceschopnosti při náročnosti námi poskytované péče je vyšší mzdové ohodnocení zdravotníků, které se blíží ohodnocení ve fakultních nemocnicích, ale vzhledem k restrikci úhradové vyhlášky to je takto neudržitelné. Také potřeba obnovy přístrojové techniky – v KNL máme zdravotnické přístroje za zhruba 1,2 miliardy Kč – je veliká a pomalu končí evropské fondy, ze kterých se nám podařilo získat cca 750 milionů korun.

Proto bude již nutností při obnově těchto přístrojů používat vlastní peníze. Stav budov, opakované havárie a nutná amortizace v naší nemocnici v kombinaci s nutnou konkurenceschopností mezd, aniž bychom ohrožovali kvalitu a rozsah poskytované zdravotní péče, a tím jsme vzdalovali naši nemocnici od ostatních fakultních nemocnic, spíše naopak, prostě vyžaduje dodatečné finanční zdroje dané změnou úhrad. A to i přesunem úhrad za pacientem, který zvolí dané zdravotnické zařízení nebo definicí standardu pojištění a platbami za komerční pojištění eventuelně samoplátce.

Jaká bude vaše role v Liberci do budoucna?
Předávám Krajskou nemocnici Liberec ve stavu jedné z nejlépe fungujících nemocnic v České republice, ve stavu úspěšného boje se zásadními problémy českého zdravotnictví, a to díky týmové práci ve vedení nemocnice, nikoliv moji zásluhou. Moje role do budoucna, pokud nějaká v Liberci bude, musí být opět vydiskutována jako součást budoucího úspěšného týmu, kde si dokážu představit jako vedoucího týmu Richarda Lukáše, protože z principu si musím svého nadřízeného vážit profesně i odborně a respektovat ho. A to v případě Richarda Lukáše není problém.

Také pro mě bude klíčové, zda tento tým bude kompaktní a bez vlivu cizích jedinců. Věřím, že už nemusím nikoho přesvědčovat o tom, zda můžu, nebo nemůžu řídit nemocnici, ale rozumím rozhodnutí našich vlastníků, kdy na mě byla podána obžaloba a není dobré, aby problémy mé osoby zastiňovaly velmi dobré výsledky práce a renomé nemocnice. Řízení zdravotní péče z pohledu vyšší efektivity využití lidských zdrojů, kapacitních možností, vykazování péče a marketingu našich služeb je parketa, kde si myslím, že nebudu „do počtu“, jak to občas s neúspěšnými řediteli bývá.