Padesát let uběhlo od činu, ze kterého ještě dnes mrazí. Sebeobětování mladého Jana Palacha zasáhlo tehdy miliony lidí. Přestože dvacetiletý hoch po třech dnech od sebezapálení podlehl zraněním, jeho poselství přetrvává dodnes.
Pietní událost přivedla na náměstí Dr. E. Beneše nejen lidi, kteří tehdejší dobu zažili, ale i mnoho zástupců mladší generace, ktérá se věkem blíží Janu Palachovi v době, kdy se rozhodl vystoupit proti tehdejšímu režimu.
Nejen odvaha, ráznost, nesmírné odhodlání, ale možná i mladý věk je důvodem, proč se jeho úmrtí ještě dnes dotýká tolika lidí. Na událost, která inspirovala další studenty ke stejným činům, vzpomněl i rektor Technické univerzity Miroslav Brzezina. „Zamýšlel jsem se nad činem Jana Palacha a je jen velmi těžké si představit, co ho mohlo v tak mladém věku přimět k sebeobětování. Když se podíváme kolem sebe, zjistíme, že mnoho lidí se obětuje pro své blízké. Ale aby se člověk obětoval kvůli široké společnosti, to rozhodně obvyklé není,“ řekl Miroslav Brzezina.
Palach bojoval zejména za svobodu slova a ukončení cenzury. Rektor univerzity, ale poukázal i na to, jak tenká hranice je dnes mezi svobodou slova a možností veřejně prezentovat lež. „Dnes se nic nekontroluje a světem se šíří mnoho neověřených informací. A někdy je těžké filtrovat všechny informace a zpracovávat je.“
Na studenta Jana Palacha nezavzpomínal jen Miroslav Brzezina. Jeho památku ve svém projevu uctil i čestný občan Liberce a bývalý vysokoškolský pedagog Jan Šolc. „Palach, který je bezesporu hrdinou, studoval na stejné fakultě jako já. Já jeho oběť dodnes obdivuji. Zabývat se jeho statečností je úkolem pro nás všechny,“ uvedl Jan Šolc. Ten mimo jiné vystoupil proti informacím, které po desetiletí o Palachovi kolují. „Rozhodně to nebyl fanatik ani naivka. Svůj plán měl promyšlený do detailů, včetně důsledků. Byl si vědom nesmírné fyzické bolesti i bolesti, kterou způsobil tímto činem své matce a nejbližším,“ řekl bývalý kantor. Podle něj Jana Palacha velmi ovlivnil i pobyt v Rusku. Přesto ale neměl nic proti ruskému lidu.
Lidé položili k portrétu Jana Palacha, umístěného u pamětní desky Obětem sovětské okupace v roce 1968, svíčky i kytice. Klidný průvod se pak vydal od radnice k Památníku obětem komunismu, kde přečetli dopis Jana Palacha. „Jsem rád, že jsme se tu dnes setkali, ale také mě těší, že máme takovýto jedinečný památník. Jeho autoři říkali, aby lidé k tomuto pietnímu místu nechodili s kyticemi, ale aby přišli, podívali se do zrcadla a oslovili své svědomí,“ dodal Šolc.
Příběh Jana Palacha pronikl do duší a myšlenek mnoha lidí i díky několika filmovým snímkům. Podobné události by se dle účastníků piety měly připomínat. „Je důležité o takových událostech mluvit a připomínat si je. Zvláště dnes, když mladí tráví veškerý čas na internetu a o historii se příliš nezajímají,“ komentoval Ladislav Vondráček.
Jen těžko si umíme představit, zda by se ještě dnes někdo k takovému činu uchýlil, ať už by jeho důvody byly jakékoli. Ještě těžší by bylo odhadnout odezvu společnosti. „Pokud by dnes takovým činem někdo vystoupil například proti politice, myslím, že by to společnost rozdělilo na dva tábory, podobně jako u Palacha. Jedni by s ním souhlasili a druzí by takového člověka označili za blázna,“ řekl Milan Němec.
Pietní událost připravili dobrovolníci z občanských iniciativ Milion chvilek pro demokracii, Společně to dáme a Srdce pro demokracii. „Za událostí stojí lidé, kteří se dali dohromady na základě organizace akcí podobného zaměření - hájení a připomínání demokratických hodnot ve společnosti,“ sdělila pořadatelka Anna Provazníková.
Projev rektora Technické univerzity Miroslava Brzeziny
Foto Lubomír Krongaiger
