V České republice vloni vyšlo přes patnáct tisíc knižních titulů. V záplavě nově vydané literatury se texty ruských autorů zaměřených na specifický výklad moderní historie ztrácejí. Přesto stojí za pozornost. Takto na sebe například v pražských ulicích polepenými tramvajemi upozorňuje kniha Nikolaje Viktoroviče Starikova „Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina“.
Reklama odkazuje na doménu „Zakázané vzdělání“, na níž lze dohledat, že vydavatelem knihy je společnost AmuTec s.r.o. Žádný jiný vydavatelský počin za sebou dosud nemá.
Kniha podle stručného popisu „sleduje Hitlerovu cestu od okamžiku jeho objevení se na politické scéně až do osudového útoku na Sovětský svaz“.
„Naučíte se anektovat cizí území bez navazujících sankcí. Pochopíte logiku výběrů dějišť olympiád tehdy i dnes. Dovíte se, jak tomu bylo s Křišťálovou nocí a válkou ve Španělsku. Bude Vám nabídnut odlišný výklad mnichovských událostí i vzniku samostatného Slovenského štátu, než jsou ty, na které jste zvyklí. Dostane se vám objasnění, proč Francie podlehla tak rychle a proč v Anglii hitlerovci bombardovali civilní cíle a nikoliv ty vojenské,“ slibuje kniha a prezentuje se i jako
„učebnice geopolitické logiky“.
Jak HlídacíPes.org upozornil ve svých dřívějších textech, Rusko využívá nové vykreslování historických událostí ke své propagandě. Na využívání témat historie k ruským vlivovým akcím upozorňuje i Bezpečnostní informační služba.
Například téma mnichovské dohody je podle bezpečnostních expertů jedním z významných motivů s důrazem na rozklížení vazeb Česka (případně Slovenska) na Evropskou unii a její klíčové země – Německo a Francii.
Podobně už dříve například ruská státní televize Rossija 1 odvysílala dokument Varšavská smlouva, odtajněné stránky, mimo jiné o událostech Pražského jara 1968. Výklad byl natolik zkreslený, že kvůli dokumentu byl ruský velvyslanec v Praze pozván na pohovor na české ministerstvo zahraničí.
Zda do podobného propagandistického ranku spadá i kniha Nikolaje Starikova, je otázka. Jisté je, že Starikov se netají tím, že je odpůrce liberálních hodnot, podporovatel Vladimira Putina, a že do jeho programu patří mimo jiné obnova ruského impéria.
„Čím jsou podle vás jeho knihy zajímavé pro české publikum? Přesně tím, co jste právě vyjmenoval, ani pořadí bych neměnil. Předpokládám, že čtenářům zmíněné knihy nějaké liberální hodnoty splývají s hnusem a vlastizradou,“ reagoval na dotazy HlídacíPes.org zaslané firmě AmuTec, která se k vydání hlásí, Jan Buzek. Ten je majitelem domény zakazanevzdelani.cz, ve firmě ale podle údajů z obchodního rejstříku nefiguruje, jejím majitelem byl jen do září 2012.
Jediným majitelem společnosti je podle obchodního rejstříku Dmitrij Kretov. Navzdory ruský znějícímu jménu je rodilý Čech; od vydání knihy se však zcela distancuje s tím, že naprosto neodpovídá jeho liberálnímu vidění světa.
(Aktualizováno: jak napsal Kretov v reakci na vydaný text, to, že se kniha bez jeho vědomí zaštiťuje firmou AmuTec, podle svých slov hodlá rázně řešit.)
Detaily vzájemných obchodních vztahů Jan Buzek vysvětlovat nechtěl, jak ale přiznává, sám ale uvažuje o tom, že ve vydávání knih o moderních dějinách z pera ruských autorů bude pokračovat.
„Starikov zatím vydal 19 knih, ale zda jsou všechny atraktivní pro českého čtenáře, to nevím. Některé tedy tutově: Válka. Cizíma rukama, Chaos a revoluce – zbraně dolaru, Stalin. Zavzpomínejme si, Nenávist. Kronika rusofobie, Znárodnění rublu,“ vypočítává možné další tituly Buzek.
Před dvěma lety byl Starikov na turné v Česku a na Slovensku, své knihy v Praze představoval v Ruském středisku vědy a kultury.
„V ekonomice žádá znárodnění bank i surovinových zdrojů. Stalina hodnotí jako osobnost, která měla výrazně pozitivní vliv na rozkvět země, a proto prý byl otráven britskými tajnými službami. Podle Starikova je úhlavním nepřítelem Ruska Velká Británie,“ charakterizoval Starikova pro HlídacíPes.org již dříve historik a zástupce ruské menšiny v české vládní radě pro národnostní menšiny Alexej Kelin.
„Ruské zájmy mne nezajímají, nic o nich nevím. Osobně soudím, že to Rusové nedělají moc dobře, když lidi, jako jsem třeba já – 13 let v Rusku, absolvent ruské vejšky, který měl vždycky Rusko v náležité úctě – neverbují. Ruský vliv prezentovaný českými médii mi připadá komický, dětinský, psychopatický,“ říká Jan Buzek.
Vydávání knih je v Česku poměrně snadné, vydavatelem se může stát prakticky kdokoli, kdo na to má čas, chuť a peníze. „Když splníte zákonné povinnosti, nikdo vám do vašeho edičního plánu mluvit nebude. Jiná věc je, když se pak dostanete do kolize se zákonem, což je případ excesů s vydáním třeba antisemitské literatury nebo knih s nacistickým podtónem,“ říká tajemnice Svazu knihkupců a nakladatelů Marcela Turečková.
„Je na zvážení každého, kdo knihu vydává, s jakým účelem a záměrem to dělá, zda mu jde o komerční úspěch, nebo něco jiného. Pokud jde o propagandu nebo překrucování historie, osobně si myslím, že je to mnohem víc problém sociálních sítí než knih,“ říká Turečková.
Podle Buzka se v jeho případě „jedná o podnikatelskou sázku na nezdebilizované občany, nespokojené s ČT a podobně".
V roce 2018 bylo do češtiny přeloženo 196 děl ruských autorů a autorek, nejvíce za posledních deset let. Vydává se nová beletrie, klasická ruská literatura a právě i knihy zaměřené na novodobou historii.
Podle publicisty, rusisty a překladatele Libora Dvořáka se nynější politická situace ve světě ani kritické hlasy vůči současnému Rusku na zájmu o ruskou literaturu neprojevují.
„To vymizelo s povinným obdivem k bývalému Sovětskému svazu. Víc než nějaká rusofobie mi dělá starosti nekritická politická rusofilie, obdiv k putinismu a autoritářskému způsobu moci,“ komentovalnárůst překladů z ruštiny Libor Dvořák.
Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.
