Památku padlých uctili dnes také na vojenském hřbitově v Liberci - Ruprechticích. V regionu jde podle historika a kronikáře města Jana Hněličky o rozsahem ojedinělé pietní místo. Pohřbeni jsou zde Češi, Němci, Rusové, Ukrajinci, Francouzi, Poláci a příslušníci přinejmenším dalších pěti evropských národů. Je tu centrální památník všem obětem, ukrajinský památník, pomník vytvořený francouzskými zajatci za druhé světové války, socha rudoarmějce či urna s popelem zavražděného Augustina Schramma, o němž se mluvilo v souvislosti se smrtí Jana Masaryka.
Hřbitov připomíná oběti konfliktů 20. století. Založen byl v roce 1918 v blízkosti cvičiště liberecké vojenské posádky. „První vojenský pohřeb se konal 26. října 1918," uvedl Jan Hnělička. Podle dostupných údajů je na hřbitově uloženo 219 zemřelých vojáků z první světové války a období první republiky. Pochován tam je i někdejší příslušník finanční stráže Václav Čep, který zemřel v roce 1938, kdy německá polovojenská jednotka Freikorps přepadla celnici v Sadské u Frýdlantu.
Pohřbeno je tu také 99 obětí druhé světové války, nejen vojáků, ale i zahraničních zajatců a totálně nasazených. Připomínají je náhrobní desky s jejich jmény. V centrální části hřbitova jsou epitafní desky k událostem druhé světové války. „Připomínají nejdůležitější místa československého odboje," uvedl Hnělička. Na deskách jsou nápisy 9. květen, Slovenské národní povstání, Ležáky, Terezín, Lidice, Sokolovo, Dukla, Dunkerque a Tobruk. Autorem epitafních desek je umělec Jiří Seifert, dominantní centrální památník je dílem Jiřího Nepasického a Rudoarmějece vytvořil Rudolf Svoboda.
Nepřehlédnutelný je opravený památník k uctění padlých ukrajinské haličské armády. Na hřbitově je od roku 1927, navrhl ho vedoucí malířské školy v Kyjevě Vasyl Kasijan. „Žena s plačícími dětmi stojí nad padlým tělem svého otce," uvedl Hnělička. Ukrajinský památník se dochoval asi jen z poloviny, podstavcové desky na začátku 90. let zničil neznámý vandal.
Na hřbitově je i urna Augustina Schramma z Liberce - Růžodolu. Sudetský Němec, komunistický funkcionář a agent NKVD byl zavražděn čtyřmi ranami z pistole v květnu 1948. „Důvod vraždy není znám," uvedl Hnělička. Důkaz pro to podle něj není, ale spekuluje se, že se v března 1948 Schramm podílel na smrti ministra zahraničí Jana Masaryka. A to mohlo být i motivem k jeho zavraždění. Právě na osudu Schrammovy rodiny se dá podle Hněličky popsat složitost a dramatičnost 20. století. Jeho sestra emigrovala z Čech před druhou světovou válkou a později byla komunistickou funkcionářkou ve Vídni, jeden z bratrů padl na frontě ve Francii po nuceném naverbování do wehrmachtu a druhý bojoval na západní frontě proti Němcům. Po nástupu komunistického režimu v Československu byl rok zavřený kvůli neúspěšnému pokusu o emigraci. Utéct do Anglie se mu povedlo až v roce 1952.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
