Zvyšování nájemného má svá pravidla, která je pronajímatel povinen dodržovat. Pronajímatel si může zajistit pravidelné zvyšování nájemného přidáním inflační doložky do nájemní smlouvy. Řada běžně užívaných inflačních doložek je však z hlediska zákona neplatná. Jak má tedy taková doložka vypadat? Jak jinak lze nájemné zvýšit? A jak je to s růstem plateb za služby spojené s užíváním bytu?
Obecně platí, že nájemné může být z důvodu inflace zvýšeno buď na základě pravidel obsažených v občanském zákoníku, nebo dohodou mezi nájemcem a pronajímatelem. Dohoda má přitom před zákonem přednost.
Co se týče zvyšování nájemného dohodou, nejčastěji se jeho výše zvyšuje pomocí takzvané inflační doložky obsažené v nájemní smlouvě. Jedná se o smluvní ustanovení, ve kterém je uvedeno, že nájemné se zvyšuje podle míry inflace. „Doložka je však platná jen v případě, že je v ní jednoznačně uvedeno, kterou konkrétní inflací se řídí, tedy například jedním z indexů spotřebitelských cen zveřejňovaných Českým statistickým úřadem,“ uvádí Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a dodává: „Dále v ní musí být určeno, k jakému datu bude docházet ke zvyšování nájemného. Zvyšovat nájemné pomocí inflační doložky lze přitom jen jednou ročně, typicky se tak děje k 1. lednu příslušného roku nebo k datu výročí uzavření nájemní smlouvy.“
Ke zvyšování nájemného pak dochází automaticky, tedy pronajímatel nemusí nájemce k placení zvýšeného nájemného vyzývat, ovšem měl by tak učinit v rámci slušnosti, aby předešel budoucím problémům. Nájemce by se tedy neměl spoléhat na to, že když pronajímatel na zvýšení zapomene, stačí, pokud bude platit nájemné v původní výši. Ovšem ostražitý by měl být i pronajímatel, částky odpovídající rozdílu mezi zvýšenou a původní výší nájemného se promlčují v tříleté promlčecí době.
Jiná pravidla pro zvyšování nájemného platí v případě, že se nájemné zvyšuje po provedení stavebních úprav, které vedou ke zlepšení podmínek bydlení nebo úspoře energií. V takovém případě lze nájemné zvýšit podle pravidel občanského zákoníku, přičemž se při určení zvýšení vychází z nákladů účelně vynaložených na stavební úpravy.
„V naší poradně se setkáváme také s dotazy týkajícími se zvyšování plateb za služby spojené s užíváním bytu. Zde platí, že platby za služby by měly odpovídat skutečným nákladům na ně. Lze je tedy zvýšit jen při růstu cen, a inflační doložkou tedy nelze platby za služby zvyšovat,“ uzavírá Eduarda Hekšová.
Tisková zpráva
