Ťapkání ve vodě může psa postavit na nohy aneb když aquaterapie pomáhá

Co přesně to ale aquaterapie je?
Při aquaterapii, někdy známé také jako hydroterapie, se pejsek zavede do speciální vany s běhacím pásem. Někdo říká, že dává psa do akvárka. Do vany se postupně připouští voda a množství se odvíjí od velikosti psa nebo oblasti, na kterou se chceme při terapii zaměřit.

Je možné aquaterapii využít i u jiných zvířat?
V naší vaně je možné pracovat se psy a například s kočkami. Existují ale i vany třeba pro koně.

V čem je rozdíl mezi aquaterapií a plaváním?
Chůze je úplně jiný pohyb než plavání. Při chůzi totiž pes přirozeně protahuje nohy a klouby a rozšiřuje si rozsah pohybu. Zároveň díky překonávání odporu vody se můžeme zaměřit na posilování konkrétních partií. Oproti tomu při plavání psi tolik končetiny neprotahují a navíc mnoho psů nemá dobrý plavecký styl. Při plavání navíc nedosáhnete takové plynulosti a rytmu, jaký požadujete.

Pro jaké psy je tato terapie vhodná?
V podstatě se dá využít u všech typu pejsků, ať z hlediska velikosti nebo věku. Jednou jsem tu měla dokonce čtyřtýdenní štěně. Co se týká zdravotního hlediska, může se aquaterapie využít jak u pejsků úplně zdravým, tak i u nemocných, po úrazu nebo s různými ortopedickými a neurologickými problémy. Častými klienty jsou například pejsci se spondylózou nebo dysplazií.

Pro nemocné, seniory i vrcholové sportovce

Co třeba psi sporťáci, i těm může aquaterapie pomoci?
Určitě. Tréninky ve vaně mohou pomoci při přípravě sportovního psa. Hodně je využívají lidé například u dostihových chrtů. Ve vaně mají totiž možnost naposilovat úplně jinak než na suchu. Aquaterapie pomůže psovi ve výkonosti, výdrži a navíc díky celkovému zpevnění funguje i jako prevence před případným zraněním. Samozřejmě je vhodné nakombinovat tréninky ve vaně s dalším cvičením, například na balančních podložkách.

Psí fyzioterapie se v posledních letech hodně rozvíjí a také se stává známější. O aquaterapii se ale příliš nemluví, proč?
Nemyslím si, že by se o této metodě málo mluvilo, spíše je to tím, že se jí tolik lidí nevěnuje. V našem kraji je vlastně jen u nás a další nejbližší místa jsou v Praze a Hradci Králové. Důvodem může být jistě určitá finanční náročnost na pořízení i následný provoz vany, hlavním důvodem ale asi je to, že u nás není moc příležitostí, kde tento obor studovat.

Příkladem z praxe může být příběh dvanáctileté Borinky, která prodělala mozkovou mrtvici

Jak jste se k oboru fyzioterapie dostala vy?
Já jsem to vzala trochu oklikou. Od malička jsem chtěla pracovat se zvířaty, pak se to trochu odchýlilo, ale vždycky mě to ke zvířatům táhlo. Po vejšce, kdy jsem vystudovala angličtinu a společenský vědy, jsem pracovala ve svém oboru, ale moc mě to nenaplňovalo. A když jsem objevila fyzioterapii pro psi, tak jsem věděla, že to chci dělat a šla jsem si za tím. A asi to tak mělo být, protože všechno klaplo.

Fyzioterapie, to se asi učíte celý život, co?
Rozhodně. Fyzioterapie není o tom, že se naučíte jednu metodu a všechno umíte. Naopak se stále učíte a jakmile si něco osvojíte, začnete přicházet na další a další způsoby, jak tělo funguje. Třeba že to není jen o práci svalů a kloubů. Dnes se začíná zapojovat i práce s vnitřními orgány tzv. viscerální manipulace. Ale veškeré vzdělávání a poznávání těla trvá samozřejmě roky.

Příběh se šťastným koncem

Můžete uvést nějaký příběh klienta z praxe?
Vzpomínám si, jak jsme pracovali s čtyřměsíčním španělským mastinem. Pes měl reakci na vakcinaci a ochrnul. Hýbal akorát hlavou. Rehabilitace s ním byla opravdu hodně náročná a to i kvůli jeho váze. Už v té době vážil 50 kilogramů, v dospělosti mají tito psi kolem 90 kilogramů. Bojovali jsme s časem, abych nám zvíře nezačalo moc přibírat ještě před tím, než začne chodit.

Celá rehabilitace i jakákoliv manipulace byla hodně náročná. Majitelé doma ušili popruh, ve kterém s pejskem manipulovali. Pejskovi se navíc nechtěl pracovat, ale právě chuť pracovat je klíčová. Když se nám podařilo psa trochu rozpohybovat, začal se dokonce sám snažit a nakonec to dobře dopadlo.