Gábi a David… Dva mladí liberečtí umělci. Neznámější jsou jako fotografové, točí ale i videa a k tomu dělají ještě grafiku. Současná situace má dopad ale i na jejich podnikání. A stejně jako mnoho dalších podnikatelů se obávají, co bude dál.
Mohla byste na začátek trochu přiblížit vaši aktuální situaci?
Jsme fotografové a zároveň partneři. Máme spolu malou holčičku, o kterou se starám já, a rodinu v tuto chvíli živí David. Naši značku ColorPix Production budujeme cca 4 roky, kdy jsme ze začátku každý pracovali jako zaměstnanci a u toho rozjížděli podnikání. Až do této chvíle se nám dařilo čím dál tím lépe. Za ty čtyři roky jsme se skoro nezastavili a dali jsme do našeho podnikání úplně všechno. Abych byla upřímná, opatření, která teď jsou, nám podlomila kolena. Pro nás je začátek roku tak trochu okurková sezóna. Přes zimu fotíme hlavně v ateliéru kvůli špatnému počasí, ale většina lidí se nechá nafotit ještě před Vánoci.
Z čeho tedy na začátku roku žijete?
Na leden a únor musíme mít vždy našetřeno, protože tržby jsou opravdu malé oproti létu, kdy fotíme svatby a rodiny venku, natáčíme videoklipy a ke konci roku máme mnoho zakázek souvisejících právě s Vánoci. V těchto měsících jsou téměř jediný příjem zálohy na dlouho plánované akce, které budou probíhat na jaře a v létě. Místo toho, abychom v březnu měli příliv poptávek, jako to bylo každý rok, letos nepřišla žádná. Focení některých akcí se nám naštěstí jen posouvá, některé se ruší a to je obrovský problém. A neztrácíme naději a doufáme, že se už brzo vrátí všechno do běhu a mezitím nám pomůže stát.
Jak se u vás promítla současná situace spojená s epidemií COVID-19? Zvládáte to finančně?
Naštěstí máme našetřené rezervy asi na dva až tři měsíce. Mít alespoň nějakou jistotu pro nás byla priorita už kvůli dceři. Ze začátku podnikání našetřit ale nešlo. Člověk dělá spoustu zakázek jen za reference a naši malou rezervu jsme našetřili až cca po dvou letech podnikání. My tedy zatím přežíváme, ale bojíme se! Protože nikdo neví, co bude za ty dva měsíce, jestli nebudou lidé stále vystrašení a jestli budou mít o naše služby v důsledku krize zájem.
Neumím si představit, co by se stalo, kdyby tato situace přišla na začátku našeho podnikání, kdy jsme si brali první půjčku na vybavení a žili jsme z měsíce na měsíc. Těch lidí, kteří jsou ve finanční tísni už teď, je kolem nás opravdu hodně. Začít podnikat je risk. Každý sice počítá s tím, že se nemusí v nějakém období tolik dařit, ale úplné zastavení provozu nečekal opravdu nikdo. Umělci a malí podnikatelé teď spoléhají na své rezervy a někdy už jim zkrátka nezbývají. Je mi to líto, protože právě tito lidé mají skvělé nápady, tvoří něco nového a autentického, jsou houževnatí a odlišují českou kulturu od okolních států. Také díky nim se můžeme od okolního světa trochu odlišovat. Bohužel mám už delší dobu pocit, že vládě na nás nezáleží. Důvodem bude nejspíš to, že do státní kasy nepřispíváme až takové peníze jako třeba velké firmy, ale kdyby nás stát trochu podpořil, mohli bychom růst rychleji.
Co si myslíte o postavení vlády právě vůči vám, podnikatelům?
To opatření „pětadvacítka“, které teď přišlo, nás všechny velice zklamalo a naštvalo. Nikdo z mého okolí na něj nedosahuje. Je podle mého buď nepromyšlené nebo naopak moc dobře promyšlené tak, aby stát ušetřil. Ale znamená to pro tisíce lidí, že budou nuceni zastavit svoji živnost a zahodit posledních pár let života, kdy něco usilovně budovali, nebo se ocitnou v dluzích a exekucích. Paní Schillerová slibuje změnu a já doufám, že to nejsou jen prázdná slova a další marketingový trik, doufám, že podmínka tří předešlých měsíců úplně zmizí a živnostníci dostanou plošně alespoň těch 15 tisíc měsíčně.
Proč vám právě ta tříměsíční podmínka vadí?
Pokles příjmů za předešlé tři měsíce nemá skoro nikdo. Vždyť v lednu a únoru jsme koronavirem zasaženi nebyli, a protože budujeme podnikání poctivě a postupně rosteme, příjmy jsme měli vyšší než loni, ale zároveň máme i mnohem vyšší náklady. My jsme v lednu fakturovali zakázky za prosinec, v březnu za únor, tak jako to je ve většině profesí, u kterých čas strávený nad zakázkou je v rozmezí týdnů a měsíců. Například, když si nás někdo objedná na focení, tak ho nejprve fotíme, poté si klient fotky vybírá, pak fotografie upravujeme a až nakonec, někdy i po měsíci, vystavujeme faktury. Je to logické a proto tuto podmínku nechápu.
Někteří fotografové i v současnosti ve focení pokračují. Vy nemůžete pracovat ani omezeně?
Záleží, na co je fotograf zaměřený. My fotíme nejvíce rodiny s malými dětmi, svatby a různé akce, natáčíme videoklipy, kde hrají herci i obyčejní lidé, fotíme produktové fotky, ale protože máme rádi emoce, zaměřujeme se spíše na situační produktové fotografie a fotíme produkty s lidmi nebo na nich. Téměř ve všech sférách se potkáváme s nahodilými lidmi a hodně často i s novorozenci. Situaci bereme vážně a nechceme nikoho ohrozit, proto v tuto chvíli ani nechceme riskovat, že bychom někoho mohli nakazit, nebo on by mohl nakazit nás. Jsme zodpovědní, a i když nemáme konkrétně zakázáno fotit, lidé mají zakázáno naše služby využívat. Chceme, aby tato situace skončila co nejrychleji, a proto dodržujeme všechna opatření. Když fotíte rodinu s malými dětmi, je těžké udržet je na místě tak, aby se k vám děti nepřiblížily. Aby byly fotky přirozené, musí být nastolena pohodová a komfortní atmosféra, což je v tuto dobu těžké, pokud se nemůžete na děti ani skrz roušku usmát.
Vedle focení děláte i grafiku. I tam jste přišli o zakázky nebo v tom pokračujete?
My se soustředíme hlavně na branding. Protože ovládáme tužku a papír, k tomu umíme v programech a máme spoustu nápadů, děláme hlavně ilustrace a vizuální identitu začínajících firem nebo rebranding. Klient se nám většinou ozve ve chvíli, když má nějaký nápad na nové podnikání a my tvoříme téměř všechno od loga, design produktu, plakáty, bannery, ilustrace, přes produktové fotografie až po promo video. V tuto chvíli jsou všechny projekty zastavené a nové se nekonají. Ani se nedivím, že nikdo nechce v tuto chvíli budovat novou značku. Střední firmy mají teď jiné problémy. Odpověď je tedy ne, nyní shodou okolností ani žádné grafické zakázky nemáme.
Jak tedy nyní trávíte takto neplánovaný „volný“ čas?
První týden jsme si dali takovou „povinnou“ dovolenou. Možná bylo už potřeba malinko zvolnit. Ze začátku jsme si hodně odpočinuli, já jsem se snažila šít roušky, ale zjistila jsem, že to není sranda a svoje nepovedené dílo přenechala raději těm zkušenějším. Pak jsme zkrášlovali byt, strávili čas s Rozárkou, ale z našeho režimu se skoro nic nezměnilo. Fotograf tráví 70% času u počítače, a tak je s náma David skoro neustále i za normálních okolností. Byli jsme optimističtí a využili čas v náš prospěch. Napsala jsem kousek knihy, kterou mám rozpracovanou, a dlouho mi leží v šuplíku, cvičili jsme společně u nás v obýváku a po večerech koukali při svíčce na filmy. Mělo to svoje kouzlo, ve vzduchu jsem cítila sounáležitost celého národa a měla jsem pocit, že to všechno hezky klape a že to všichni spolu nějak zvládneme. Vlastně úplně poprvé jsme měla pocit, že není národ rozdělený a drží při sobě. Bylo to fajn. Nálada se u nás teď bohužel trochu změnila hlavně kvůli té malé naději, kterou jsme všichni měli – na podporu OSVČ, která se nakonec většiny z nás netýká.
Je něco, co by podnikatelům, jako jste vy, nyní opravdu „bodlo“?
Určitě by pomohlo dát rychle alespoň těch 15 tisíc každému, koho se to přímo i nepřímo dotklo, nehledat žádné kličky, neprotahovat to. Spolu s odpuštěním sociálního a zdravotního to malým podnikatelům pomůže přečkat ty nejhorší časy, i když jim to leckdy nepokryje ani náklady. Pořád je lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.
Foto Archiv ColorPix Production
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
