ZA ROHEM: Kousek do přírody i do centra, to jsou liberecké Ruprechtice

Právě náměstí Míru je centrem Ruprechtic a ilustruje změny, kterými čtvrť prošla. Bývala tu pošta – už není, trafika – také pryč, kadeřnictví - přestěhováno, naposledy zmizela lékárna a lidé tak musí až do města. Stále ale drží slavná hospoda Repre, která především v době obědů praská ve švech. Dávno mohlo být i po samoobsluze, tu nakonec ale zachránila vietnamská komunita.

Komunitní život

„Je pravda, že nám tu toho zmizelo už celkem dost, člověk si ale nakonec vždycky nějak poradí,“ pokračuje Petra. „Mně mrzí hlavně ta lékárna, která byla po ruce. Až k Hokejce teď zase musím ke kadeřnici.“

Náměstí zrovna v létě prochází rekonstrukcí, dělají se nové chodníky. Místní ale doufali v komplexnější úpravu. „Během dne se tu prakticky nedá zaparkovat, kvůli aktuálním úpravám navíc ubydou další místa.“

Jinak ale Ruprechtice poměrně silně drží komunitní život. Je tu fotbalový Sokol, který kromě dospělého týmu vede i mládežnické týmy od nejmenších přípravek. Hodně dobrého vzniká kolem kostela Sv. Antonína Paduánského, kde funguje denní stacionář. A centrem života je škola, do které chodí většina dětí z okolí, které tak nemusí nikam složitě dojíždět.

Lom v Ruprechticích vadí lidem z jeho okolí

Trochu jiným centrem pak bývají hospody. I v Ruprechticích jich bývalo víc, čest teď drží klub Pirát, hospoda u Kudrnáče a už zmíněné Repre, na okraji čtvrti najdeme také populární Cvičák a legendu U Jelena. Právě Pirát je spojený s místním fotbalem, se kterým to tu bylo dlouho nahnuté. Před lety totiž přišel příkaz – musí se hrát na trávě. Jenže Ruprechtice trávu neměly, a tak na dlouhých osm let fotbal zmizel, klub se připravoval v Harcově a kde to zrovna šlo a spojení s místními se přetrhalo. „Pak zavřel i Pirát, bylo to smutné období,“ říká mi s půllitrem a cigaretou v ruce u hřiště místní odchovanec Jarda. „Fotbal tu měl velkou tradici a najednou to bylo pryč. Nemohli jste na sobotní dopolední zápas, na klobásku a pivko,“ pokračuje a po očku sleduje trénink místního A-týmu, který už se začal připravovat na novou sezónu. „Teď to tu zase žije, každý den jsou tu tréninky mužstev od dětí až po dospělé, o víkendu zápasy,“ je rád. Před pár lety tu také místní nadšenci svépomocí postavili kurt na beach a ten je v sezoně pořád plný.

Narvané autobusy

Jsou tu ale věci, které Ruprechtickým lezou na nervy. „Zkuste si jet ve špičce pětadvacítkou z města, to je o přežití,“ stěžuje si na zastávce na náměstí jedna z místních na hromadnou dopravu. „A osmnáctka? Její kapacita absolutně nestačí, jezdí s ní lidé do Jizerek, lidé odsud se tak skoro nemají šanci vejít,“ vadí jí.

Ale právě příroda je pro většinu obyvatel okrajové liberecké čtvrti zásadním pozitivem. Od náměstí je to pět minut ke kapličce u Obrázku a pak už jste v lese. Kousek je to na nedávno opravený Lesák, na Českou chalupu. I tady ale najdeme jednu nepříjemnost – žulový lom, který vadí především lidem z jeho okolí. Vzniknout má nová silnice, která by dopravu z lomu svedla na Horskou silnici, o tom se ale stále spíš mluví, navíc má vést lesem, který lidé využívají k procházkám nebo venčení psů.

Kaplička U Obrázku je oblíbeným cílem procházek

Ruprechtická komunita se pak schází na společných akcích. U Kudrnáče se koná Oktoberfest, před kapličkou U Obrázku zase pouť, škola pořádá Schoolfest, na kterém třeba loni zahrál Oskar Petr, pořádají se tu dny dětí, v lesích kolem kapličky se konají nejrůznější závody od cyklistických až po biatlon.

Ruprechtice zkrátka nejsou špatné místo pro život, což dokazuje i neustále rostoucí počet domů, například kolem Horské ulice, která před dvaceti lety připomínala spíš vesnickou silnici s pár domy. Dnes je lemována rodinnými domky, ale i bytovkami. Zajít můžete do hospody i do obchodu, kousek je to do přírody i do centra Liberce. Zkrátka dobrá adresa.