Začalo to venkovním stánkem s knihami. Legendární Knihkupectví a antikvariát Fryč slaví 30 let

Rok 1989 změnil životy všech, i rodiny Fryčů. Martin byl v prváku na knihkupce, když otec Jaroslav poprvé rozložil svůj venkovní stánek s knihami. „Známí mě hecovali, že stojím u stolku jen s pár knihami,“ popisuje Jaroslav Fryč úplné začátky, „Tak jsem objel v Praze knihkupectví, nakoupil pár knih a v Liberci je za stejnou cenu prodával.”

_{Knihkupectví před lety}

Po dobrých knihách byl každopádně po dlouhém kulturním půstu hlad, takže rychle přibývaly další. Jaroslav Fryč se musel rozhodnout, zda opustí zaměstnání a vkročí na úplně novou podnikatelskou dráhu. „Rozhodl zájem lidí. Byli šťastní, že mohli koupit něco, co dřív komunisté zakazovali,“ vysvětluje Jaroslav. „Třeba Vladimíra Škutiny se prodalo tisíc knih za týden. Na ulici na stolku,“ vypráví knihkupec, který si tehdy začal budovat svou obchodní síť. 

Fryč jako první zákazník nakladatelství Paseka

Takto na něj například vzpomínal již zesnulý zakladatel vydavatelství Paseka Ladislav Horáček. „Jednou, někdy na jaře 1990, já ještě ležel v posteli a asi v půl osmý ráno zvonek u dveří. Byl jsem jen ve slipech, zakopl jsem spacák pod postel, šel jsem ke dveřím, otevřel jsem, a tam stál knihkupec Fryč z Liberce a říkal: „Dobrý den, prosím vás, jsem tady dobře v nakladatelství Paseka?“ To byla legrace. Shrnul jsem peřiny do kouta, sedl jsem si na postel, Fryče usadil do křesílka, uvařil jsem kávu a Fryč si udělal objednávku. Tím byla zahájená činnost nakladatelství.“

Knihkupectví Fryč zahájilo už na začátku roku 1990, a to prodejem v paláci Dunaj na libereckém Soukenném náměstí. Hned v létě toho roku u něj brigádničil a odbýval si praxi syn Martin. „Bylo nesmírně cenné a zajímavé sledovat, jak táta začíná od píky a úplně jinak, a jak se naopak moloch knižního velkoobchodu není schopen změnit a zaniká,“ hodnotí tehdejší změny Martin Fryč, který úspěšnou firmu dnes vede a vlastní. „Jako sklad knih dlouho sloužila tátova pracovna v bytě na Lesní. Pamatuji se, jak měl za svou Škodou 125 zapřažený obrovský plechový vozík s víceméně vodotěsným víkem, tam nacpal knihy a přivezl to sem. Až později jsme si koupili dodávku.”

_{Jaroslav a Martin Fryčovi. Foto: Jan Škvára}

„Úspěšné knihy se tehdy prodaly stovky až tisíce, dnes jde o desítky až stovky, což je dáno i větší konkurencí mezi knihkupci. Táta začal brzy, takže byl prvním soukromým knihkupcem v Liberci.“ To ovšem samo o sobě úspěch nezaručuje. Podle syna měl Jaroslav Fryč obrovský přehled o literatuře a přitom správný instinkt. 

Knihy v regálech na boty a stěhování do Pražské 

Dnes zabírá Knihkupectví a antikvariát Fryč tři poschodí a téměř 750 m2 prodejní plochy v domě v Pražské ulici. V listopadu 1991 se ale Fryčovi i se svými knihami stěhovali do dvou malých místností propojených úzkou chodbičkou. Dříve tam sídlila opravna bot a punčoch. „Táta v rámci takzvané malé privatizace vyhrál aukci na pronájem prodejních prostor po výrobním družstvu Obnova,“ vysvětluje Martin Fryč. „Zpočátku jsme knihy rovnali do regálů, které byly určeny na skladování bot. Pamatuji se, že ještě o pár let později jsme hledali odbyt na ševcovské stroje, které tam zbyly.“

Vůně starých knih linoucí se internetovou kavárnou

Druhá polovina devadesátých let se nesla ve znamení nástupu internetu a knihkupectví u toho nesmělo chybět. Fryčovi otevřeli v prvním patře internetovou kavárnu. „To bylo slavné období,“ směje se nad internetovým dávnověkem Martin. „Měli jsme tu deset počítačů a otevřeno bylo do deseti do večera.“ Přestože ho od toho kolegové knihkupci zrazovali, Jaroslav Fryč si otevřel i antikvariát. „Když si někdo koupí starou knihu, nekoupí si už novou, což se opravdu občas stává,“ vysvětluje Martin, proč je spojení knihkupectví s antikvariátem trochu odvážné. „Ale celkově je to spíš symbióza než konkurence.“ O antikvariátu přemýšlel jeho otec vlastně od začátku. „Už od šedesátých let jsem stejně jako můj tatínek procházel antikvariáty,“ vysvětluje Jaroslav Fryč, kde se zrodil jeho zájem o staré knihy.

Větší pestrost výběru oceňují hlavně čtenáři, vždyť je to radost, mít tolik knih takhle hezky na hromadě pohromadě. S několika desítkami tisíc knih patří antikvariát k největším u nás. „Dvě třetiny knih jsou v depozitáři nebo zadané na e-shopu,“ vyvádí z rozšířeného omylu Martin a přibližuje svět antikvariátníka. „Zatímco knihkupectví je vázáno na posledních deset let, v antikvariátu máme nejstarší knihu někdy ze sedmnáctého století. Zasahuje sem zvláštní svět sběratelství. Tak třeba v jednu dobu byl v Japonsku obrovský zájem o českou dětskou knihu. Jezdili sem skupinky Japonců a my jsme prodali celé banánové krabice těchto knih. Zákazníkům nevadilo udělat si z Prahy zajížďku do Liberce.“

Živá kultura – živý Liberec

Už téměř od začátku provozuje knihkupectví kulturu i naživo. Řeč je o pravidelných nedělních pohádkách pro děti a autorských večerech pro dospělé. „Trochu v tom je i pocit, že jsme kulturní buditelé,“ přibližuje Martin, který po otci organizaci kulturních večerů postupně převzal. „Když člověk pozná zajímavého autora či knihu, tak je chce nějak dostat k lidem.“ O svém otci, který krásnou tradici založil, Martin Fryč říká: „Autorské večery dělal rád, ale pohádky měl vyloženě zamilované.” Jaroslav Fryč přiznává, že pokud byla v neděli pohádka, byly tržby vyšší. To byl ale spíš důsledek, prvotní popud byl jiný. „Chtěl jsem, aby sem lidé chodili. Také jsem měl malého syna a v neděli pro děti v centru nic nebylo. Asi ani mimo centrum.“

_{Knihkupectví se podílí na pořádání řady kulturních akcí}

Jaroslavu a Martinu Fryčovým se podařilo už asi napevno vrůst do zahrádky liberecké kultury. Museli ale zůstat také úspěšnými obchodníky, což nebylo vždy jednoduché. Když totiž přijde krize, knihy jsou zbytné. V roce 2013 se zdálo, že pokles tržeb nikdy neskončí. „Táta se bál, že to bude muset zavřít,“ vzpomíná Martin na těžkou dobu, na konci které od otce firmu odkoupil. „Takže mě přemlouval, abych to po něm nebral. Bál se, že nás převálcuje konkurence e-shopů, že lidi přestanou číst a že budou jenom elektronické knihy.“ Nic z toho se nakonec nestalo. 

Jaroslav Fryč se na začátku roku 2014 rozhodl, že přišel čas trochu si oddychnout. Martin se stal majitelem nejprve antikvariátu, pak i knihkupectví. „Z táty je teď spokojený aktivní důchodce. Patří mu ten dům v Pražské, tak se o něj trochu stará. Občas spolu něco probereme, chci slyšet jeho názor,“ říká muž, který převzal štafetu. A jak ho hodnotí otec – zakladatel? „Jsem moc spokojen a držím mu palce. Vždy, když něco potřebuje, tak ví, kde mě najít,“ říká legendární knihkupec Jaroslav Fryč.