Poslední rok byl pro většinu podnikatelů zatěžkávací zkouškou, pro některé dokonce likvidující. Za to student doktorandského studia Ondřej Linhart se společně s maminkou Alenou v této době pustili do podnikatelského projektu. Jejich pečené čaje propojují regionální potraviny s historickým příběhem.
Paradoxně právě díky koronaviru dostala rodina Ondry prostor a čas na rozjetí podnikání s pečenými čaji. Ty jsou dnes na trhu běžným sortimentem, nikoliv ale s příběhem cestovatele Jiřího Tektandera. „Před lety jsem na gymplu dostal knížku v dějepisné olympiádě, takovou bichli. Strčil jsem ji do poličky a zapomněl na ni. Pak jsem po letech něco hledal a opět jsem příběh objevil,“ vzpomíná Ondřej Linhart. Když se do příběhu začetl, zjistil, že cestovatel v orientu ochutnal sladký nápoj velmi podobný pečenému čaji.
A právě ty maminka Ondry, Alena, peče pro rodinu už roky. Začalo to, když dostávala od kamarádky takové množství ovoce, že ho nestíhala zpracovávat. „Od té doby dělám pečené čaje každoročně a musím říct, že nám nikdy nevydrží do jara,“ přiznává Alena. S nápadem na rozjetí vlastního businessu si rodina pohrávala pár let. A v době koronaviru se rozhodla do něj pustit naplno.
Za pečenými čaji s příběhem ale stojí nejen Ondra s maminkou Alenou. Do zkušebního výrobního procesu zapojili celou rodinu. Mladší bratr Ondry sepisuje jednotlivé kapitoly inspirované původním příběhem Tektandera, sestra je korektorkou a nezahálí ani babička. Ta pomáhá připravovat ovoce.
„Jsme hodně podnikavá rodina, ale opravdu dotáhnout nějaký nápad do konce, to už je něco,“ říká s neskrývanou radostí Ondra. A že to vzali za správný konec, dokazují i první úspěchy. V rámci crowdfundingové se rodině podařilo vybrat a ještě překonat cílovou částku a nápad zabodoval i v soutěži o Nejlepší Start-up TUL. „Setkali jsme se s opravdovou štědrostí, ani jsme to nečekali,“ přiznává Linhart. Těžko říct, zda lidi zaujaly čaje nebo historický příběh. Ten zavede čtenáře do Prahy, Moskvy i Persie.
Převyprávět Tektanderův cestopis, to ale není jen tak. Původní kniha byla napsána ve staré němčině a švabachu. Zatím se rodina příběhem jen inspirovala, i když zachovala všechny původní historické souvislosti, v budoucnu má ale ambice na celkový překlad původně 80 stránkového díla.
Budoucím zákazníkům se snaží autoři vedle dobrého čaje a příběhu předat i pohodovou atmosféru. „Doma máme moc rádi takovou tu večerní atmosféru s knížkou nebo deskovou hrou. A proto jsme i hledali vhodnou formu čtení, které je tak akorát k hrnku horkého čaje a zabavíte se jím, než ho vypijete,“ říká maminka Alena. U každé skleničky najde čtenář jednu kapitolu z příběhu Jiřího Tektandera. Zatím je připraveno šest kapitol, z toho čtyři jsou už vydané.
Rodina vytvořila zatím čtyři zkušební příchutě, i ty mají tematické názvy, třeba Plamen východu nebo Slunce nad Tabrízem. Poprvé by si je mohli zákazníci zakoupit na podzim 2021. Vše ale závisí na letošní úrodě. Místo na kvantitu totiž sází rodina na lokální zdroje a kvalitu. „Kromě citrusů a koření chceme využívat jen místní ovoce a využívat co nejekologičtější způsob výroby. Vyrábět budeme jenom sezónně. Nechceme péct čaje ze španělských jablek,“ vysvětluje Alena.
Jakmile tak uzraje ovoce u místních farmářů, rodina se dá do práce. Již nyní je schopna vyrobit asi 100 lahviček čaje denně. Velkým exportérům se tak jen těžko vyrovná, to ale ani není cílem. „Sice zatím vůbec nedokážeme říct, co bude za pár let, ale jako velká firma se nevidíme. Už proto, že kvůli surovinám jde vlastně o sezónní projekt,“ dodává Ondra. Velkou podporu mají u celé rodiny ale i přátel. „Sice říkali, že jsme úplní blázni, ale ještě se nestalo, že by čaj někomu nechutnal,“ přiznává se smíchem Alena.
Foto archiv rodiny Linhartových, TUL
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
