Téměř polovina manželství v Česku končí rozvodem a soudy následně řeší to, komu děti svěří do péče a jak bude probíhat styk s druhým z rodičů. Dosud zažitou praxí soudů bylo, že děti byly vyzvedávány i vraceny v místě jejich bydliště a náklady na cestu nesl ten rodič, který měl děti v péči. Tato praxe však byla v druhé polovině loňského roku změněna rozhodnutím Ústavního soudu.
Na podrobnosti jsme se zeptali advokátky Michaely Bednárikové z Advokátní kanceláře CINK a partneři, provozovatele serveru specializovaného na rodinné právo www.rozvod.online, která se dlouhodobě zabývá problematikou rodinného práva a péče o nezletilé děti.
Jak je to tedy aktuálně s předáváním dětí? K jaké změně tedy došlo?
Problematiku předávání dětí nově upravil nález Ústavního soudu ze dne 2. září 2020, dle kterého náklady spojené se stykem nemohou být kladeny k tíži jen jednoho z rodičů. Soud mj. judikoval, že „Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je fér, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče. Zpravidla se totiž nejedná jen o finanční stránku věci, ale též o čas a energii, kterou musí druhý rodič na realizaci styku vynaložit.“ Tento nález rozvíjí předchozí rozhodnutí Ústavního soudu kde Ústavní soud judikoval, že „v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost je nutné, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče“.
Co dané rozhodnutí znamená v praxi?
Rozhodnutím Ústavního soudu by se měly řídit běžné soudy při rozhodování o tom, jak bude probíhat předávání dítěte a jak se na něm budou oba rodiče podílet. Rozhodnutí soudu by tedy mělo respektovat to, že není v zájmu dítěte, aby se na cestě k předání dítěte podílel jen jeden z rodičů.
Mění toto rozhodnutí zpětně i stávající rozsudky, kde je to upraveno jinak?
Nikoliv, stávající rozsudky jsou platné, a pokud jeden z rodičů nenavrhne jejich změnu. Nedochází tedy k tomu, že by se zmiňovaným rozhodnutím Ústavního soudu jejich obsah změnil.
Jak by tedy nyní měly soudu rozhodovat? A co když se rodiče domluví odlišně?
Soudy by měly rozhodovat dle výše uvedených rozhodnutí Ústavního soudu, tedy ukládat povinnost rodičům se ohledně předávání dětí střídat. Vždy je však třeba zohlednit i další okolnosti, jako například důvod změny bydliště rodiče a s tím spojený nárůst nákladů na předávání dítěte. Pokud se rodiče na konkrétním způsobu předávání domluví, tak je ze strany soudu takováto dohoda téměř vždy respektována a předání probíhá dle dohody rodičů.
Mají rodiče možnost změnit stávající rozsudek tak, aby předávání dětí probíhalo v souladu se zmiňovaným nálezem Ústavního soudu?
Ano, pokud dojde ke změně poměrů, tak může libovolný z rodičů požadovat změnu rozsudku s tím, že v rámci této změny je možno nově upravit i předávání dítěte ke styku. Z vlastní zkušenosti vím, že se to děje poměrně často.
A co byste poradila rodičům ohledně toho, jak si dítě předávat?
Na uvedené bohužel univerzální rada neexistuje, nicméně z mé zkušenosti mohu říci, že vždy by návrhu na soud měla předcházet snaha rodičů se domluvit na takovém řešení, které bude v zájmu dítěte. Dohoda mezi rodiči je vždy lepším řešením než soudní spor, který může trvat i několik let.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
