pátek 16. dubna 2021 Irena

(NE)OBYČEJNÍ: Do tance dává všechno. Anet Antošová je dříč, který do ničeho nejde napůl

Skvělá tanečnice, uznávaná choreografka, ale také holčina, která ujíždí na gramofonových deskách. Přesně to je Anet Antošová, původně Liberečanda, která do všeho dává více než sto procent.

Anet je dříč, velkej dříč. Díky tomu je ale dnes uznávanou tanečnicí a choreografkou, která spolupracuje i s předními českými umělci. Snadný to teda ale vážně neměla. Po maturitě vyrazila do Anglie, kde chtěla mimo jiné tancovat. Tak snadno to ale nešlo. „Chtěla jsem být finančně nezávislá na rodině. Ale jako au-pair si člověk v Londýně vydělá tak na ten pobyt. Chtěla jsem si zlepšit jazyk, což se podařilo, a taky tančit, to se podařilo už méně,“ vzpomíná se smíchem Anet.

Pytel jablek a suchá rýže na týden

Tehdy tančila jako hobbík a doufala, že se v Londýně vypiluje. „Jenže rodina žila daleko od centra a cestování v pásmech po Londýně není zrovna levný,“ přiznává umělkyně. Z Anglie pak Anet zamířila rovnou do Prahy. Jak říká, má ráda výzvy, pokud jsou dostatečně šílený. A tak se rozhodla, že vystuduje FTVS, když na ní náhodou někde vykoukly přijímačky. „To byla pořádná challenge, hlavně po praktické stránce. Navíc se to dalo studovat dálkově, takže jsem kombinovala studium a různý brigády.“

Od malička byla Anet živel. Klidná nebyla ani v kočárku. Sice netoužila po tom být profesionální tanečnicí, tanečky ale milovala vždycky.

A těmi různými brigádami je myšleno opravdu cokoliv - call centrum, prodej akcií, nebo doučování. Ani s bydlením to nebylo ideální. V bytě se čtyřmi spolubydlícími a navíc kočkou, na které je alergická. „Na týden jsem měla pytel jablek a suchou rýži. Ale věděla jsem, že chci studovat, a tak vše muselo jít na to, abych to v Praze zvládla,“ uznává. Do toho Anet běhala, plavala a chodila na taneční lekce. Časem za někoho zaskočila, udělala nějaké vystoupení... „No a jednou jsem se probudila a zjistila, že se kreativitou vlastě živím. Myslím, že si mě tanec tak nějak našel,“ říká.

Dnes je uznávanou umělkyní, která spolupracuje na mnoha akcích velkého formátu po celém světě. Připravuje show, muzikály, trénuje, cvičí, pustila se do individuálních lekcí, vede workshopy, pořádá vystoupení. Dělá milion věcí a všechny na plno. „Pokud se do něčeho pustím, dávám do toho všechno. Ne sto procent, daleko víc. Svůj čas, svou energii. Pokud mám nějaké pochybnosti, tak se do projektu radši nepustím. Ale nikdy nedělám polovičatou práci a myslím, že díky tomu se mi otevírají nové dveře a možnosti.“

Anet Antošová aktuálně bydlí v Praze, ale lekce vede i v Brně. Svůj čas podle potřeby dělí mezi tato dvě města. Na každém kroku ji doprovází psí parťák Maddox.

Práci rodačky z Liberce jste před koronavirem mohli vidět třeba v muzikálu The Addams Family nebo Sestra v akci. Za takovou produkcí je spousta práce. Jakože daleko víc, než si umíte představit. Nacvičení konkrétní choreografie je až to poslední, předchází tomu ale přibližně rok příprav. „Je to hustý a náročný, ale to je to, co mě na tom baví. Pokud jde o muzikál, tak většinou zajedu s kolegou do zahraničí zhlédnout, zda je reálné u nás takový muzikál vůbec zpracovat. Někde jsou divadla vystavená pro konkrétní muzikál a vše je mu přizpůsobeno. U nás ho ale herci hrají vedle dalších představení jen několikrát do měsíce. Na to vše musíme myslet. A teprve potom si řekneme, zda do toho vůbec půjdeme,“ vysvětluje Anet. A to je teprve začátek.

Nejvíc je pro mě to, že měním životy lidí

Pro svou profesi tak musí Anet mít odvahu i obrovské organizační schopnosti, ty má prý naštěstí po mamince. Když se ale dostaneme k pracovním srdcovkám, má Anet jasno - koncert Jiřího Korna. „Nejvíc bylo, když koncert skončil, my v šatně rychle balili, a oni si mě zavolali a všichni mi poděkovali. Ne proto, že by museli, ale že opravdu chtěli. Bylo cítit, že si váží té práce a že mi za ní děkujou,“ říká ještě teď s dojetím a pokračuje: „Navíc Jiří Korn chodíval i na naše zkoušky. Ne proto, že by tam musel být, ale prý že ho bavilo sledovat mou práci. Toho si moc vážím.“

Dobře odvedená práce a povedená show přináší skvělý pocity. Pro Anet je ale největší motivací to, že mění životy jiných lidí. Ať už tím, když se z nich snaží dostat to nejvíc, nebo když naopak při workshopu nechává promlouvat emoce. Nadšení, inspirace a energie, které Anet do své práce dává, jsou lehce nakažlivé a vedle ní máte chuť se hned do něčeho pustit. Pro ni samotnou je největší inspirací její sestřička, která se od narození potýká s handicapem. „Když se mě někdo ptá na štěstí, říkám, že pro mě to je bezpodmínečná láska, která se objevuje v každodenním životě. S Nikolkou to vždy pochopím během chvilky. Ona je šťastná jen z toho, že mě může navštívit a nějak mi pomoci. Třeba dojít s košem. No chápete, kdo je šťastný z toho, že vám může vynést smetí? Ona je mou každodenní inspirací!“

Současná doba přinesla Anet novou výzvu. Aktuálně nemůže vést workshopy a lekce po celém světě, pustila se tak alespoň do individuálních setkání a online tutoriálů.

Nikolka se narodila jako slepá a navzdory diagnóze doktorů má dnes alespoň zbytky zraku, možná i díky víře. A víra provází Anet i dnes, i když ne v takové té klasické podobě, že by každou neděli chodila do kostela. K tomu dodává: „Věřím, že bůh je láska a projevuje se v běžném životě. Buď to člověk cítí sám v sobě nebo to dělá na oko. Já žiji svým srdcem a zároveň je to něco, co se každý den učím.“

Celý naše povídání s Anet se točí kolem práce, kterou ale ona za práci vlastně nepovažuje. Takže když dojde na téma koníčků, vlastně není moc o čem mluvit. Vše, co dělá ve volném čase, se totiž s tancem a uměním prolíná. „Cokoliv dělám, mě nějak posouvá v mé práci. Aktuálně se snažím zaměřit víc na self rozvoj, medituji, snažím se žít teď a tady. Já si sice vždycky užívala přítomného okamžiku, ale vlastně jsem měla plný diář skoro rok dopředu, a to teď kvůli koronaviru nemám. O to víc se zaměřuji na současnost,“ komentuje. A přeci se najdou drobnosti, které byste u ní nečekali. Třeba to, že zatímco při tanci využívá moderní hudbu, ve volnu ujíždí na retru a gramofonových deskách. Spoustu svého času také stráví na procházkách se psem Maddoxem, který ji doprovodil i na rozhovor do naší redakce.

(NE)OBYČEJNÍ: Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní. Ten vám bude každý měsíc přinášet (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@libereckadrbna.cz.

Hodnocení článku je 78 %. Ohodnoť článek i Ty!

Foto archiv Anet Antošové, R. Málková, Intraspector, Dereck Hard

Štítky Liberecký, neobyčejní, Aneta Antošová

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Marie Mičová

Paní Aneta je obdivuhodná, nic neměla zadarmo, vše si musela tvrdě vydřít.... Ale chování teda příšerné, namyšlená, nosánek nahoru. Měla jsem čest se s ní potkat a docela mi spadla čelist. Trochu pokory by to chtělo. Ráno chodí za záchod stejně jako my ostatní... Jinak hodně úspěchů

pátek, 5. března 2021, 19:51

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.