Lesní školka Muhu je v lecčem jiná. Děti jsou celý den venku, voda a elektřina nejsou samozřejmost

Stačí projít mezi pár stromy a ocitnou se na louce, kde je ohniště a dvě malé dřevěné boudičky. To je celé zázemí komunity Muhu, kde o děti pečují průvodkyně Ines Lásková a Renata Pospíšilová. Před dvěma lety se rozhodly opustit Montessori školku a založit vlastní v lesním stylu.

Z maringotky do lesa

Ines s Renatou se potkaly v Monstessori školce na Vrkáčích. „Fungovaly jsme v rámci třídy, která rozšiřovala stávající kapacitu. Zázemí jsme měly v maringotce a uvědomovaly jsme si, že chceme jít směrem lesní školky,“ říká Pospíšilová. Jenže to stále nebylo ono. Prostor ve stínu budovy školky byl stísněný, a to vyústilo až v osamostatnění se a založení komunity Muhu. „Chtěly jsme pokračovat v duchu lesní školky a najít ideální zázemí,“ uvádí Lásková.

Prostor na Dobré vodě jim nepadl do oka náhodou. Už dříve sem s dětmi chodívaly a připravovaly různé akce, třeba masopust. „Majitel pozemku má sám vnoučata a ta myšlenka se mu líbila,“ komentuje průvodkyně Renata. Slovo dalo slovo a na louce vyrostly dvě malé boudičky, které na první pohled připomínají svou velikostí kůlničky na dříví.

V jedné jsou postýlky pro děti, v druhé stoleček s pár židličkami a kamna. Víc pro provoz nepotřebují. „Jsme pořád venku. Maximálně pokud je velký mráz, tak nějaké aktivity přesuneme dovnitř, ale i tak je to vždy jen na chvilku,“ vysvětluje Ines. Mohlo by se zdát, že celodenní pobyt pro děti bude náročný, těm ale vůbec nevadí, právě naopak. Základem je samozřejmě dostatek oblečení, k tomu Renata s úsměvem dodává: „A taky kvalitní boty. Ale děti jsou většinou v pohodě. To spíš někteří rodiče s tím ze začátku zápasí. Už jsme zvažovaly, že uděláme nějaký den otevřených dveří pro rodiče, aby si to s námi vyzkoušeli.“

Přesto nebo možná právě díky tomu, že jsou děti po téměř celý den venku, se nikdy nenudí a neustále něco vytváří a objevují. V lesní školce se podle počasí a ročního období věnují různým tématům. Aktuálně třeba lidskému tělu. „Vždy se snažíme využívat přírodní materiály. Takže jsme si vyrobily kostru z šišek, klacíků a kamenů a takhle fungujeme pořád, i když máme k dispozici i klasický materiál,“ vypráví Lásková. Denní program ale není pevný. Pokud děti něco zaujme, třeba stopy zvířat ve sněhu, není problém se vydat „po stopách“ a změnit téma.

Učí se, že nic není samozřejmost

Ve školce pojmenované podle mýtického ochránce Jizerek se děti učí i uvědomovat si, že k přírodě je třeba přistupovat s respektem a nic není samozřejmost, ani voda. Denně se sem tak přináší voda v kanystrech a pokud ji děti vyplýtvají, dostanou malý kanystr a další den také musí nějakou přinést. A když je potřeba vodu ohřát, musí se zatopit v kamnech.

Školka vychází z principů Montessori, přesto nemají děti problém navázat na základce na klasickou výuku. Z pobytu v přírodě totiž nejsou rozlítané a rozjařené, právě naopak. „Děti jsou naopak zvyklé se koncentrovat a díky dostatku vjemů s tím nemají problém,“ doplňuje Lásková.

Lesní školky jsou ale stále opředeny mnoha mýty, jak je to doopravdy, přibližuje školka Muhu například na svém blogu.