Jak náročné je projíždět na čas i na přesnost mezi kužely, a jak dobře si motorkář rozumí se svým strojem? Otestovat své schopnosti a limity mohou liberečtí motorkáři na akci Moto Gymkhana v závodech zručnosti.
Zdánlivě složitý název odkazuje na jeden z nejjednodušších způsobů motocyklového závodění, který vznikl před více než čtyřiceti lety v Japonsku. Nekladou se zde vysoké nároky na stroje ani zkušenosti jezdců a pro přípravu závodu stačí vhodně zvolené místo a pár kuželů. „Jedná se o motocyklový sport, který je u nás bohužel málo rozšířený, přestože je to pravděpodobně nejjednodušší a nejlevnější způsob motocyklového závodění. Není zapotřebí žádných zvláštních úprav motocyklu, alespoň do doby, než to člověk začne brát trochu vážně a jde na svoje limity,“ přibližuje za organizátory Moto Gymkhana v Liberci Václav Senohrábek.
Pro začátek tak stačí jezdci jakýkoliv motocykl od skútru přes motárdové, cestovní i sportovní stroje až po velké cestovní koráby typu Harley Davidson. „Nespornou výhodou tohoto sportu je i relativní bezpečnost, jelikož zde jezdci nedosahují vysokých rychlostí,“ uvádí Senohrábek. Při jízdě motocyklisté otestují své schopnosti, zdokonalují se a zjišťují, že limity jejich strojů i jich samotných jsou mnohem dál, a že některé návyky je dobré změnit. Díky tomu sport i přispívá k větší bezpečnosti v reálném provozu.
Přestože je tento sport rozšířen právě zejména v Japonsku, závodí se i v Česku. Za rozvojem Moto Gymkhany v Česku stojí Matouš „Maty“ Landa. Největší českou osobností v tomto sportu je bezesporu čtyřnásobným mistr ČR Jan „Krejza“ Zapach.
Že tento sport není rozhodně jen pro muže, dokazuje i teprve dvanáctiletá Beáta Senohrábková, která se v posledních třech letech účastnila i MČR. Přestože je výrazně mladší než její soupeři, mezi dospělými se vůbec neztrácí. Naopak, ještě sbírá medaile. „Beáta letos v online mistrovství Evropy dokonce obhájila stříbro v kategorii ženy,“ prozrazuje Senohrábek.
A jak takový závod probíhá? Nejznámějším způsobem je tzv. GP8, kdy závodník projede pětkrát za sebou osmičku, kterou tvoří dva kužely ve vzdálenosti 12 metrů od sebe a 3 metry od startovacího boxu. „Druhý způsob porovnávání jezdců MG spočívá v jízdě na uzavřených plochách mezi kužely, které jsou barevně rozlišeny a každý má svůj význam. Modré kužely jezdec objíždí doleva, červené doprava, žlutý vodorovný pruh na kuželu znamená rotaci. Další figury jako například "zrcadlo", nebo "brána" jsou vyznačeny žlutými kužely. Každá závodní trať je jiná, jezdec si jí musí zapamatovat a projet všechny figury ve správném pořadí v co nejkratším čase. Při špatném projetí, či vynechání některé z figur je jezdec diskvalifikován,“ dodává Senohrábek s tím, že na zapamatování tratě májí jezdci přibližně 40 minut, kdy trať mohou procházet pěšky.
Foto Jan Zapach starší, Martin Bašta
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
