Povrch Sněžky je v neustálém pohybu. V důsledku mrazivého a větrného klimatu tam postupně vznikly mrazem tříděné půdy, zatímco kamenné mnohoúhelníky a brázdy, kryoplanační terasy či rozsáhlá kamenná moře jsou pozůstatky dob ledových, které Sněžku formovaly. Přírodní prostředí je na Sněžce (1603 m n.m.) nenahraditelné.
I během září na vrchol Sněžky proudí davy lidí. Několik metrů od ochrannými sítěmi vymezené turistické cesty je kamenné moře. Nikdo mu nevěnuje pozornost. Při bližším pohledu jsou přitom patrné nepravidelné kruhy a mnohoúhelníky vyskládané z kamenů. Podle mluvčího Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Radka Drahného to není dílo lidí, ale přírody, která si na Sněžce pohrává s kameny velmi velmi pomalu.
„Sněžka není jen kupa kamení, jak si někteří myslí. Kameny se působením mrazu, vody, slunce neustále hýbají a přetvářejí povrch Sněžky do mrazových půd, teras a kamenných polygonů. Předmětem ochrany tady proto není jen fauna a flóra," říká Drahný.
Některé kameny leží naplocho, jiné stojí téměř na výšku. O tom, že se pohybují bez zásahu člověka svědčí podle něj to, že na straně obrácené do atmosféry jsou porostlé lišejníky. Je to prý důkaz toho, že proměna povrchu Sněžky probíhá dlouhodobě, tedy pro lidi téměř nepostřehnutelně.
„Tyto kamenné mnohoúhelníky, takzvané polygony, vznikají působením mrazu, kdy přes noc voda zmrzne, zvětší svůj objem a pohne o malý kousek kamenem. Přes den led roztaje a další noc tento proces pokračuje. Tak to jde den za dnem. Mráz, led potom s kameny neustále hýbá, dochází k jejich vyzdvihování, přemisťováním, pádům a vytvářením těchto útvarů," popisuje Drahný.
Neukáznění lidé v minulosti do těchto procesů trvajících desítky tisíc let zasahovali. Národní park proto už druhým rokem před letní sezonou rozmísťuje na vrcholu Sněžky metr vysokou ochrannou síť, která odděluje návštěvnický prostor na Sněžce od míst, kde nemají turisté co dělat. Rozšiřuje tak úseky řetězových zábran na nejvyšší české hoře. Příští rok chce Správa KRNAP na Sněžce stávající dřevěné sloupky s řetězovými zábranami nahradit nerezovými, stejně jako je tomu již nyní na polské straně vrcholu nebo podél turistické cesty od Růžové hory.
„V minulosti jsme se setkali s případy, že lidé skládali z kamenů pyramidy, takzvané mužíky. Lidem se zdá, že pracují s kamenem a nemohou nic špatného udělat, ale to je velký omyl. Svojí nevědomostí zastaví, zničí geologický proces trvající tisíce let," řekl Drahný.
Návštěvnost Sněžky je zejména v letních měsících extrémní, denně se počítá na 8000 až 9000 pěších návštěvníků, a to z české i polské strany hor. K tomu je třeba připočíst limitovanou kapacitu kabinové lanové dráhy zhruba 2400 lidí denně, která vede z české strany na vrchol.
Sněžka nemá podle zástupců Správy KRNAP ve středoevropském prostoru obdoby. Má tvar trojbokého jehlanu, který ční nad krkonošské hřebeny volně do atmosféry a je pro středoevropské horstvo vzácný. Proto je klima navzdory nevelké nadmořské výšce arktické a velehorské, často ani neodráží celkový ráz počasí v Krkonoších.
„Odborníci takový typ hory nazývají karlingem nebo také matterhornem, podle názvu alpské hory. Díky drsnému klimatu se na Sněžce vyskytují druhy, které nikde jinde v republice nenajdete a jsou typické pro mnohem severnější oblasti," řekl Drahný.
Roste tam řada vzácných druhů rostlin charakteristických pro severskou tundru a alpínské trávníky. Některé z nich nikde jinde na světě nejsou. Na Sněžce se vyskytuje například rozrazil chudobkovitý, pampeliška krkonošská nebo jestřábník severský. Na skalách hnízdí pěvuška podhorní či linduška horská a kamenné sutě jsou domovem vzácných lišejníků rodů vousatec, pukléřka či šídlovec.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
