Krizoví interventi a vyjednavači: Naše práce je náročná, ale děláme něco, na čem záleží, co pomáhá a má opravdu smysl

Sama krizová intervence spočívá v poskytnutí psychické, morální i věcné podpory osobám zasaženým traumatizující událostí. Zkušenosti ze světa i u nás dokazují, že taková pomoc, kdy s danou osobou někdo mluví, poskytne jí pocit bezpečí, podporu a relevantní informace, snižuje riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy. Je třeba si uvědomit, že pozůstalí bývají sekundárními oběťmi. Krizový intervent zároveň vysvětluje další postup ze strany policie, má na dotyčné čas a může se jim věnovat způsobem, na který policista vyšetřující okolnosti tragédie nemůže mít ani při nejlepší vůli čas a prostor.

Kolik má krizová intervence v Královéhradeckém kraji členů?
Nyní máme vyškoleno 35 krizových interventů, což jsou policisté i občanští zaměstnanci policie. Zařazeni jsou na různých policejních útvarech, například v rámci kriminální služby a vyšetřování, na obvodních odděleních, u dopravní policie, cizinecké policie, ale i v rámci personální odboru. Na těchto útvarech vykonávají svoji běžnou činnost a v různých časových intervalech drží takzvanou pohotovost přes den i noc pro krizovou intervenci, aby byli připraveni vyjet pomoci.

Kdy se lidé s krizovým interventem policie nejčastěji setkají?
Při tragických událostech, kdy jejich blízcí přijdou o život například při hromadném neštěstí, dopravní nehodě, sebevraždě, v důsledku násilné trestné činnosti (vraždě, loupežném přepadení atd.), nebo se sami (či jejich blízcí) stanou oběťmi trestné činnosti (znásilnění, domácího násilí, stalkingu apod.). Jsou to situace, které překračují běžnou lidskou zkušenost, na kterou se nikdo nemůže připravit, a reakce jsou nepředvídatelné. Podle situace mohou interventi dále domluvit a zajistit třeba psychiatrickou, psychoterapeutickou či jinou pomoc.

Můžete nám přiblížit některé události?
Událostí, které krizoví interventi zažili, je spousta. Během roku někdy řeší i přes stovku případů. Řeč je třeba o okolnostech tragédie, kdy o ní média zveřejní informaci dříve, než policie vyrozumí rodinu. Dále o těžkostech příběhu - například úmrtí malého dítěte, druhé úmrtí během jednoho měsíce v rodině a tak dále. Řeší se také reakce vyrozumívaných osob, jako jsou smích, zlehčování situace nebo zákaz cokoli říkat. Zažili jsme kupříkladu paní, která zakázala interventům říct, co se stalo, že nechce nic slyšet. S těmito slovy chodila asi 45 minut po obývacím pokoji. Poté zmíníme hledání osob, které je potřeba vyrozumět (např. krizový intervent hledal dvě hodiny babičku, které zemřel vnuk při dopravní nehodě v chatové oblasti, protože byla zrovna na návštěvě u známých), nepředvídatelnosti událostí (otec dcery, která spáchala sebevraždu, chtěl sám vyskočit z okna), reakce osob z okolí, které jsou leckdy zraňující podobně jako událost sama… Také se může stát, že dojde k úmrtí a pozůstalí jsou v zahraničí, přičemž je třeba spolupracovat s tamní policií. Je toho skutečně mnoho.
 

Vyjednávání je u policie jednou z metod řešení krizových situací. Takovými bývají například situace držení rukojmí, únosu a vydírání, hrozby sebevraždou a podobně. U nás v kraji zatím skončily úspěšně všechny incidenty, při kterých byli využiti vyjednavači. Vyjednávání se věnují, vedle svých běžných povinností, zvlášť vyškolení policisté a policistky, kteří mají pro takovou činnost osobnostní předpoklady. Musí být komunikativní, týmoví hráči, sami psychicky i fyzicky odolní, nesmí se bát, protože často vyjednávají v ohrožujících podmínkách.

Povíte nám nějaký zajímavý případ vyjednávání?
Případ, kdy se dostalo vyjednávání do médií a do povědomí veřejnosti, se odehrál v devadesátých letech v jednom městě ve východních Čechách. Na městský úřad tam dorazil místní občan, známý podivín, kterému v místě přezdívali „lidská práva“. Byl vyzbrojen ruským obranným granátem F1, který se údajně chystal v sebevražedném úmyslu v budově úřadu odpálit, protože byl nespokojený se stavem naší společnosti, chováním úřadů a tak dále. Nebyl to typ vyloženého asociála, i když měl již v minulosti konflikty s policií, ale spíše člověk všeobecně nespokojený, stěžovatel, osoba na hranici psychické normy. Kdyby svoji hrozbu splnil, usmrtil by sebe, ohrozil na životě a zdraví další lidi v budově a způsobil velké materiální škody. Proto rozhodl tehdejší krajský ředitel policie o zapojení vyjednavačů. Tři vyjednavači poté na chodbě úřadu komunikovali s pachatelem celkem 14 hodin, část dne a celou noc. Nad ránem jim pak podivín granát odevzdal a vydal se do rukou policie. O dva roky později zemřel ve výkonu trestu na následky hladovky, kterou držel na protest proti tomu, že vězeňská služba nevyhověla nějakému jeho požadavku.

Co byste obecně doporučili osobám zasaženým traumatizující událostí?
Aby o svých pocitech mluvili, což pomáhá. Také je dobré postupně překonávat obavy, ne každá podobná situace končí špatně. Obecně platí, že čím výrazněji si necháváme náš život událostí ovlivnit, tím déle také trvá její negativní vliv. Lepší je snažit se fungovat a žít co nejvíce jako doposud, i když to může zpočátku bolet. Lidem, kteří prožili traumatizující událost, jež se stane předmětem zájmu médií, také vždy radíme, aby se vyhýbali zprávám v médiích a zejména sledování diskusí na internetu.

Rozšiřujete tým krizových interventů? Mohou se zájemci o práci hlásit?
Samozřejmě se hodí každá pomocná ruka, takže pokud by měl někdo zájem o to, stát se interventem, budeme rádi. Podmínkou ale je, že musí pracovat u PČR.

Má pro vás vaše práce smysl?

Práce u Policie České republiky, stejně jako v těchto skupinách, má hluboký přesah. Děláte něco, na čem záleží, co pomáhá a má opravdu smysl. Je to sice v mnoha ohledech náročné, ale děláte prostě správnou věc. A je vždycky hrozně fajn pocit někomu pomoci, nebo dokonce zachránit něčí život.