Ačkoliv vyšel letos Den české státnosti na úterý, řada lidí si prodloužený víkend zařídila. Už pět let jde o státní svátek, kterého se týká zákaz prodeje ve velkých prodejnách. Zároveň je to také den, kdy si připomínáme život svatého Václava, jeho pozdější význam a tradice, které díky němu vznikly.
Svatý Václav se narodil kolem roku 907 jako starší syn Vratislava I. O Václavovu výchovu se starala zejména jeho babička Ludmila, která za něj vládla v době jeho nedospělosti, kdy měl převzít vládu po svém zemřelém otci.
Svatý Václav byl díky své křesťanské výchově a jeho dobročinným skutkům velmi oblíbený mezi chudými a utlačovanými. Jeho úzká spolupráce se západní církví vyvolala odpor u stále ještě pohanské šlechty a jeho bratra Boleslava, který velmi toužil po vládě.
Postupem času se konflikt mezi bratry zvětšoval a vyvrcholil pozvání Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl Václav na popud Boleslava I. 28. září 929 nebo 935 zavražděn. Hned po jeho smrti se Boleslav ujal vlády, nechal převést Václavovy ostatky do chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kde zůstaly ve Svatováclavské kapli uložené dodnes.
Od 10. století je kníže Václav uctíván jako světec. Nejprve tomu bylo v Čechách, později i v dalších zemích. Od druhé poloviny 11. století je svatý Václav chápán jako vládce a ochránce Českého státu. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a hlavně lucemburského pojetí královské moci. Silná byla václavská tradice i v době husitské.
Čeští panovníci jsou bráni jen jako Václavovi zástupci, včetně Karla IV., který svatováclavský kult podporoval a zasvětil mu i české korunovační klenoty. Odtud i citace, s jejíž parafrází se setkáváme na dvacetikoruně: „Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ani budoucím.“ Po celá staletí odcházeli vojáci do bojů a válek s jistotou, že svatý Václav je s nimi. Je považován na národního světce, který v těžkých chvílích posiluje národní cítění. Na 28. září připadá český svátek Den české státnosti.
Svatý Václav je patronem především České republiky a míru, ale i vinařů a sládků. Bývá zobrazován s korouhví, klasy a hrozny, někdy s orlem a holí.
Svátek svatého Václava uctívala dříve celá země. V tento den se konaly slavnostní mše, lidové veselice, pořádaly se poutě a na mnoha místech probíhalo posvícenské veselí či hody. V podhorských oblastech a kopcovitých krajích se obvykle v tento den vracela stáda ze vzdálených pastvin k přezimování do chlévů. Od svatého Václava bývalo na vsích dovoleno pást dobytek na úhorech a strništích. Podle tradice také mnohde končila čeledi služba a začínali s hledáním práce na rok následující.
Po svátku svatého Václava nastával také čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v naturáliích jako například: vejce, obilí, mák nebo drůbež.
V lidovém pojetí býval Václav patronem také takzvaného babího léta, tedy období kolem jeho svátku. Mnohde byste se proto mohli setkat s označením „léto svatého Václava.“ Lidová pranostika ubezpečovala, že když v tento den svítí slunce, má se dle moudrosti našich předků, dařit sklizni řepy a obecně to věstí příjemný podzim. Pokud je bouřka, zaručuje to prý dlouhé teplo. V každém případě ale svátek svatého Václava ohlašuje příchod podzimu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
