Prostoru na odpad na tuzemských skládkách ubývá. Nyní jich je v Česku v provozu zhruba 140, ale stále častěji se zavírají. Řešením je vozit odpad do spaloven, což stojí více peněz. Navíc ani tato zařízení na energetické využití odpadu nemají nyní dostatečnou kapacitu. Zbavit se komunálního odpadu bude proto čím dál dražší, kvůli rostoucím skládkovacím poplatkům i nákladům na přepravu do vzdálenějších míst.
„Ve středních Čechách se dostáváme do situace, kdy v některých částech kraje začínají chybět skládky. Odpady se proto přes překládací stanice převážejí nikoliv do ZEVO (Zařízení pro energetické využití odpadu, pozn. red.), to ve středních Čechách nemáme, ale na jiné skládky,“ popisuje Martina Vrbová, konzultantka v odpadovém hospodářství. Ve středních Čechách už se například uzavřela skládka Hořovice, odpad nepřijímá ani skládka v pražských Ďáblicích.
Vrbová mimo jiné radí obcím na Vysočině, kde na některých skládkách rovněž dochází místo na odpad. „Obecně to bude situace za čtyři pět let na většině území České republiky, kdy část skládek nebude mít dostatečnou kapacitu, protože nové se kromě dostavby stávajících areálů nepovolují,“ domnívá se.
Tuzemská obec zaplatila v roce 2020 v průměru za nakládání se směsným komunálním odpadem 1064 korun na obyvatele. Náklady na sběr, svoz a likividaci představují pro obce více než polovinu jejich celkových výdajů na odpady, zhruba čtvrtinu dělají ty za tříděný odpad.
Mezi regiony však panují značné rozdíly. Z mapy publikované společností Eko-kom, jež má v tuzemsku organizaci sběru odpadů na starosti, vyplývá, že ceny odpadových služeb na jižní Moravě jsou až o 30 procent nižší než ve středních Čechách. Mezi těmito dvěma kraji je rozdíl největší.
Podle expertů záleží mimo jiné na tom, kdo v dané oblasti službu zajišťuje. Zatímco ve Středočeském kraji mají silnou pozici velké odpadové skupiny, jako je AVE miliardáře Daniela Křetínského nebo španělská FCC, na jižní Moravě odpadové služby častěji kontrolují samotné obce. Případně vytvářejí svazky, které si nechávají zajišťovat odpadové služby společně. A za lepší ceny, jak potvrzuje Jana Krutáková, dlouholetá šéfka firmy Hantály na Břeclavsku, jež je jednou z takových obecních společností.
Středa, 12. ledna 2022, 15:23
Jana Krutáková zná pohled na skládky a jejich byznys z vícero stran. Dlouhá léta řídila společnost Hantály, která se stará o odpadové hospodářství obcí na Břeclavsku, včetně skládky. Osm let byla také starostkou Moravské Nové Vsi. Model, kdy se obec...
Obce spravující vlastní skládky mají výhodu i v tom, že si mohou místo na odpadky „ušetřit“ pro sebe. Motivace je čistě ekonomická. Skládkování je totiž navzdory růstu poplatků zakotvenému do nového zákona o odpadech z loňského roku stále nejlevnější možností, jak se ho zbavit.
Výhodnost skládkování se nicméně bude v následujících letech snižovat. Poplatky narostou z dnešních 900 korun za tunu do roku 2029 na 1850 korun. Obce sdružené ve společnosti Hantály se podle Krutákové proto chystají vozit už letos více odpadů do spalovny, a tím společnou skládku plnit pomaleji. Podobně postupují i na některých dalších skládkách, patřících pod obce, kdy například omezují přijímání odpadů jen na některé tak, aby jim místo na skládce vydrželo déle.
Spolu s tím přijdou nejspíš také problémy pro některé skládkové firmy. „Třicet procent skládek, které mají kapacitu nižší než třicet tisíc tun ročně, bude mít ekonomické problémy. Dělali jsme si prognózy a zařízení pro energetické využití odpadu a recyklace by mohly být už v roce 2027 až 2028 konkurenceschopné vůči skládkám,“ popisuje manažer jedné z odpadových firem, který si nepřál být jmenován.
Pro obyvatele z toho plyne, že odpady budou postupně zdražovat. Platí, že čím náročnější způsob likvidace odpadů, tím dražší. „Levnější odpadové hospodářství už nikdy nebude,“ popisuje konzultantka Vrbová.
Spaloven, které připadají v úvahu jako druhý nejsnazší způsob likvidace odpadků, je v Česku málo. Konkrétně jde o čtyři zařízení na energetické využití odpadu – v Brně, Plzni, Ostravě a Praze. Připravené jsou i další projekty, ale schvalovací procesy trvají dlouho a potenciální stavby zpravidla narážejí na odpor místních. Kapacita se tak nyní zvyšuje především díky rekonstrukcím kotlů. Modernizací procházejí postupně od roku 2018 všechny čtyři spalovací linky ZEVO Malešice u Prahy. Poslední by měla být hotová podle informací na webu letos v březnu. Třetí kotel chce nejpozději v letech 2025 až 2028 dostavit SAKO Brno, což zvedne tamní kapacitu o třetinu.
Větší využití spaloven by bylo namístě, protože skládky představují do značné míry „špinavý byznys“. Skládka je sice podle zákona zabezpečená stavba – můžeme si ji představit jako jakousi vanu – která by neměla prosáknout, ale právě to se někdy děje.
Dalším nepříjemným průvodním jevem skládek jsou požáry. Způsobují materiální škody, unikají kvůli nim do ovzduší zplodiny a zvyšují nebezpečí, že dojde k narušení nepropustných fólií skládky. „Počty požárů jsou v této oblasti poměrně významné a tvoří značnou část z celkového počtu požárů na území Česka,“ uvádí za Hasičský záchranný sbor Rudolf Kramář. V roce 2020 hasiči evidovali 1 018 požárů skládek odpadu a odpadních produktů, z toho 546 požárů bylo na nepovolených skládkách. Zhruba polovina tak připadá na zhruba 140 fungujících skládek.
Příčinou je podle hasičů ve zhruba polovině případů neprokázané zavinění, případně nedbalost. Denní náklady na jeden zásah se mohou vyšplhat na půl milionu až jeden milion korun.
„U požárů skládek s větším množstvím naskladněného materiálu je rovněž častou komplikací objem kontaminované hasební vody stékající při zásahu po povrchu skladovaných materiálů. Následně tato voda může odtékat do kanalizačních vpustí nebo přilehlých vodních zdrojů, což má nežádoucí sekundární riziko zamoření životního prostředí nebo masový úhyn vodních živočichů,“ dodává Kramář.
Problémem je i metan unikající ze skládek, jehož dopad na klima je řádově horší než v případě oxidu uhličitého. Tento plyn se sice na skládkách zachycuje, ale nedostatečně. Mezinárodní statistiky hovoří o průměrné účinnosti jen ve výši 20 procent.
„Naše spalovna stojí na místě největší skládky odpadů, která zde fungovala 25 let. Víme dobře, že provozovat skládku je byznys, ke kterému potřebujete mít jen díru v zemi, vrátnou, jednu váhu, chasníka s kompaktorem a kasírujete peníze. Skládek je v Česku asi 150. Jsme malá země a ty díry se brzy zaplní. Zdravý selský rozum velí ten komunální odpad využít. Rozhodli jsme se proto jít cestou energetického využití odpadů,“ vysvětlil loni v září pro Drbna.cz Tomáš Drápela, předseda Teplárenského sdružení ČR a bývalý generální ředitel společnosti Plzeňská teplárenská, která investovala do výstavby ZEVO u Plzně.
Spalovny mají proti skládkám mnoho výhod, ale omezená kapacita nyní brání jejich většímu využívání při výrobě energie. Důvody jsou různé. Stát a odpůrci skládkování tvrdí, že odpadové společnosti nebyly kvůli nízkým skládkovacím poplatkům pod tlakem a neinvestovaly do dražších, zato ekologičtějších způsobů odstraňování odpadů. Věnovaly se zkrátka jen tomu, co jim vynášelo. Odpadové firmy naopak tvrdí, že jim chybí podpora výrobků s recyklátem a stabilní právní prostředí, které jim zaručí, že neinvestují do něčeho, co za dva roky ztratí podporu.
Odpadové společnosti na dotazy webu Ekonews, jaké jsou jejich plány jak se skládkami a v dalších oblastech, do uzávěrky článku neodpověděly. Ve výroční zprávě skupiny FCC za rok 2020 stojí: „Parametry, které zákon stanovil, zásadně ovlivní investiční politiku všech velkých subjektů na trhu odpadů v Česku, tedy i FCC, jež se však využitím technologií na materiálové a energetické využití odpadů intenzivně dlouhodobě zabývá a odpovídající nezbytné projekty připravuje. FCC ČR v souladu se svou strategií připravuje velké investiční projekty jak pro úpravu a využití separovaných odpadů, tak pro energetické využití zbytkových odpadů.“
Ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jan Maršák také potvrzuje, že se už věci daly do pohybu. „V nějaké fázi výstavby je projekt ZEVO v Mělníku, diskutuje se projekt Komořany v Ústeckém kraji. Pak jsou ty, které spíše cílí na rekonstrukce tepláren, které by mohly zpracovávat paliva z odpadu,“ vypočítává Maršák stavby v pokročilejším stádiu.
„Třeba Teplárna Přerov (náhrada černouhelných kotlů za plynové, pozn. red.), podpořená z Operačního programu Životního prostředí, jde do zkušebního provozu na konci letošního roku a měla by využívat paliva z odpadů,“ dodává s tím, že mimo jiné bez energetického využití není možné docílit slibovaného omezení skládkování.
Vybudování dalších nových spaloven každopádně potrvá. Například od schválení ZEVO u Plzně obyvateli v referendu do plného provozu uběhlo deset let. Podobně je během na dlouhou trať i budování zpracovatelských kapacit.
Článek je součástí série věnované skládkovému byznysu v České republice, kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. K tématu Špinavé miliardy připravujeme další texty.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
