Liberec si dnes připomněl smutné výročí vpádu okupačních vojsk na území Československa 21. srpna 1968, které je o to více aktuální v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině. Památku obětí okupace uctili přítomní na pietním shromáždění před libereckou radnicí. Pojďme si připomenou nešťastné i hrdinské okamžiky tehdejších dní.
Osudný 21. srpen 1968. Den, který se nesmazatelně vryl do paměti československých občanů. Kolem půlnoci začaly naše hranice překračovat tanky i letadla, do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy a rozpoutala tak okupaci, která trvala až do roku 1989.
V Liberci padlo za oběť řádění komunistické armády devět občanů, invaze má však na svědomí desítky dalších životů i spoustu raněných. Více než 70 000 občanů emigrovalo. „Tragické události srpna 1968 jsou vzhledem k probíhající ruské agresi na Ukrajině nejenom historickým připomenutím jednoho z nejtemnějších dnů našich dějin, ale také nikdy nekončící ruské rozpínavosti. Mráz přichází z Kremlu také dnes, cena za vlastní svobodu byla a je vysoká, nám se podařilo ruskou sféru vlivu snad definitivně opustit, Ukrajina za svou samostatnost platí životy svých obyvatel každý den," uvedl hejtman Martin Půta.
Na události onoho dne zavzpomínali dnes v Kině Varšava pamětníci Jan Šolc, Václav Toužimský, Jan Kyncl, Petr Šída, Petra Erbanová či Milan Štryncl a popsali, jak sami prožili nešťastný den a jak události ovlivnily jejich životy. Václav Toužimský byl tehdy reportážním fotografem a zachytil jeden z nejdramatičtějších momentů tehdejších událostí – padající dům na náměstí, do kterého najel sovětský tank. On sám se zprvu domníval, že jde pouze o vojenské cvičení.
V ranních hodinách začal budit občany rámus. V ulicích se objevily tanky, obrněné transportéry, vojáci. Na obloze bylo vidět letadla. Lidé vyšli do ulic, pouštěli rozhlas, aby se dozvěděli, co se děje. K prvnímu incidentu došlo už po třetí hodině ranní, civilisté se shromažďovali na náměstí před libereckou radnicí. Hrozili okupantům, házeli po nich prkna, kameny a další předměty z rozestavěné pošty a radnice.
Po šesté hodině ranní jeden z tanků vážně zranil mladíka Jana Šoltyse. Najel na něj, kabát se mu zachytil do pásu. Tank ho několik metrů táhl, způsobil mu otevřenou zlomeninu nohy a roztříštěnou pánev. Jan jako zázrakem přežil. „Cítil jsem, jak ve mně vše praská," popsal hrůzný zážitek s ostupem let Šoltys. Dlouho se pak léčil v nemocnici.
Střety s vojáky se vyostřovaly. Někdo z civilistů hodil na gazík prkno z lešení, okupanti poté začali pálit do vzduchu a následně i do lidí. Někteří nestihli utéct – čtyři zásah nepřežili. Zdeněk Dragoun dostal zásah ve chvíli, kdy chtěl vojáky vyfotit, Jindřich Kuliš měl prostřelený hrudník a břicho, bohužel v nemocnici zraněním podlehl. Josef Fialka byl ještě v pyžamu a kulka jej trefila, když vyšel před dům. Rudolfovi Starému prostřelili vojáci plíce. V Liberci zemřeli ještě další dva lidé – Evu Livečkovou zasáhla kulka u pošty, po dvou dnech zemřela. Stanislav Veselý marně bojoval o život tři dny v nemocnici, podlehl střele do hrudníku.
V poledne nastal další vážný a velmi známý okamžik. Jeden z tanků najel do podloubí u hotelu radnice, pod troskami zůstalo několik lidí. Cisterna jedoucí za tankem přimáčkla ke sloupu Bohumila Kobra, který po půl hodině zemřel. Hasiči, zdravotníci i dobrovolníci odstraňovali sesuté zdivo. Vyprostili Miroslava Čížka, kterému již nebylo pomoci. Vincenc Březina tam přišel o obě nohy, zemřel o měsíc později v nemocnici.
Památku obětí v Liberci dodnes připomíná památník u liberecké radnice. První výročí okupace pak přerostlo v násilné středy s Lidovými milicemi. Právě v Liberci se v tento den konaly jedny z největších demonstrací u nás.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
