Houbařství je v Česku rozšířeným koníčkem, ne nadarmo se říká, že Češi jsou národem houbařů. Houby má rád i Liberečák Petr Lukáš, klasickému houbaři se ale přece jen trochu vymyká, houby totiž jí jen výjimečně, rád je ale hledá a fotografuje, a to i v Liberci mezi paneláky. I proto je naším dalším (ne)obyčejným.
Více se Petr Lukáš houbám věnuje až poslední zhruba čtyři roky. Můžete ho potkat ohnutého na jednom z libereckých sídlišt, kde houby fotografuje. Moc je totiž nejí. „Pro jídlo sbírám houby výjimečně, maximálně tak jednou až dvakrát za rok a někdy ani to ne. Většinou dávám přednost hřibovitým houbám, ale občas také i jiné houby, jako růžovky nebo jsem zkoušel i lakovky nebo penízovku kuželovitou,“ říká.
Když už si ale houby dopřeje, tak klasiku - řízky nebo smaženici. Plné koše ale domů nenosí. „Pokud někdo sbírá houby pro osobní spotřebu, tak s tím problém nemám, ale pokud někdo bere třeba tři a více košů, tak to už je podle mě přehnané,“ myslí si.
Na houby vyráží o víkendu, ale často i po práci. „To většinou na sídlišti,“ pokračuje. Sám říká, že právě při hledání hub mezi paneláky se setkává se zvláštními pohledy obyvatel. „Když na vás kouká hodně lidí, to není vždy úplně příjemné,“ usmívá se.
Úterý, 18. června 2024, 18:45
Tento víkend, se mi povedlo v Jizerských horách najít tuto pěknou skupinku muchomůrky královské, která nešla nevyfotit.
I když houby tolik nejí, i tak má své oblíbené druhy, které si rád vyfotí. „Nemám vyloženě jaký konkrétní druh, nicméně rád si vyfotím hřiby, pavučince z podrodu pahřib nebo pěkně vybarvené voskovky,“ pokračuje.
Za houbami ale vyráží i do okolí Liberce. „Mám místa, kam rád chodívám, ale většinou to střídám, abych našel různé druhy hub nebo rostlin. Takže častokrát rašeliniště nebo podmáčená stanoviště v Jizerských horách nebo zajdu do místních vápnomilných bučin,“ říká.
Právě různorodost je podle něj typická pro Liberecko. „Je to tu taková všehochuť a člověk může zajít na houby do horských podmáčených smrčin v Jizerských horách nebo do vápnomilných bučin. Kousek dál se mohou se mohou přidat další biotopy, jako třeba písčité bory. Takže si myslím, že je to tu pestré na lokality, a to se mi právě líbí,“ myslí si.
Jak těžké je podle Petra Lukáše poznávat jednotlivé druhy hub? „Na začátku je to u některých rodů těžké. Nicméně, pokud do toho člověk trochu pronikne, tak častokrát jsou tam sice mále, ale přeci jen určité rozdíly, díky kterým se dá konkrétní druh poznat. Samozřejmě jsou rody, jako pavučinče, vláknice, kde je to velmi obtížné a bez mikroskopu nebo genetiky, častokrát neurčitelné,“ vysvětluje.
I jemu už se ale stalo, že se spletl. „Jednou se stalo, že jsem si spletl nádor s rezavcem šikmým, jinak sibiřskou čagou,“ vzpomíná.
Neděle, 19. května 2024, 17:21
Jedlá a známá dřevokazná houba, za kterou jsem se vydal do nedaleké podmáčené oblasti.
Na houby, které jí, je ale velmi opatrný. „Pro někoho možná až přehnaně. Takže pokud náhodou sbírám muchomůrky růžovky a nezdá se mi, tak jsem schopen i půl vyhodit, i když jsem si téměř jistý, že je to ona,“ říká.
Během doby, kdy se houbám věnuje intenzivněji, už přímo v Liberci nebo okolí města našel několik vzácných kousků. „V tuto chvíli to zřejmě bude kukmák cizopasný. Což je vzácná parazitická houba, která parazituje na strmělkách mlženkách,“ popisuje.
I Petr Lukáš ale pozoruje, že klima se mění a reagují i houby. „Myslím si, že zvláště letošek je celkem divoký a vše bylo posunuté o cca. Měsíc do předu. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Řekl bych, že kvůli oteplování, se zde začaly objevovat teplomilné houby, které zde předtím nerostly, například hřib Dupainův nebo hřib žlutoměďový,“ uzavírá.
Foto Petr Lukáš
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
