Iditě domoj. Tankům se před šestapadesáti lety postavily v ulicích Liberce stovky lidí

Už pár minut po půlnoci začaly v Liberci drnčet telefony. „Přes hranice jedou do vnitrozemí tanky.“ Stačilo pár minut, a že je něco v nepořádku, bylo jasné i Liberečákům. Budil je hluk letadel, která prolétala nízko nad Ještědem. Šlo o bombardéry a dopravní letadla.

Na Liberec se přitom valila sovětská armáda i po zemi. Jeden konvoj mířil od Žitavy přes Hrádek, druhý přes Jindřichovice a Frýdlant. Tanky do Liberce přijíždí kolem divadla F. X. Šaldy Sokolskou ulicí. Na ulicích se objevují první rozespalí lidé.

Krátce po třetí hodině jsou hlášeny první incidenty. Přesně ve 3:13 dopadnou na projíždějící volhu u radnice prkna. Dva civilisté ve vojenských pláštích z auta vypálí dávku ze samopalu a odjíždí. Na chodníku zůstává ležet dvacetiletý Miroslav Vlček, kulka ho trefí do hlavy. Jako zázrakem přežije.

Přichází den a do ulici míří stále více lidí. Hrozí na okupanty, někteří hází kameny a stavební materiál z pošty a radnice, které se opravují. V 6:05 přichází další vážný incident. Jeden z tanků na Benešově náměstí vybočuje a najíždí na dvacetiletého Jana Šoltyse. Několik metrů ho táhne. Mladík má otevřenou zlomeninu nohy a roztříštěnou pánev. Ale žije. „Tehdy byly na náměstí ještě koleje a při jízdě jeden tank vybočil a jel směrem na mě. Stačil jsem akorát seskočit ze zábradlí a už jsem cítil, jak ve mně vše praská. Upadl jsem vedle tanku, ale kabát se mi zamotal do pásu a tank mě ještě několik metrů táhl. Měl jsem tehdy velké štěstí, že mi pomohl nějaký manželský pár. Chytili mě za ruku a zatáhli do podloubí. Zachránili mi život, jinak by mě další tanky přejely. Muselo se to stát přibližně v šest hodin a pět minut, jelikož v té době se mi zastavily hodinky, asi jsem s nimi praštil o zem," vzpomínal Šoltys před několika lety pro Drbnu.

Najel do něj v Liberci tank. Myslel jsem, že umírám, vzpomíná Jan Šoltys, svědek srpnových událostí 1968

Úterý, 21. srpna 2018, 07:02Společnost

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího...

Nejvážnější střet s vojáky přichází o hodinu později. Po incidentu s gazíkem, kdy kus cihly zranil jeho řidiče, se vrací s obrněnými vozy. Vojáci nejprve pálí do vzduchu, ale poté i do lidí. Lidé utíkají o život. Po třech minutách leží ne zemi čtyři mrtví, desítky lidí jsou zraněny.

Zdeněk Dragoun dostává zásah ve chvíli, kdy chce vojáky vyfotit, Jindřich Kuliš má prostřelený hrudník a břicho, v nemocnici se snaží o jeho záchranu, je ale pozdě. Josef Fialka je ještě v pyžamu. Vychází před dům a kulka ho trefí do břicha. Rudolf Starý umírá na průstřel plic.

Invaze má ale v Liberci ještě dvě další oběti. Po dvou dnech umírá Eva Livečková, kterou kulka zasáhla u pošty. A střelu do hrudníku nepřežil Stanislav Veselý, který umírá o tři dny později.

Raněných je tolik, že je sanitky nestíhají odvážet, pomáhají tak dobrovolníci se svými auty. Liberecká nemocnice se proměňuje ve válečný lazaret.

Průjezd kolon ale pokračuje. V poledne jeden z tanků bůhví proč najíždí do podloubí u hotelu Radnice. Sesuté zdivo zavalí několik lidí. Cisterna jedoucí za tankem nezvládá jízdu a na sloup přimáčkne Bohumila Kobra. Ten o půl hodiny později umírá.

Začíná zásah hasičů Ti společně s dobrovolníky odstraňují trosky. Nachází mrtvého Miroslava Čížka, v nemocnici o měsíc později umírá Vincenc Březina, který v závalu přijde o obě nohy.

Liberecká nemocnice 21. srpna přijme 45 zraněných a čtyři mrtvé. Po Liberci vyrůstají improvizované pomníčky.

Někdo pověsil na stožáry před radnicí českou vlajku a černý prapor. Po městě se objevují hesla: „Iditě domoj!", „Eto vaše dělo!", „Pryč s okupanty, my chceme svobodu!", „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!"

Události 21. srpna mají v Liberci celkem devět obětí. Ty dodnes připomíná památník u liberecké radnice.

Další demonstrace přišly o rok později na první výročí okupace. Ve městě pod Ještědem přerostly v násilné střety s Lidovými milicemi. Právě v Liberci se na první výročí okupace konaly jedny z největších demonstrací u nás. Největší střety se pak odehrály v Pražské ulici a u rozestavěného obchodního domu Ještěd, kde demonstranti dokonce postavili barikády z dlažebních kostek. Při střetech bylo rozbito několik výloh u Bati nebo Paláce Dunaj.

První výročí srpnové okupace v Liberci. Demonstranty rozháněly Lidové milice, vyrostly barikády

Středa, 21. srpna 2019, 12:32SpolečnostLiberecko

Události 21. srpna 1968 jsou velmi dobře známé. V ulicích Liberce zemřelo devět lidí, desítky byly zraněny. Jenže pak přišlo první výročí, které ve městě pod Ještědem přerostlo v násilné střety s Lidovými milicemi. Právě v Liberci se na první výročí...

Na pomoc pak armádě a Lidovým milicím dorazil obrněný transportér, demonstranty se pak podařilo rozehnat až pozdě večer. 

A účet nepokojů? Škody za více než milion, 129 zadržených, z nichž sedm se domů vrátilo až po několika měsících strávených ve vězení.