O půlnoci 21. srpna 1968 začal jeden z nejtemnějších dnů československé historie. Právě v tu chvíli hranice republiky začaly překračovat tanky, letadla a další vozidla. Začala invaze spřátelených armád. Okupace pak trvala až do roku 1989. Jak ale ten osudný den probíhal v Liberci? Pojďme si ho připomenout.
Už pár minut po půlnoci začaly v Liberci drnčet telefony. „Přes hranice jedou do vnitrozemí tanky.“ Stačilo pár minut, a že je něco v nepořádku, bylo jasné i Liberečákům. Budil je hluk letadel, která prolétala nízko nad Ještědem. Šlo o bombardéry a dopravní letadla.
Na Liberec se přitom valila sovětská armáda i po zemi. Jeden konvoj mířil od Žitavy přes Hrádek, druhý přes Jindřichovice a Frýdlant. Tanky do Liberce přijíždí kolem divadla F. X. Šaldy Sokolskou ulicí. Na ulicích se objevují první rozespalí lidé.
Krátce po třetí hodině jsou hlášeny první incidenty. Přesně ve 3:13 dopadnou na projíždějící volhu u radnice prkna. Dva civilisté ve vojenských pláštích z auta vypálí dávku ze samopalu a odjíždí. Na chodníku zůstává ležet dvacetiletý Miroslav Vlček, kulka ho trefí do hlavy. Jako zázrakem přežije.
Přichází den a do ulici míří stále více lidí. Hrozí na okupanty, někteří hází kameny a stavební materiál z pošty a radnice, které se opravují. V 6:05 přichází další vážný incident. Jeden z tanků na Benešově náměstí vybočuje a najíždí na dvacetiletého Jana Šoltyse. Několik metrů ho táhne. Mladík má otevřenou zlomeninu nohy a roztříštěnou pánev. Ale žije. „Tehdy byly na náměstí ještě koleje a při jízdě jeden tank vybočil a jel směrem na mě. Stačil jsem akorát seskočit ze zábradlí a už jsem cítil, jak ve mně vše praská. Upadl jsem vedle tanku, ale kabát se mi zamotal do pásu a tank mě ještě několik metrů táhl. Měl jsem tehdy velké štěstí, že mi pomohl nějaký manželský pár. Chytili mě za ruku a zatáhli do podloubí. Zachránili mi život, jinak by mě další tanky přejely. Muselo se to stát přibližně v šest hodin a pět minut, jelikož v té době se mi zastavily hodinky, asi jsem s nimi praštil o zem," vzpomínal Šoltys před několika lety pro Drbnu.
Úterý, 21. srpna 2018, 07:02
Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího...
Nejvážnější střet s vojáky přichází o hodinu později. Po incidentu s gazíkem, kdy kus cihly zranil jeho řidiče, se vrací s obrněnými vozy. Vojáci nejprve pálí do vzduchu, ale poté i do lidí. Lidé utíkají o život. Po třech minutách leží ne zemi čtyři mrtví, desítky lidí jsou zraněny.
Zdeněk Dragoun dostává zásah ve chvíli, kdy chce vojáky vyfotit, Jindřich Kuliš má prostřelený hrudník a břicho, v nemocnici se snaží o jeho záchranu, je ale pozdě. Josef Fialka je ještě v pyžamu. Vychází před dům a kulka ho trefí do břicha. Rudolf Starý umírá na průstřel plic.
Invaze má ale v Liberci ještě dvě další oběti. Po dvou dnech umírá Eva Livečková, kterou kulka zasáhla u pošty. A střelu do hrudníku nepřežil Stanislav Veselý, který umírá o tři dny později.
Eva Livečková (31 let)
Rudolf Starý (63 let)
Bohumil Kobr (72 let)
Stanislav Veselý (44 let)
Josef Fialka (65 let)
Zdeněk Dragoun (19 let)
Jindřich Kuliš (25 let)
Miroslav Čížek (23 let)
Vincenc Březina (67 let)
Raněných je tolik, že je sanitky nestíhají odvážet, pomáhají tak dobrovolníci se svými auty. Liberecká nemocnice se proměňuje ve válečný lazaret.
Průjezd kolon ale pokračuje. V poledne jeden z tanků bůhví proč najíždí do podloubí u hotelu Radnice. Sesuté zdivo zavalí několik lidí. Cisterna jedoucí za tankem nezvládá jízdu a na sloup přimáčkne Bohumila Kobra. Ten o půl hodiny později umírá.
Začíná zásah hasičů Ti společně s dobrovolníky odstraňují trosky. Nachází mrtvého Miroslava Čížka, v nemocnici o měsíc později umírá Vincenc Březina, který v závalu přijde o obě nohy.
Liberecká nemocnice 21. srpna přijme 45 zraněných a čtyři mrtvé. Po Liberci vyrůstají improvizované pomníčky.
Někdo pověsil na stožáry před radnicí českou vlajku a černý prapor. Po městě se objevují hesla: „Iditě domoj!", „Eto vaše dělo!", „Pryč s okupanty, my chceme svobodu!", „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!"
Události 21. srpna mají v Liberci celkem devět obětí. Ty dodnes připomíná památník u liberecké radnice.
Další demonstrace přišly o rok později na první výročí okupace. Ve městě pod Ještědem přerostly v násilné střety s Lidovými milicemi. Právě v Liberci se na první výročí okupace konaly jedny z největších demonstrací u nás. Největší střety se pak odehrály v Pražské ulici a u rozestavěného obchodního domu Ještěd, kde demonstranti dokonce postavili barikády z dlažebních kostek. Při střetech bylo rozbito několik výloh u Bati nebo Paláce Dunaj.
Středa, 21. srpna 2019, 12:32
Události 21. srpna 1968 jsou velmi dobře známé. V ulicích Liberce zemřelo devět lidí, desítky byly zraněny. Jenže pak přišlo první výročí, které ve městě pod Ještědem přerostlo v násilné střety s Lidovými milicemi. Právě v Liberci se na první výročí...
Na pomoc pak armádě a Lidovým milicím dorazil obrněný transportér, demonstranty se pak podařilo rozehnat až pozdě večer.
A účet nepokojů? Škody za více než milion, 129 zadržených, z nichž sedm se domů vrátilo až po několika měsících strávených ve vězení.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.