Přes silnice migrují žáby a čolci. Kraj chystá trvalá řešení nezávislá na lidech

„V prvních jarních dnech se probouzejí obojživelníci a přesouvají se k tůním a rybníkům za účelem zplození nového potomstva. Jejich pouť často vede přes rušné silnice, kde nezřídka hynou pod koly automobilů. V rámci Libereckého kraje jsme v letošním roce ošetřili šest kritických úseků silnic tzv. dočasnými zábranami s nádobami, z nichž se žáby a čolci i několikrát denně přes silnice přenášejí na místo jejich rozmnožování,“ říká náměstek hejtmana pro rezort životního prostředí a zemědělství Jiří Klápště.

V budoucnu byl ale rád dal vzniknout opatřením, která nebudou na pomoci lidí během migrace obojživelníkům závislá. „Za svůj domácí úkol považuji zajistit do budoucna nebezpečné úseky silnic trvalými zábranami, které budou doplněny propustky. To umožní bezpečný průchod žábám, čolkům a dalším organismům a jejich život tak nebude záviset na tom, zda si na ně v konkrétním roce někdo vzpomene,“ dodává.

V celém Libereckém kraji jsou desítky míst, kde lidé v současné době žabám a čolkům pomáhají překonávat nebezpečné silniční úseky. „Vedle členů různých organizací se na přenášení obojživelníků podílí i řada dobrovolníků, často jsou vázáni na místní komunity, které z tohoto důvodu dokonce i nově vznikají. Děje se tak například ve Vratislavicích nad Nisou nebo v Bedřichově. Jde o lidi, kteří v blízkosti těch nebezpečných úseků žijí a není jim lhostejný život žab a čolků. Nechtějí se dívat, jak jejich populace hyne pod koly aut. Za to jim patří velký dík,“ říká Radomír Studený, odborný pracovník ochrany přírody krajského úřadu.

Jarní tah obojživelníků trvá podle něj od prvních jarních deštíků po mrazech, většinou od půlky března, zhruba do půlky dubna. Čas migrace je ale v různých částech kraje závislý také na nadmořské výšce. „Zatímco u České Lípy už migrace za pářením pomalu končí, v Bedřichově budou s pomocí těmto zvířatům teprve začínat,“ vysvětluje.

Pracovníci organizací i dobrovolníci dle něj za sezónu přenesou v lokalitách tisíce zvířat. „Řidiče na místa, kde obojživelníci migrují, upozorňují dočasné dopravní značky. Snažíme se je tím nabádat k opatrnosti a ohleduplnosti nejen vůči zvířatům, ale i vůči těm dobrovolníkům a obsluze, kteří je přenášejí na druhou stranu silnice,“ podotýká Studený.

Transfery zvířat ze záchytných kbelíků na druhou stranu komunikace obsluhou jsou podle něj důležité nejen pro ochranu přírody, ale také ke zjištění, v jakém stavu je jejich populace. „Všechna přenášená zvířata jsou vždy spočítána, díky čemuž zjistíme, jestli jsou na tom populace žab a čolků dobře nebo špatně. V druhém případě můžeme potom začít hledat důvody poklesu populace,“ vysvětluje. Těmi může být třeba zastavění území rodinnou zástavbou, intenzivnější zemědělství, více postřiků zemědělských plodin nebo vysušení krajiny. „V některých případech se to dá potom řešit. Koridorem mezi zástavbou nebo třeba náhradními opatřeními, jako jsou mokřady či tůňky jinde v krajině,“ dodává.

Neregistrovaní „přenašeči“ více uškodí, než pomohou

Vrásky dělají těm, kteří migrujícím obojživelníkům pomáhají, neznalí dobrovolníci. „To jsou lidé, kteří kbelíky vynášejí, aniž by o tom dali obsluze vědět. Jednak mohou pasti neúmyslně poškodit a pak se také může stát, že když zvířata přenesou půl hodiny předtím, než přijde obsluha, nemá ta pak co zapsat do tabulek. Když by se to stávalo pravidelně může to potom vypadat, že v místě je minimální populace a ovlivní to třeba ochranu zvířat v příštím roce. Proto u pastí necháváme tabulky s kontakty na obsluhu či dobrovolníky, aby ji mohli tito neznalí dobrovolníci kontaktovat a domluvit se na případném organizovaném zapojení se do pomoci,“ uzavírá Radomír Studený.