Na nově budovaném obchvatu Svoru našli archeologové vlčí jámu, tedy past na vlky

„Archeologové se zprvu domnívali, že se jedná o kamennou studnu o průměru 2,3 metru, vnitřní průměr stavby činil 1,8 metru. Po úplném vyhloubení zjistili, že se nejedná o studnu ale o vlčí jámu o celkové hloubce 2,4 metru. Spodní část jámy, kolem středového kůlu, byla při likvidaci zaházena hnojem a horní část, nad uvedeným kůlem, jílem a kamením. Z celé vlčí jámy bylo získáno z horních vrstev několik fragmentů keramiky, kterou lze datovat do období 18. století,“ říká za Ředitelství silnic a dálnic Liberecký kraj Kamila Zahálková.

„Výskyt a stavba pastí na vlky jsou zaznamenány již ve 13. století, kdy český král Přemysl Otakar II. nařizuje u každé vesnice zřídit alespoň jednu vlčí jámu. V některých případech se jednalo o pouhé jámy, které byly překryty chvojím, a někdy zde byla umístěna masitá návnada. V některých případech byly pasti opatřeny výdřevou, mohly být tak čtvercové, či kamenné kruhové, jako tomu bylo i ve Svoru,“ vysvětluje vedoucí archeologického výzkumu Jan Košťál.

Vlčí jáma se podle něj nachází v drobném údolí při vodoteči mezi samotnou obcí a pastvinami. „Lze předpokládat, že to byl migrační koridor a že ho místní obyvatelé někdy v 16. až 17. století vyhloubili, aby ochránily svá stáda před dravou zvěří,“ dodává.

Vlčím jamám doposud nebyla archeology věnována velká pozornost. „Tahle u Svoru je jednou z mála, která byla archeologicky prozkoumána. V současné době jsme ten zhruba metr dlouhý smrtící kůl vyjmuli a zkusíme provést dendrodatování, které by nám mělo říct, jak je starý. Počítáme, že past nebyla vybudována déle než v 18. století, protože zánik těchto vlčích jam můžeme v této oblasti spojovat s obdobím po roce 1756, kdy byl na pomezí Českosaského Švýcarska zastřelen poslední vlk,“ uzavírá archeolog.