U příležitosti prvního výročí tragické události, kdy v afghánském Bagrámu přišli 8. července o život čtyři čeští vojáci, se konalo setkání „Žijí mezi námi: Večer s válečnými veterány“. Akce se uskutečnila v libereckém knihkupectví Fryč, ve spolupráci s think tankem Regionální Fórum a spolkem pro živou kulturu Otevřené stránky.
Kdo zavítal středečního večera do knihkupectví, měl tak možnost neformálně pohovořit s vojáky z libereckého 312. praporu radiační, chemické a biologické ochrany. Jaký je život ve válce, jak probíhá běžný den na misi nebo jaké to je, vracet se zpět ke svým rodinám – to byly některé z otázek, na něž odpovídali spolu s dalším kolegou Robert Trebicki a Jiří Richtr.
„Svou první misi jsem zažil ještě v době mého působení v aktivní záloze. Profesionálním vojákem jsem se stal až poté. Následovaly mise v Bosně, Kuvajtu nebo Afghánistánu…,“ uvádí svou profesní kariéru Jiří Richtr. Ani jeho kolegové na tom nejsou jinak, všichni mají za sebou mnoho náročných chvil daleko od své vlasti. Na otázku, jak vnímají vojenské velení a tvrdý režim v dnešní „svobodné“ společnosti, volně navazuje svou odpovědí Robert Trebicki: „Jsme především hrdí na to, že sloužíme pod českou vlajkou,“ a doplňuje, že určitá míra nesvobody, kdy musí plnit rozkazy, k tomu patří. „Po dlouhé misi není jednoduché vrátit se zpět do normálního rodinného života, kde jsou úplně jiné denní rituály. Adaptace trvá i několik měsíců.“ Během volné diskuze se také probírala role armády, její poslání, nábor nových vojáků, ale i osobní pocity, které vojáci měli v náročných chvílích v zahraničí. Mnohým z nich se také, po zkušenostech z válečných konfliktů, zcela změnil žebříček životních hodnot.
„Uspořádání této akce byl výsledek jakéhosi brainstormingu. Na nápad jsme přišli s Robertem (Trebicki – pozn. red.), se kterým se již dlouhou dobu známe. Chtěli jsme touto cestou uctít památku našich vojáků, kteří se stali obětmi sebevražedného atentátníka – proto se také akce koná právě dnešního dne,“ prozradil k události knihkupec Martin Fryč s tím, že dalším záměrem bylo také přiblížit návštěvníkům činnost vojáků na misích, ale i jejich působení v ČR – například v době povodní. V průběhu diskuze se také probíralo, jak jsou vojáci vnímáni v očích české veřejnosti, jakou roli na tento pohled mohly hrát teroristické útoky či propagace armády v médiích. „Byla jsem na oslavách výročí teroristických útoků na World Trade Center v USA, kde probíhala vojenská přehlídka. Bylo vidět, že tam mají lidé k vojsku velkou úctu, ale v Čechách je to jiné,“ reagovala na téma jedna z účastnic diskuze. Možná bychom si i my měli více vážit toho co máme – svobody – a vážit si lidí, kteří jsou ochotni pro ni položit život.
A jak vnímáte Armádu ČR, nebo konkrétněji naše „liberecké chemiky“ a jejich profesi vy?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
