„Po osobní zkušenosti s těžkým zdravotním postižením v rodině jsem přehodnotila veškeré životní priority. Činí mi radost, mohu-li pomáhat a stále je mnoho lidí, kteří pomoc potřebují. Lidé jsou pro mne na prvním místě,“ říká o sobě primátorka Martina Rosenbergová, dvojka na kandidátce ČSSD do předčasných voleb.
Co Vás přivedlo k politice?
Asi povaha. Hrozně dlouho jsem seděla u novin či televizního zpravodajství a říkala si, že ti politici jsou úplně odtržení od reality, nechápala jsem, co stále někde hledají za komplikace, když je zřejmé, co je potřeba udělat. Věřila jsema stále věřím, že dobré nápady lze realizovat poměrně snadno, stačí jen dobrá vůle. A ta mi v politice chyběla. A tak jsem si řekla, že bych se ji mohla pokusit do politiky dostat. Aby lidé viděli, že není třeba hodiny o něčem teoreticky diskutovat, že je potřeba jednat. Že lidé odpolitiků čekají méně řečía více skutků. Tak také nyní pracuji. Možná díky tomu není tolik vidět vše dobré,co se nám podařilo, alejá stejně věřím, že si toho lidé nakonec všimnou.
Jaký je Váš cíl – na co se chcete ve sněmovně v případě zvolení zaměřit?
Vždy mi byla nejbližší oblast sociální. Té bych chtěla zůstat věrná i nadále, a to nejen proto, že se mne osobně v mnohém dotýká. Pravicová vláda Petra Nečase s ministrem Drábkem v roli (anti)sociálního ministra stihla napáchat tolik škody, že asi jedno volební období na nápravu stačit nebude, ale hned z kraje bychom se měli snažit napravit ty největší chyby. Zdravotně znevýhodnění spoluobčané by opět měli mít jistotu, že jim stát pomůže, matky s dětmi by měly vědět, že jsou pro naši společnost prioritou, a že jim pomůže třeba tehdy, kdy se otec ke svému dítěti obrátí zády. Podporovat bychom měli rodiny. Navíc nás čeká doba sociálního neklidu – a to se netýká jen Ostravska, které bývalá vláda nechala bez povšimnutí padat do ekonomicko-sociálních potíží. Na to vše bychom měli být připraveni reagovat. Bohužel doba, kdy jsme mohli těmto problémům předcházet, je dávno pryč. Ale musíme se soustředit na to, aby pomoc od státu dostali ti, kdo ji skutečně potřebují. Aby nikdo sociální pomoc nezneužíval. Aby za ni bylo pořizováno to, co pomůže potřebným – nikoli alkohol, cigarety či jiné drogy. Aby sociální ubytovny nebyly zlatou žilou několika takzvaných podnikatelů. Práce je před námi hodně, a pokud mi voliči dají důvěru, aktivně se hned zapojím.
V současné době vykonáváte funkci primátorky Liberce. Pokud byste byla zvolena do poslanecké sněmovny, zastávala byste obě pozice, nebo byste se jedné vzdala?
Předčasné volby mou situaci zkomplikovaly. Předpokládala, jsem, že budu kandidovat v běžném termínu a pak nějaké ty dva či tři měsíce do komunálních voleb půjdou skloubit. Nakonec jsem ale byla postavena před jinou situaci a musela jsem reagovat. Je předčasné spekulovat, co bude, ale pokud mi voliči dají důvěru, zůstanu v pozici neuvolněné primátorky – tedy nebudu za svou činnost pobírat plat – a pokusím se celou situaci s kolegy zvládnout. Věřím, že mi budou nápomocni stejně, jako jsme si navzájem dosud ve vedení města pomáhali. Nejde o to, že bych chtěla zůstat ve funkci jako takové – ale slíbila jsem, že v roli primátorky dotáhnu do konce některé projekty a to bych ráda dodržela. Jde například o dotažení protikorupčních opatření, díky kterým se liberecký magistrát maximálně otevřel. Ačkoli si toho média mnohdy nevšímají, měli jsme většinu pravidel a opatření přijata dříve, než Liberecký kraj, který je tak často dáván za příklad, a jdeme mnohem hlouběji.
Už nyní jste určitě velice pracovně vytížena. Zbývá Vám čas na osobní nebo rodinný život, případně jak Vaše pracovní nasazení přijímají Vaši nejbližší?
Děti jsou velké, většinu života jsem s nimi byla sama, a tak když už teď nepotřebují mou péči, soustředím se na práci. A protože mi dává smysl, vůbec mi to nevadí. Navíc umím relaxovat, takže když potřebuji, umím vypnout a třeba s rodiči si udělat výlet, nebo posedět s dobrou knihou. Neřekla bych, že jsem nějaký workoholik, jak je teď moderní, ale práce se nebojím. Stejně jako se nebojím odpočinout si, když je to potřeba.
Jaký si myslíte, že je nejvhodnější věk pro vstupdo politiky?
Osobně si myslím, že do třiceti by člověk měl získávat zkušenosti a moudrost, poznávat svět kolem sebe a tvořit si na něj názor. Teprve poté by se měl vydat do aktivní politiky. Ale jeto individuální. Navíc to neznamená, že mladší lidé by nemohli být dobří a úspěšní politici. A určitě to neznamená, že by sedo té doby o politiku, tedy o dění kolem sebe, neměli zajímat. Ba právě naopak.Obecně je ale nejlepší věk na vstup do politiky ten, kdy jste sám vnitřně přesvědčen o tom, že v ní máte co dát svému okolí.
Mají podle Vás ženy v politice oproti mužům nějaké výhody?
Nemám ráda rozdělování na muže ženy v práci, politice, nebo kdekoli jinde. Ženy mají vnitřní výhody oproti mužům obecně – je to dáno jejich psychikou a silou, která má spojitost s faktem, že jsme nositelkami života, tedy dětí. Právě ale ono zaškatulkování „ženy“ a „muži“a rozdíly, predispozice či výhody vedou ke klišé. Mělo by to být o přirozeném vývoji. Společnost by měla přijmout úlohy ženy proto, že to tak sama cítí,nikoli proto, že to dostane befelem z nějaké centrály. Výhodou ženy v politice je tak její vnitřní síla a integrita. Nevýhodou je, že se stále někdo ptá, zda má žena nějaké výhody.
Věk: 47 let
Znamení zvěrokruhu: Lev
Rodinný stav: rozvedená, 2 děti
Nejvyšší dosažené vzdělání : vysokoškolské
Profesní zkušenosti: primátorka, referentské pozice v různýchoborech
Zájmy a záliby: životopisy, historie
Tisková zpráva
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
