Vytisknout si poraněnou kost pacienta, prohlédnout si rozsah zranění a přesně naplánovat operační postup, použití technik i operačních nástrojů a do posledního detailu naplánovat každý krok. Zkrátit tak pobyt pacienta na sále, zbytečně ho nevystavovat stresu nebo třeba opakovanému rentgenového záření a ke všemu ušetřit nemalé peníze za provoz sálu. Bonusem je pak co nejméně invazivní zákrok v těle člověka a tím pádem lepší a rychlejší rekonvalescence.
Toto není virtuální sen, ale skutečnost, kterou umí v liberecké nemocnici díky 3D tisku a oddělení klinické biomechaniky. Funguje tam již druhým rokem a zdejší laboratoř s 3D tiskem pokrývá všechna pracoviště Krajské nemocnice v Liberci, což je v rámci republiky ojedinělý jev. Nikde v jiné nemocnici totiž nefunguje 3D tisk komplexně pro všechny obory. Navíc vedoucí oddělení Lukáš Čapek založil Českou společnost pro 3D tisk v medicíně, která si dává za cíl sjednotit použití 3D tisku v rámci republiky, uvést jej v život v dalších nemocnicích v zemi a mimo jiné nastavit standardy k využití 3D tisku ve zdravotnictví. V současnosti má společnost již 60 členů a rozrůstá se.
„3D tisk je starý zhruba přes čtyřicet let a v medicíně se začal používat velice záhy. Já sám tisknu od roku 2003, už v roce 2005 jsme začali využívat v nemocnici 3D tisk na celou řadu věcí. Nejznámější bylo využití u kranioplastiky, kdy jsme vytvořili lebeční modely a lékaři byli na základě těchto modelů schopni vytvořit daleko přesnější implantáty. Dělali jsme tenkrát formičky pro tyto náhrady,“ vzpomíná na začátky 3D tisku v liberecké nemocnici docent Čapek.
V roce 2012 nemocnici na nějaký čas opustil a vrátil se zpět před dvěma lety, kdy založil zmíněné laboratoře na 3D tisk. „Za těch několik let, kdy jsem v tom proudu nebyl, se ve 3D tisku v rámci republiky příliš nezměnilo a běží to stále stejně. Naopak ve světě je to velké téma,“ podotýká Čapek a proto si dali společně s kolegou Jiřím Vitvarem za cíl, dostat 3D tisk co nejvíce do české medicíny a začít jej používat jako běžnou součást léčby pacientů.
Za dva roky fungování se jim podařilo vytvořit systém, kterým pokrývají všechna pracoviště liberecké nemocnice. A tak v laboratořích na 3D tisk tisknout snad úplně vše, co je potřeba, od sponek a stojánků pro kanceláře, až po modely kostí, měkkých tkání, nádorů, poškození v organismu pacientů a podobně. Díky jejich modelům mají lékaři jasno, jak co uvnitř těla vypadá, jak mají zákrok provést či co je vlastně ukryté v těle pacienta čeká.
Nastavili management kvality pro 3D tisk, vyvinuli vlastní software, vkládají do databáze vše, co vyvinuli, ukládají informace o všech modelech i použitém materiálu a další podrobnosti. Vytváří tak jakousi kartotéku, která poslouží v budoucnu lékařům nejen v Liberci, ale po celé zemi. Ostatně s řadou z nich z dalších nemocnic v zemi spolupracují už nyní. Přesah mají i do zahraničí, kde si vyměňují poznatky například s Italy, Belgičany nebo Španěly. „Díky tomu máme tak přehled o tom, co a jak se v které zemi dělá a jak by se mělo dělat i tady,“ podotýká Čapek.
Od nového roku zavedou v liberecké nemocnici 3D tisk do karty pacienta, to znamená, že každý člověk, u kterého lékaři trojrozměrný model využijí, bude mít o tom přesné informace ve zdravotnické dokumentaci. V případě, že pak bude muset třeba řešit související záležitosti s jiným lékařem, ten se z karty dozví podrobnosti o tom, co se v minulosti dělo a ušetří tak spoustu času při diagnostice.
Liberečtí specialisté na 3D tisk mají řadu plánů, z nichž mnohé už využívají v praxi. Například 3D tisk používají při plánování operací, kdy lékaři vytisknou postižené místo a on si může díky tomu naplánovat přesný postup. Díky trojrozměrným resekčním šablonám si také mohou vyzkoušet operaci předem nanečisto a pak si nechat například podle toho vyrobit přesně na míru operační nástroje.
Největší spolupráci má oddělení klinické biomedicíny zejména s neurocentrem, traumacentrem, ortopedií, obličejovou a čelistní chirurgií, ale samozřejmě i s dalšími obory.
A jak to funguje v praxi? „Například jsme vytiskli kost pánve, z níž vyjel implantát ven. Díky modelu věděli ortopedi, do jaké krajiny jdou. Na snímcích je to sice vidět také, ale jde o to, že lékaři si na modelu mohou vyzkoušet jaký typ implantátu vybrat, jakou velikost, jaké použít šrouby, to virtuálně udělat můžete také, ale není to ono,“ vysvětluje Jiří Vitvar.
Zajímavé bylo také využití 3D tisku u operace prasklé krční obratle. Prasknutí obratle na snímcích sice bylo vidět, ale nebylo patrné, jak je to hluboké. A tak se to vytisklo a hned lékař věděl, na čem je. Jak moc je kost prasklá, a co si může operačně dovolit.
Trojrozměrně ale také třeba už vytiskli operatérům aneurysma, které bylo identifikované včas a lékaři si mohli přesně naplánovat postup a cestu, kudy půjdou. Anebo lze vytisknout nádor, a tak doktor přesně ví, co čekat a jak uvnitř těla vypadá. Trojrozměrný tisk totiž lékaři doslova umožňuje vidět za roh, tedy do míst, kam po otevření tkáně nevidí.
Největší přínos by podle docenta Čapka přineslo využívání 3D modelů například při edukaci pacientů, což se v Česku zatím nedělá, narozdíl od zahraničí. „Představte si, že byste přišli do ambulance, lékař vám ukáže model a řekne, koukněte, to je vaše pánev. Já s tím udělám toto a toto, tady to uberu, tady ne, proto je to pětihodinová operace. Věděl byste dopodrobna vše potřebné,“ popisuje Čapek v čem spatřuje budoucnost využití 3D tisku. K tomu si lékař na modelu velmi precizně naplánuje zákrok.
Největší překážkou při zavádění trojrozměrných tisků do medicíny je ale aktuálně ekonomika. Pokud chtějí nemocnice metodu využívat, musí si vše platit ze svého. Dosud není žádná finanční podpora od státu ani v úhradách od pojišťoven, přitom využití 3D tisku šetří statisíce až miliony korun za rychlejší a přesnější operace. I na tom chce zakladatel České společnosti pro 3D tisk v medicíně zapracovat.
Foto Blanka Freiwilligová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
