Dokáže zabránit pádu nechodícího pacienta. Liberecká nemocnice začala využívat nový bezkontaktní monitoring lůžek

Nemocnice testuje senzory od listopadu minulého roku na Oddělení následné péče, které je v liberecké nemocnici tvořeno 98 lůžky. Právě u zdejších pacientů je využití nového bezkontaktního monitoringu lůžek velmi potřebné. Dokáže totiž například předejít pádu pacienta, který se, ač nepohyblivý, snaží z lůžka vstát. „Na našem oddělení jsou bohužel pády klientů nedílnou součástí naší práce, stávají se poměrně často. Pacient někdy přecení své síly a vydá se sám třeba na toaletu, ale potom pro nedostatek sil upadne. Díky tomuto novému senzoru máme v případě, že se k tomu pacient chystá nebo k tomu dojde, kratší reakční dobu. U nepohyblivých pacientů nám totiž senzor už po jedné minutě hlásí, že pacient lůžko opustil,“ popisuje staniční sestra Oddělení následné péče Danuše Hlubůčková. U řady případů tak personál stihne pádu pacienta zabránit.

Personál má díky senzorům mnohem lepší přehled o oddělení. Přímo v mobilu nebo tabletu vidí aktivitu každého sledovaného pacienta. „Systém vyhodnocuje průběžné orientační hodnoty tepové a dechové aktivity, které měří z mikro-pohybů hrudníku. Pak také sleduje, zda je pacient na lůžku nebo jak dlouho na něm není. Například u nepohyblivých pacientů spustí už po jedné minutě alarm a upozorní personál, že něco není v pořádku. U pohyblivých spustí alarm po půl hodině,“ říká mluvčí liberecké nemocnice Václav Řičář. Delší prodleva u chodících pacientů je zadána proto, že pacienti sami odcházejí na toalety či rehabilitují a běžně lůžko opouštějí. „Nicméně pokud jsou z něj pryč déle, než půl hodiny, už nás senzor upozorní. Stává se, že i jinak pohyblivému pacientovi se zatočí hlava a někde upadne a pak rychleji zjistíme, že něco není v pořádku. No a praktický je tento alarm u pohyblivých pacientů i tehdy, když je některý třeba zmatený a rozhodne se nám z oddělení odejít. I v tomto případě se naše reakční doba snižuje,“ dodává staniční sestra ONP.

Personálu nové senzory významně ulehčují práci. „Když se podíváte na půdorys našeho oddělení, který je do U, je jasné, že personál nemůže především v noci vše obsáhnout. Na jednom patře máme 20 pokojů a celkem 55 plně obsazených lůžek a ta patra jsou dvě. V noci slouží na oddělení dvě sestry a dva ošetřovatelé. Dříve, když jsme byli na jedné straně budovy, netušili jsme, co se děje na straně druhé. Teď se to díky senzorům a aplikaci v mobilech a tabletech dozvíme okamžitě. Ty přístroje jsou přenosné, máme je neustále u sebe a můžeme okamžitě reagovat,“ podotýká Danuše Hlubůčková. Monitorng lůžek je pak samozřejmě instalován i v počítači sester na sesternách. 

Senzory nad lůžky přirovnávají zdravotníci k chůvičkám u miminek. Zachovávají ale naprostou anonymitu co se týče pacientů. „Z hlediska ochrany osobních údajů je senzor zcela nekonfliktní, protože neregistruje, jestli tam leží muž, nebo žena nebo jestli je starý či mladý. Měří jen mikropohyby hrudníku, případně eviduje, jestli ten pacient je nebo není na lůžku. To je ten klíčový moment. Jen monitoruje a upozorňuje na něco, co je nežádoucí,“ vysvětluje mluvčí KNL.

Zatím je na Oddělení následné péče instalováno 15 senzorů, jejich počet se má zvyšovat. Nemocnice pak počítá i s tím, že je pořídí například také na některá lůžka na psychiatrickém oddělení nebo na oddělení následné péče například v nemocnici ve Frýdlantu.

Službu si KNL pronajímá externě. „To znamená, že platíme náklad za pronájem na každý den, zhruba 30 korun za lůžko. V konečném efektu je sice cena poměrně vysoká, každopádně když to porovnáme s náklady na léčbu zdravotních komplikací, které by bez senzorů musela nemocnice u pacientů třeba po pádech z lůžka řešit, vychází služba pro nemocnici velmi příznivě,“ uzavírá mluvčí KNL Václav Řičář.