neděle 29. března 2020 Taťána

Tak trochu jiné Velikonoce libereckého arciděkana Radka Jurnečky. Lidé touží po setkávání, říká

V posledních dnech se změnilo snad téměř všechno. Včetně církve. Obřady, které dlouhé roky v podstatě nemění své schéma, jsou nyní úplně jinak. O tom, jak teď vypadá život na faře a o tom, jaké budou Velikonoce, se rozpovídal liberecký arciděkan Radek Jurnečka.

Pane arciděkane, co všechno se u vás za poslední dny změnilo? 
Hodně. Běžná práce s lidmi teď není prakticky vůbec. Neslouží se mše. Lidi hodně volají, kdy bude další bohoslužba, touží po setkávání. Argumentujou třeba tím, že v kostele je zima, a tak tam žádný virus neobstojí (smích). Nebo třeba zkouší zjistit, jestli nějaká vesnička v okolí přece jen bohoslužbu neslouží. Kdybychom řekli, že ano, tak tam bude takovej nával, že by to stejně nešlo. 

Snažíte se jim to nějak vynahradit?
Jistě. Na YouTubku a na Facebooku jsou přenosy mší svatých, taky rádiem a televizí. To je každý den. Mnohé místní farnosti z okolí se přidávají a na ten YouTube přidávají své přenosy. Rodiny, které mají zájem, po emailu dostanou nedělní bohoslužby, které si můžou udělat sami doma. Není to to pravé ořechové, ale nemyslím, že je to málo.

Jak taková bohoslužba probíhá?
To je dáno novozákonným způsobem. Hlavounem modlitby je táta. Ten je jakoby zástupcem kněze v té rodině. Je tam pro děti, otce i matku určitá role, kterou v té bohoslužbě vytvářejí. Je tam společná modlitba i četba písma. Pak taky přímluvy a nechybí závěrečné otcovské požehnání. Dá se to najít na www.cirkev.cz nebo i na webu farnosti. 

A co pohřby? 
To je jediná věc, která je dovolená. Budou. Samozřejmě platí, že tam nesmí být více než třicet osob. Všechno ale probíhá jen v kremační síni. Kostely jsou zavřené samozřejmě i pro pohřby.

„Už jsme nakoupili šatní lístky na omezení stovky lidí. Rozdávali bychom je na mše. Na každou bohoslužbu jinou barvu, aby se nemohlo podvádět.“

Jaké budou Velikonoce?
(ticho)…To by mě taky zajímalo. (smích

Máte nějakou představu?
Mám připravené tři varianty. Buď už bude karanténa za námi, v tom případě budou kostely standardně otevřené, nebo budou jen pro omezenou, jakoby VIP skupinu. To si upřímně neumím moc představit, jak by to vypadalo. Už jsme nakoupili šatní lístky na omezení stovky lidí. Rozdávali bychom je na mše. Na každou bohoslužbu jinou barvu, aby se nemohlo podvádět. 

To by tam stejně moc lidí asi nemohlo…
To ne. Nejdřív tam musíme vpustit hudebníky, muzikanty, zpěváky, ministranty a duchovní. Ten personál čítá asi pětatřicet lidí.

A ta třetí varianta?
Třetí varianta je, že kostely budou zavřený. To bych pak zkusil na pár hodin o Velikonocích odemknout kostel. Mohli by přijít lidé na soukromé tiché návštěvy. Ale nesmělo by se o tom moc vědět.

Jak můžete ohlídat kolik lidí přijde?
To by samozřejmě někdo musel hlídat, aby tam těch lidí nebylo příliš. 

Můžete se na Velikonoce nějak připravit?
Teď zrovna je doba postní. Ta se teda ale hodně změnila. Nikdo z nás, jak jsme tady v kostele, nepamatuje takovouhle dobu. Záleží, co s tím uděláme. Lidé se prostě musí naučit připravit na ty Velikonoce jinak. To ale není špatně. Jen ať se naučí, že není vše tak, jak byli zvyklí. 

Kromě bohoslužeb se ale musel změnit i život na faře. Jaký to je zásah do běhu věcí?
Velký. Za normálních okolností farou projde za týden asi stopětašedesát lidí. Důchodci, skauti, děti, anonymní alkoholici, další a další. Teď je tu úplný ticho.

„Terénní charita mi dává tipy, kdo je na tom špatně psychicky. Pak jim volám třeba sám.“

Máte vůbec co dělat?
No jeje. (arciděkan se smíchem poukazuje na stůl plný faktur, letáků a dalšího). Teď pracuju na grantech. Pak jsou to taky inventury majetku. Už mi ale chybí lidi. 

Obrací se na Vás lidé, že potřebují pomoc?
Taky. Ale mimo to i lidé, kteří chtějí dohledat spojení s někým, kdo běžně sedával v lavici za nimi. Oni o tom člověku ví, že je sám, že třeba potřebuje společnost. Jsou samozřejmě taky telefonáty, jestli nemáme to či ono. 

Co jim chybí?
Jídlo. Pak jsou tu taky lidé, kteří jsou sami a potřebují si jen s někým promluvit. To jsou pak třeba půlhodinový telefonáty. Nebo i hodinový. Ale oni to fakt potřebují. Člověk, který jim přinese nákup na to nemá prostor. V autě má dalších osm tašek s jídlem k rozvozu. Terénní charita mi dává tipy, kdo je na tom špatně psychicky. Pak jim volám třeba sám. 

Co bychom si měli vzít z tohoto zvláštního období?
Neživit se strachem. Strach přináší spoustu těžkostí a často také zabíjí vztahy. Ať se spíš dívají na to, že mnoho lidí žije radostně a pokojně. A to následují. Strach nám v ničem nepomůže.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo18 čtenářů

Autoři | Foto Kristýna Berková

Štítky Radek Jurnečka, církev, Velikonoce, koronavirus

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.