Kde se najíst: Nejhezčí restaurace v Liberci? La Piazza!

Že nevíte, kde sídlí? No před ní tam sídlil jeden fast food začínajíci na M. Samožejmě, přímo na náměstí naproti Porta Café. Že by snad konkurence? No uvidíme.

V posledních pár recenzích jsme častokrát chválili interiér, La Piazza to všechno roztrhala na kousky. Vstoupíte do ráje. Nejhezčí restaurace v Liberci!!! Ano, pro nás ano. V dekoraci najdete i láhve s vínem, na stole stojí olivový olej. Byli jsme unešeni. Servírek bohužel v té době bylo na place více než hostů, to není úplně příjemná vizitka, ale pojďme dál. Tak dobré to nebude napořád. Po usazení jsme obdrželi jak denní menu, tak hlavní jídelní lístek. Logicky jsme začali vybírat z hlavního, načež nám bylo řečeno, že z hlavního lístku můžeme vybírat až od tří hodin. Tak proč nám ho nesete? Aspoň ho tedy máme načtený a víme, že je smyslplný a plný italských specialit. Možná bychom trochu upravili design a opravili pár překlepů, ale italská kuchyně to je, a to je důležité. Byli jsme tedy odkázáni na denní menu, které zas tak potěšující nebylo vzhledem k tomu, že dnes byl výběr z pasty s mořskými plody, plněných paprik a také smažených kuřecích kousků se salátem. Trochu nuda ne?

Kde se najíst?

Objednali jsme si kuřecí vývar a čekali jsme. Vývar byl špatný. Po kuřeti ani stopa, trochu kalný, kupované těstoviny a hlavně naprosto bez chuti, víc nemáme co říct. Kuřecí nugety se salátem byly kuřecí nugety se salátem. Salát hezky ochucený, dobrý česnekový dresing, kuřecí nugety dobře osmažené tak, že zůstaly šťavnaté, ale co z toho, když ta horší část teprve přišla. Spaghetti s chobotnicí. Hezky nandané, ale pak jsme ochutnali a upřímně, tohle teda nevonělo, a to vůbec. Moc jsme toho nesnědli, jelikož jsme se báli následků. Ač byly spaghetti dobře uvařené, odložili jsme to a dál už ani ránu. Po tomto zážitku se slušelo spíše utéct, ale my si dali čokoládový fondant a ten byl fantastický. Sice jsme dlouho čekali, ale potěšilo nás, že přišla servírka s omluvou, protože kuchař nechtěl vydat ven něco, co se mu nepovedlo, což vzhledem k předchozímu jídlu působí zvláštně. Ale čokoládový fondant byl ten nejlepší, který jsme pod Ještědem zatím ochutnali, k tomu hoblina z vanilkové zmrzliny a coulis z lesního ovoce. Kvalitní práce.

Oni můžou a my ne?

Dohru celému příběhu dal sám personál. Jelikož po tom, co jsme obdrželi informaci, že z hlavního „jídeláku“ teda ne, přišli další lidé a ty už si objednali normálně? Bylo lehce po půl 3 a my to nechápali. Otázka byla tedy jasná, proč oni můžou a my ne? Další servírka přisla s vysvětlením, že pizzu jsme si objednat mohli a že nechápe proč nám to předchozí servírka neřekla? Obrázek si udělejte sami. My tomu prostě nerozumíme. Nejkrásnější restaurace v Liberci, která by interiérově odolala i pražské konkurenci, polévka a hlavní za prd a dezert jeden z nejlepších. Pohybujeme se někde mezi high cuisine a libereckým průměrem. Ten dezert nám dal aspoň naději, že třeba jídla z hl. jídeláku budou lepší než denní menu, proto se vrátíme, zkusíme je a doplníme. Konkurence pro Portu? Pro nás zatím ne, leda že bychom do La Piazza chodili na kafe, kochali se interiérem a v Portě jedli. Děkujeme za pozornost.