Středa 25. 2. 2026 | Svátek má Liliana
Pochutnáte si rádi na dobrém jídle? Kdo by ne! Ve spolupráci s milovníky jídla ze sdružení Kde se najíst v Liberci si pro vás Drbna připravila seriál, kde každý týden hodnotíme minimálně jednu více či méně známou restauraci nebo kavárnu. Dnes jsme si pro vás připravili Guru Guru v Ruprechticích.
Naše další volba padla na ruprechtické Guru Guru. Restaurace je dobře vidět z hlavní ulice i stejnojmenné autobusové zastávky Hlávkova. Z venčí tento podnik vypadal tak, že jsme si říkali, jestli není zavřeno, ale nebylo. Směle tedy dál!
První věc, která vyloženě bije do očí, je interiér restaurace. 3 místnosti = 3 styly. Lehce jsme si přišli jak na hodině zeměpisu. Od klasické “české” restaurace přes jakousi variaci staročeské místnosti s prvky exotiky až po moderní salonek s obrazy z New York City. Tohle opravdu ne. Ano, není to nejdůležitější část naší návštěvy, ale ten dojem to prostě kazí. Sezení (tedy alespoň v této tématické části restaurace) bylo opravdu příšerné. Stůl měl místo klasických 4 noh na rozích jednu velkou zděnou uprostřed, která připomínala komín. Což o to, ono to hezky vypadá, ale praktičnost se zde úplně vytratila. Stůl doplněn o křesla s plným prostorem pod sedící částí - tak kam si jako máme ty nohy dát?
No pojďme radši k jídlu. Při otázce na denní polévku jsme nejdřív dostali poučení, že slečna servírka tu na obědy nebyla, následovala 3 minutová cesta kamsi do útrob kuchyně a nakonec informace, že denní polévka není. Byli jsme tedy donuceni zkusit to, co z výběru zbylo: Česnečka a Rajčatovka, klasika. Obě polévky byly lepší částí naší návštěvy, i když jim něco lehce chybělo. Ale musíme uznat, že porce to byla slušná. Dojem však zkazil výrok jedné servírky: “Ne, já to odnesu, až dojí ten druhej”. To snad nemyslíte vážně, ještě, když je bar jen metr od nás!
Nabídka jídel vskutku nic moc nenabídla. Nuda, šeď. Zábleskem však byly domácí halušky a gratinované brambory. Volba tedy padla na zmíněné halušky v kombinaci s nivou a houbami a na gratinované brambory v kombinaci s kuřecím, pórkem, smetanou a kari. Čekání bylo i přes poloprázdnou restauraci trochu delší, než je zvyklostí. Potěšením bylo, že halušky byly zřejmě opravdu domácí, ale kombinace nivy a hub je trochu nešťastná. Snaha se cení, ale to jídlo bylo samo o sobě příliš slané. Brambory nebyly chuťově úplně vedle, ale celá ta kombinace působila hodně nudně (o nudné kombinaci nelze mluvit v případě brambor s višněmi a skořicí, které na jídelníčku taky najdete. To musí být jízda). Smetana vám na dně mísy vytvoří „drink“ ze všech přísad, a to nám úplně nejelo.
Závěrečné hodnocení vystihuje to, že nebýt velkého lijáku venku, zmizeli bychom asi dříve. Jídlo sice nebylo tak strašné, ale fakt, že restauraci netvoří jenom jídlo, ale i dojem, to tu zřejmě nikdo nepochopil.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
