Skloubit profesní život s tím osobním bývá někdy těžké, zvláště pokud někdo rád sportuje. V případě Josefa Capoucha, profesionálního hasiče z České Lípy, to jde ruku v ruce. Věnuje se totiž silovému trojboji a letos získal titul absolutního mistra světa, my jej proto řadíme k (ne)obyčejným.
Šestadvacetiletý nadstrážmistr Josef Capouch působí u Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje na stanici v České Lípě již pátým rokem, ještě o rok déle se věnuje silovému trojboji. Práce profesionálního hasiče jej lákala odjakživa. „Na práci hasiče mě baví snad všechno (smích). Od ranního nástupu až po výjezdy, je to zkrátka různorodá práce. Člověk nikdy neví, co ho čeká,“ říká Josef. Nejvíce adrenalinu zažije hasič pochopitelně při požárech. „Hezký pocit je zase pomoci někomu zraněnému. K těm veselejším zásahům pak patří třeba kočky na stromech (smích).“
Silový trojboj zahrnuje tři cviky: dřep, benchpress a mrtvý tah. „Cviky se provádějí za sebou. Na každý cvik máme tři pokusy a nejvyšší platný pokus se počítá do součtu,“ vysvětlil Josef, který se soutěží v silovém trojboji účastní pět let. „Mám radost z každého závodu, který se mi povede. Nejde pak ani o to, jestli je to mistrovství republiky, Evropy.. do každého závodu chci dát více, než minule,“ říká.
Mistrovství světa se mladý hasič účastnil potřetí. Poprvé letěl až do Chicaga. „Tam jsem nedal ani jeden platný dřep, takže jsem vypadl,“ vzpomíná na své první mistrovství světa. V loňském roce se uskutečnilo v Maďarsku, situaci však komplikovala pandemie koronaviru. „Tam jsem šel jenom mrtvý tah, bylo to právě v době covidu, takže jsem jel jenom tak pro radost,“ vypráví Josef. I to ale stačilo k tomu, aby si stoupl na nejvyšší stupínek vítězů. Za pravé vítězství však pokládá až letošní úspěch. Mistrovství světa proběhlo v německém Fraureuthu ve dnech 28. září až 2. října, tam už prošel celým trojbojem.
Josef trénuje jednou za tři dny. Na zmíněné závody začal s přípravou v polovině července. Nenechte se ale mýlit, trénink mu zabere přibližně čtyři hodiny. „Člověk pořád trénuje s velkými váhami. To je hodně náročné a pak je vlastně pořád unavený (smích). Je potřeba dbát i na odpočinek a vhodně přizpůsobit stravu,“ říká.
Práce profesionálního hasiče nevyžaduje pouze sílu, ale i vytrvalost, každý se tak musí udržovat v dobré tělesné kondici. „Chodím plavat, v rámci tréninku zařazuji i nějaké rychlejší cvičení, hodně se protahuji. Všechno jde ruku v ruce,“ dodává. „Člověk musí být komplexní ve všech ohledech, není to jen o síle. Ale když je potřeba něco nadzvednout, nebo transportujeme těžšího pacienta, není to pro mě tolik náročné. Ostatní kluci jsou zase třeba vytrvalejší.“
Na mistrovství do sousedního Německa jel Josef s kamarádem, který jej k tomuto sportu vlastně přivedl. Po čtyřech hodinách jízdy dorazili na místo a přišlo na řadu vážení závodníků. „Navážil jsem myslím 114 nebo 115 kilogramů. Tu noc jsem nemohl ani spát, byl jsem nervózní,“ vypráví Josef. Na řadu v kategorii mužů do 125 kilogramů přišel další den hned ráno. „Bylo to docela brzo. Nejsem na to zvyklý, většinou chodím cvičit později během dne. Nemohl jsem ani jíst, byl jsem unavený a říkal jsem si, že to bude špatný (smích).“
Po protažení a zahřátí byl čas podat co nejlepší výkon. „První dřep vždy rozhodne. Když se povede, je to pak většinou dobré.“ Josefovi se naštěstí podařil první i druhý dřep. „Třetí už se tolik nepovedl, ale to mi nevadilo, protože jsem zvládl těch 350 kilo, což jsem chtěl. Takže dřepy vyšly skvěle,“ hodnotí svůj výkon.
Poté přišel na řadu benchpress, ve kterém si mladý závodník podle svých slov věří nejméně ze zmíněných tří cviků. „Chtěl jsem to nějak zvládnout, hlavně abych nevypadl. I tento cvik ale dopadl dobře, takže jsem měl radost. Dal jsem 205 kilo,“ popisuje. Mrtvý tah je pro Josefa odměnou na závěr. „Ten mi jde nejlépe, je to taková sranda na konec. Na první pokus jsem dal 300 kilo, protože vím, že to dám vždycky, i kdybych nechtěl (smích). Na druhý pokus jsem šel 345, abych dorovnal 900 kilo a překonal tu hranici, kterou jsem chtěl. Do třetice to byl už takový pokus – omyl, že to buď vyjde nebo ne. Přes 900 už jsem měl,“ říká. Cílová hranice tedy padla, vyčerpaný závodník pak už jen čekal na vyhlášení výsledků.
Mezi konkurencí, která nebyla zrovna malá, se Josef probojoval s jistotou. „Bylo tam docela dost lidí. Mně jdou dobře právě mrtvé tahy a na té váze, na které já jsem začínal, ostatní ani nekončili. Tam jsem je překonal o dost a to bylo rozhodující,“ popsal. Josef zvítězil ve své kategorii a navíc se stal i absolutním vítězem. „Tam se neřeší kategorie, jde jen o počet uzvednutých kilogramů vzhledem k vlastní váze,“ vysvětlil.
Josef si dal cíl překonat 900 kilogramů a to se mu podařilo, výsledek závodu pro něj není to hlavní. „Chtěl jsem hlavně překonat sám sebe. Výhra pak pro mě byla jen bonusem. Po závodech jsem se hlavně těšil domů až se pořádně vyspím, bylo to hrozně náročné,“ říká se smíchem.
Po tomto úspěchu se zúčastnil listopadového Mistrovství České republiky v mrtvém tahu. „Tam jsem konečně zvedl 350 kilo.“ I na těchto závodech se stal mladý hasič vítězem. V příštím roce se plánuje zúčastnit červnového mistrovství Evropy. A nepojede daleko, bude se konat přímo v České Lípě. „Tam bych chtěl svůj výkon posunout zase o kousek dál. Uvidíme, jak to vyjde,“ podělil se o své budoucí plány.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
