Další kulaté výročí. Před deseti lety získal Slovan třetí titul

Karty byly 12. května 2012 rozdány jasně. Slovan nesmí v posledním ligovém kole doma U Nisy prohrát s Plzní, jinak slaví soupeř. A liberečtí fotbalisté to zvládli, uhráli bezgólovou remízu a mohli oslavy třetího titulu mohly vypuknout.

„Byly to samozřejmě nervy. Ve středu jsme hráli v Jablonci, po zápase nás trenér Jaroslav Šilhavý zavřel na penzion Maruška v Jizerkách, abychom se koncentrovali. Trávili jsme hodně času spolu i mimo hřiště, což se odráželo v celé sezoně," zavzpomínal pro klubový web útočník Michael Rabušic, který v mistrovské sezoně nastřílel jedenáct branek. Ze Slovanu později odešel, nakonec se ale vrátil, v Liberci žije i s rodinou.

Víte, co jste dělali na den přesně před ???? lety? My to víme přesně! Tehdy jsme na stadionu U Nisy v přímém souboji s Viktorií Plzeň bojovali o titul a nakonec jsme ho také získali - náš třetí! ???????????? #FCSL ????⚽️
???? https://t.co/x6vksZdnmz pic.twitter.com/6XaBhUhnzW

— FC Slovan Liberec (@FCSlovanLiberec) May 12, 2022

Slovan odehrál výbornou sezonu. Střílel hodně gólů, v útoku se proháněl navrátilec Jiří Štajner, do obrany se stáhl Jan Nezmar, ve středu hřiště vládl Tomáš Janů. Tři osobnosti, které stály i u prvního titulu a které měly velký vliv i na ten třetí.

Mužstvo ale bylo skvěle poskládané, zkušené borce doplnili mladí Rabušic se Šuralem, ze Slovenska přišel Breznaník, kterého se po incidentu v zápase zbavil bratislavský Slovan. Životní výkony, které ho katapultovaly až na Euro a pak do Bundesligy, podával na pravém kraji obrany Gebre Selassie, záblesky geniality předváděl Miloš Bosančič. A to vše pod vedení trenéra Jaroslava Šilhavého.

Ale zpátky k rozhodujícímu zápasu. „Nervozita samozřejmě byla, ale zdravá. Po celé sezoně jsme byli zdravě nabuzení, sebevědomí, na Plzeň jsme si věřili. Věřili jsme, že to zvládneme," dodal Rabušic, který pod Ještěd přišel před sezonou s Josefem Šuralem.

Rabušic nedávno shlédl celý zápas. „Během covidu jsem viděl záznam celého zápasu. Myslím, že jsme hlavně v první půli předvedli dobrý výkon, měli jsme šance. Postupem času, jak se blížila tíha okamžiku a pohár byl na dosah, jsme byli možná trochu víc nervózní. Ale David Bičík nás podržel, měl fantastické jaro a v některých situacích pomohlo i štěstí, když Plzeň trefila tyčku. To už k tomu tak nějak patří, byli jsme odměněni za celou sezonu a partu, táhli jsme za jeden provaz," popsal populární Rambo.

Slovan má třetí titul

Rozhodčí po devadesáti minutách a nastavení odpískal konec a mohlo se slavit. „My mladší to vzali poctivě. Dá se říct, že jsme týden v kuse slavili. V noci byl kratičký spánek a scházeli jsme se na snídani, oběd. Napsali jsme si, že je oběd v Plzeňce a najednou tam zase bylo dvacet lidí," smál se útočník, který je společně s dalším navrátilcem Gebre Selassiem jediným pamětníkem třetího titulu v současném kádru Slovanu.

Co dnes dělají další členové tehdejšího kádru? Brankář David Bičík je dnes trenérem brankářů Sparty, Jan Nezmar se po ukončení kariéry stal sportovní ředitelem ve Slovanu, poté ve Slavii, dnes působí mimo fotbal. Jiří Štajner je stále aktivní na nižší úrovni. Oblíbenec fanoušků Miloš Bosančič prošel řadou klubů, do Liberce se hned dvakrát vrátil, na úspěšné působení už ale nenavázal.

Na nejvyšší úrovni stále hraje levý bek Fleišman, který je stabilním členem sestavy Baníku. Lukáš Vácha působí spíš jako mentor v béčku Sparty, Renáto Kelič působí v thajské první lize. Smutný osud postihl Josefa Šurala, který při angažmá v Turecku nepřežil dopravní nehodu. Trenér Šilhavý nyní vede českou reprezentaci.

Slovan získal třetí titul

Na začátku sezony by si přitom na Slovan asi nikdo nevsadil. Po devátém kole ztrácel na Spartu dvanáct bodů, Pražané do té doby neztratili ani bod. Pak ale Slovan vyhrál právě na Letné a mezera se začala snižovat. V zimní přestávce měla Sparta šest bodů náskok, přesto vyměnila trenéra Chovance za Hřebíka, ukončila spolupráci s Blažkem a Řepkou a přišlo špatné jaro, kterého Slovan využil.

Slovan tak získal třetí titul, dosud poslední. Vzpomínek se dochovala spousta, a to jak v paměti účastníků, tak na telefonech. „Videí je tam spousta. Doufám, že se někdy sejdeme a koukneme se na to. Myslím, že se budeme smát celkem dlouho," pokračuje Rabušic.

Čas je podle něj neúprosný. „Letí to, strašně moc. Jako včera si vybavuji vzpomínky, všechno je tak strašně čerstvé a živé. Pomalu bych mohl vyjmenovat každý zápas a jeho průběh, i když je to už 10 let, rád na to vzpomínám," dodává Rabušic. Mrzí ho tak jen to, že Slovan už další titul nezískal. „Tak, jak to zažili kluci, kteří měli dva, tři. U mě je to ten jediný, a i proto je to tak živé... Pak přišly úspěchy v Evropě, ale titul je jen jeden. Budu na to vzpomínat do konce života.“