Svou cestu začala v liberecké Lokomotivě, z jejíž palubovky se vydala dobýt svět. Hrála v Itálii, Turecku, Polsku, Číně a nyní působí v ruském Dynamu Moskva, který je jedním z nejlepších i nejbohatších klubů na světě. Právě s ním chce nejlepší česká volejbalistka Helena Havelková vyhrát prestižní Ligu mistryň. Pak bude její sbírka evropských klubových trofejí kompletní.
Jak často se dostanete domů do Liberce?
Během sezony jenom jednou: na Silvestra. Vždycky přiletím na dva dny a zase pospíchám zpátky do Moskvy.
Jak je strávíte? U rodičů na gauči?
Snažím se být doma, ale mám i dost zařizování, takže oběhávám zubaře, různé preventivní prohlídky a další věci. Vždycky si ale moc vážím toho, že doma pro mě udělají první poslední a snaží se mi udělat Vánoce co nejkrásnější.
Helena Havelková Jedna z největších ikon českého ženského volejbalu se narodila v roce 1988 v ve Frýdlantě. Svou kariéru začala v Liberci, kde strávila dětství. Následně hrála za Slavii Praha, italské týmy Sassuolo IT a Yamamay Busto Arsizio, kde získala své první tituly v evropské lize. Z Itálie pokračovala do Ruska, Turecka, Polska a Číny. Nyní působí druhým rokem v barvách Dynama Moskva. S ním by ráda získala titul ve volejbalové Lize mistryň, který je zároveň poslední z evropských trofejí, kterou ještě nevyhrála.
Rusové mají Vánoce až po Novém roce. Jak je slavíte?
Ráda bych řekla, že se dostanu domů, ale to se mi za patnáct let kariéry podařilo pouze jednou, když jsem hrála v Polsku, které je nábožensky založené. Letos hrajeme 25. a 26. prosince finále ruského poháru, což znamená, že 24. prosince budeme mít trénink, po kterém budu sedět na hotelu.
Tak si alespoň pustíte pohádky?
Přesně tak. Loni jsme ten den strávili celý v letadle, tak jsem si stáhla filmy jako Sám doma, Tři oříšky pro Popelku a celou cestu jsem na ně koukala.
A dovolíte si řízek a salát?
Jsou Vánoce, kdy si ho sama udělám. Třeba v Itálii jsem ho mívala. Ale letos si počkám až domů.
Jaký vztah máte k Liberci?
Mám tu rodinu, vyrůstala jsem tu. V Liberci dokážu úplně vypnout a odpočívat.
Po kariéře se ale chcete usadit v Maďarsku, odkud pochází váš přítel, že?
Stavíme dům v Budapešti a teď ještě kupujeme barák v Chorvatsku, aby toho nebylo málo. V Liberci se žít nechystám, ale zároveň z něho nikdy neodejdu. Mám tam zázemí a to město je mojí součástí.
Co na Liberec říká váš přítel?
On se tu vždycky pere s jazykem, protože čeština není jednoduchá. Liberec i okolní hory kolem se mu ale líbí.
Kam jste ho vzala jako na první místo?
Na Ještěd. To je moje oblíbené místo. Není tam moc silný signál, ale o to hezčí je tam výhled. Už když přijíždím do Liberce a vidím vysílač, tak je to pro mě takový uklidňující bod.
Jste v kontaktu s bývalými spolužáky nebo spoluhráčkami?
Díky sociálním sítím vidím, jak žijí a že většina z nich už má své rodiny a děti. Třeba třídní srazy ale bohužel nezvládám. Ne že bych nechtěla, ale ještě mi to nevyšlo tak, abych byla v Čechách.
Spolupracujete nějak s Lomotivou Liberec, ve které jste začínala?
Pořád tam mám dobré kontakty a když mě o to požádají, ráda přijedu na nějaký dětský kemp nebo jinou akci. S dětmi se snažím komunikovat hlavně v létě, kdy mám více volna.
Můžete o nějakém libereckém trenérovi či učiteli říct, že má velký podíl na tom, jak daleko jste dostala?
V Čechách jsem až do svých patnácti let hrála pod vedením trenéra Mirka Procházky, který mi dal základy volejbalu a se kterým jsem dodnes v kontaktu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Aktualizováno 31. října, 17:30
