úterý 31. března 2020 Kvido

Neuměl ani pořádně kraul, přesto se Kuba Doškář pustil do Wintermana, jednoho z nejextrémnějších triatlonů na světě

Kuba Doškář, kterému kámoši říkají prostě Došky, má za sebou účast na závodě Winterman, který patří mezi nejextrémnější triatlony na světě. A co to má společného s Libercem? Tak kromě toho že Kuba je Liberečák, tak třešničkou na dortu tohoto závodu je závěrečný výběh právě na Ještěd.

Vezmeme to pěkně od začátku. Jak si se vůbec ke sportu dostal?
Ke sportu jsem byl veden už od malička. Začínal jsem u hokeje a karate, kde jsem pár let vydržel, ale nebylo to úplně to, co by mě naplňovalo. Pak jsem přešel k atletice, běžeckému lyžování a cyklistice, kde jsem strávil převážnou část dětství, hlavně díky dobré partě lidí a rodičům, kteří také lyžovali a podporovali mě.

To nejsou zrovna extrémní aktivity. K těm ses dostal jak?
Ty mě začaly přitahovat později. Třeba horská kola, thajský box, snowboarding... Také jsem začal hledat přivýdělky spojené s adrenalinem a sportem jako instruktor snowboardingu a instruktor bungee jumpingu, až jsem nakonec otevřel vlastní prodejnu s cyklo a sportovním vybavením.

Hledal jsem aktivity, kde si sáhnu na dno
 

Co tě na těch extrémních sportech „bere“?
Tak nějak jsem vyhledával aktivity, kde bych si mohl, jak se říká ,,sáhnout na pořádné dno" a volba extrémního triatlonu do toho tak nějak zapadla. Ale po pravdě tento závod nebyl mým nápadem, ale nápadem mé přítelkyně spolu s mým tátou, který mi to nadělil k narozeninám.

Můžeš pro nás neznalce trošku nastínit, o co v závodě vlastně jde?
Jedná se o jeden z nejextrémnějších triatlonů na světě, kdy máme tu čest, že se koná tady u nás na severu Čech. Je to triatlon, který odpovídá distanci Ironmana, okořeněného o extrémnější podmínky a náročnější trasu. Vše začíná plaváním o délce 8,2 km se startem ve 4:30 ráno skokem do chladného Labe, které vás hned probere a začnete si říkat, do čeho to vlastně jdete.

Po cca hodině a něco (stále za tmy) vylézáte z vody promrzlí do prvního depa, kde máte připravené svoje věci na převlečení pro cyklistickou část závodu. Převlékání se zmrzlými prsty je také disciplína sama o sobě. Po převlečení nasedáte na silniční kolo na 180 km dlouhou část závodu s převýšením 3500 metrů ale zato v krásné krajině Českého Švýcarska a Lužických hor.

To ale zdaleka není všechno. Po dokončení cyklistické části nazujete maratonky a vydáte se na 42 km dlouhý běh s cílovým bodem, kde jinde než na samotném vrcholku Ještědu.

Neuměl jsem ani plavat kraul


Tak to fakt není žádná oddechovka. To chce asi propracovanou přípravu, ne?
Závod jsem odsouhlasil pár měsíců před startem, kdy jsem ani neuměl plavat kraul a na silničním kole jsem jel tak třikrát v životě, ale byla to pro mě výzva. Co se týče plavání, tak jsem měl pár tréninkových lekcí, ale bylo mi jasné, že to nebude moje silná disciplína. Na tak dlouhou distanci a s mými nezkušenostmi s plaváním jsem měl za cíl doplavat a ztrátu dohnat na kole a v běhu. Silniční kolo naštěstí nemá daleko k horskému, na kterém jsem již předtím pravidelně jezdil a závodil. Celkově jsem se připravoval během a jízdou, jak to jen šlo skloubit s prací. Takže hlavně večer s čelovkou.

Když už se přesuneme k samotnému závodění, chytla tě během Wintermana nějaká krize?
Během takového závodu chytne menší krizi asi každý a záleží, jak se s ní popere. Na mě dolehla krize při běhu zhruba od 10 do 25 km, kde se nohy nechtěly rozběhnout a Ještěd se zdál stále v nedohlednu. Je to hodně o hlavě, přeci jen je to závod na celý den a s tím člověk musí počítat dopředu. Hlavně postupně doplňovat energii, i když zrovna není hlad ani chuť, protože dohánět to až když člověk cítí oslabení, je základní chyba a začátek dlouhé krize.

Jak jsi nakonec dopadl?
Celkový výsledek pro mě nebyl až tak důležitý, jako spíš to pokořit. Dopadl jsem zhruba v půlce startovního pole s časem necelých 15 hodin, s čímž jsem byl naprosto spokojený.

Co bylo z celého závodu vůbec to nejtěžší?
Těžká chvilka byla na startu, kdy se za tmy vrháte do chladného Labe. Ale nejtěžší je sesednou po několika hodinách z kola a běžet, to ty nohy moc neposlouchají a nechápou, co po nich chcete.

Dokázal bys na takové dřině najít vůbec něco hezkého něco nejhezčího?
Nejhezčí je určitě pocit, když dorazíte do cíle. Ta euforie, že něco, na co se takovou dobu připravujete a čemu tolik obětujete, se povedlo, je neskutečná.

Celý závod zní trochu až neuvěřitelně. Přesto se zeptám, zvládne podle tebe wintermana kdokoliv?
Úplně kdokoliv nejspíš ne, není to pro každého. Ale pokud je to trénovaný sportovec, který má rád výzvy a je ochoten obětovat čas tréninku, tak věřím, že spousta z nich ano. Samozřejmě hlavně hlava musí chtít a pak je možné téměř vše.

Bez podpory by to nešlo


Pomáhal ti někdo během závodu?
Tento závod je postaven na supprotu a závodník je na něm závislý po celou dobu. V depu ti připravuje věci na převlečení a po celou dobu závodu se pohybuje ve tvé blízkosti, aby ti mohl doplnit zásoby pití a jídla. Zároveň tě i naviguje - závod je sice značený, ale hlavně v cyklistické části člověk často značení přehlédne. Mě support dělal táta s přítelkyní, pro které to muselo být taky velice náročný. Taky mě přišly podpořit spousty kamarádů a teamový parťáci z MelCon teamu, kteří zajistili i psychickou podporu.

Poslední otázka se samozřejmě nabízí sama, půjdeš do toho znovu?
To je otázka… Byl to neskutečný zážitek, který bych si rád zopakoval, ale je na to potřeba dlouhá příprava, která zabere spoustu času. Uvidím, zdali ten čas nevěnuji nějaké nové výzvě.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo1 čtenářů

Autoři | Foto Archiv Jakuba Doškáře

Štítky Winterman, Jakub Doškář, triatlon, závod

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.