FOTO: Hon na pelikány. V liberecké zoo je naháněli na souši i ve vodě

Před začátkem celé akce, jak to bývá i u sportovního zápolení, probíhala příprava. Zatímco tým zaměstnanců se rozmístil kolem jezírka, pár odvážlivců v čele s ředitele zoo Davidem Nejedlo nasedá do kajaků, připíná špricku a vyráží na vodu. Na opačné straně jezírka je daleko větší klid. Banda pelikánů se líně spouští z břehu na vodu a jdou okouknout, zda by od přihlížejících dětí nebylo něco dobrého k snědku.

Jak se ale k hejnu blíží lidé, ptáci jsou nervózní a vydávají se směrem od Rybářské bašty. Ne vždy je nutné takhle ptáky nahánět. „Standardně mám past, kam pelikány lákáme na krmení, ale to letos kvůli nedostatku vody není možné,“ vysvětluje zoolog Jan Hanel.

Velmi rychle se podaří dostat ptáky ke vstupu pro ošetřovatele, kde naprostá většina končí v náručí zaměstnanců. Skoro to tak vypadá, že o výhře v této „hře“ je rozhodnuto. Jenže to nejtěžší na zaměstnance teprve čeká.

Dva pelikáni totiž dokážou létat. „Naprostá většina pelikánů byla zakřídlována už od narození, ale dva létat umí,“ říká zoolog. Další minuty tak připomínají dětskou hru na babu. Občas už to vypadalo, že toho či tamtoho pelikána už už mají, načež ten zamával křídly a o pár metrů dál se opět s naprostým klidem snesl na hladinu.

Nakonec se ale podařilo nahnat i posledního „záletníka“ do kouta a odnést ho. Ačkoliv podle fotek to může někdy vypadat jako divočina, všichni skončili zdraví a bez újmy a větších šrámů. Výhra v tomto zápase tak šla k zaměstnancům, kdyby se to ale počítalo na body… Kdo ví, jak by to dopadlo.

Přesouvání obyvatel zoo do zimovišť je spíše výjimkou. „Snažíme se chovat primárně druhy zvyklé na naše podmínky. Nicméně vedle pelikánů musíme na zimu stěhovat ještě zoborožce a hadilovy,“ dodal Hanel.