Kamasi Washington je borec… blázen… nebo zkrátka megaloman. Točit tak obsáhlé desky, to se už v dnešním hudebním světě, který čím dál tím víc alba jako taková odsouvá na vedlejší kolej, příliš nevidí. Na 173 minut dlouhý debut Epic navazuje deskou delší o dalších 10 minut. Dostala název Heaven & Earth a je opět naprosto mocným dílem.
Saxofonista Kamasi Washington je zjevením jazzové scény. Usilovně pracuje na tom, aby se o něm jednou mluvilo jako o legendě. Aby byl dáván do stejné linie například s Johnem Coltranem. Právě s ním je často srovnáván, což určitě není zcestné, avšak o kopii jako takové se mluvit nedá. Washington kráčí vlastním směrem. Směrem, který hudebně otevřené hlavy sráží do kolen a žánrové konzervy až popuzuje. Pro někoho génius, pro dalšího možná někdo, kdo staví až na příliš nabubřelých prvcích.
Osobně spadám do první skupiny… Jsem tvorbou tohoto mohutného muzikanta naprosto okouzlen. Debut Epic považuji za jedno z největších jazzových děl vůbec a z novinky nemám pocit, že by se nastavená laťka snížila. Prostě se pokračuje tam, kde se v roce 2015 skončilo (respektive v roce 2017, kdy vyšlo EP Harmony Of Difference). Nechybí tak velmi rozmáchlé kompozice plné až filmových chorálů, nádherné melodie, jazzové jamování, sólové zpěvy… Je to mistrný koktejl, který člověka unáší do jiných sfér. Nutí ho zastavit a poddat se této ohromné nahrávce.
Album je rozdělené na tři celky – Heaven, Earth a The Choice. Osobně preferuji hlavně část Earth, která mi přijde provzdušněnější a zkrátka protkanější silnějšími motivy. Neznamená to, že by první část alba byla špatná, ale když po jednom z pěti vinylů, které v kompletu jsou, sahám, většinou je z části zvané Earth.
Mimochodem když jsem zmínil The Choice, tak to je velmi povedený vtípek. Tento dodatek je totiž skrytým bonusem, ke kterému se musíte dostat s nožem v ruce. Upozorňuji, že řezání do sběratelského kartonu je velmi bolestivé, ale výsledek za to stojí, protože The Choice je velmi vydařený bonus, kterému dominuje krásná verze slavné písně Will You Love Me Tomorrow od Carole King.
Samotné balení alba je na pohled impozantní (vlastním vinylovou verzi, ale věřím, že CD na tom není jinak), ale je třeba k němu přistupovat vyloženě v rukavičkách. V tomto případě je opravdu opatrná manipulace na místě, protože se jinak obávám, že životnost papíru nebude dlouhá… Album Epic bylo v tomto ohledu promyšlené lépe, škoda, že se v nastoleném trendu nepokračovalo.
Kamasi Washington natočil další mistrnou nahrávku, ke které bude radost se vracet a neustále pronikat do jejích tajů. Ostatně pomáhali mu s ní totální muzikantská esa (nechybí ani samotný Thundercat), takže tady se prostě hraje ta nejvyšší škola.