Divadelní spolek Vojan připravuje i v této době nové představení. Zkoušky probíhají online

Herci z Českého Dubu se ani v současné době nevzdávají. Aktuálně dokonce připravují novou hru Romana Vencla a Michaely Doleželové z leteckého prostředí S hlavou v oblacích. Zkoušky jsou přizpůsobené současným nařízením a místo na jevišti probíhají online. V něčem je to podle ochotníků dokonce výhodnější, chybí jim ale osobní kontakt. „Samotné čtení a učení se scénáře formou videokonference je podle mého názoru velmi účinný a pohodlný nástroj pro realizaci zkoušky v aktuální situaci. Celé naše setkání je tak časově omezeno na pouhé přečtení textu. Chybí tu však jeden zásadní prvek, který je pro zkoušky i samotné představení klíčový – osobní kontakt,“ říká Martin Müller z Divadelní společnosti Vojan.

Čtené zkoušky probíhají úspěšně, další přípravy jsou zatím vyloučené. Doma se herci sice naučí text, na dálku ale těžko mohou nacvičit například pohyb po jevišti nebo zkoordinovat režii světel a zvukový doprovod. „Online čtené zkoušky jsou v aktuální situaci asi nejlepším řešením, jak se společně setkávat a zároveň připravovat novu hru. Z mého pohledu je to ovšem celé samozřejmě absurdní. Divadlo je živý organismus, a tudíž se má dělat živě teď a tady,“ uvádí herec Jiří Lucius.

Na premiéru si tak budou muset diváci počkat až do chvíle, kdy se divadla opět otevřou a herci budou moci oprášit své umění. Do streamování se ochotníci pouštět nechtějí, chyběla by jim zpětná vazba diváků.

Společná fotografie z premiéry hry Lásky podle Dekameronu. Horní řada zleva: Jakub Najman, Martin Müller, Jiří John, Jiří Lucius, Ondřej Kukla, Milan Pavlů a Ondřej Fila. Dolní řada zleva: Tereza Müllerová, Jiřina Filová, Renata Kořínková, Jana Johnová a Šárka Jodasová

Videokonference pravé setkání nenahradí

Setkávat se jen při videokonferencích je pro herce ale přesto náročné. „Chybí mi společně trávený čas s ostatními divadelníky. Online konference alespoň zprostředkovává setkání – že se chvíli vidíme. Osobní kontakt však nemůže nikdy nahradit,“ přiznává Tereza Müllerová. Že osobní setkání hercům chybí, potvrzuje i další z ochotníků Jiří John, který to komentuje slovy: „Zkoušení online bylo zpočátku dobré, ale s postupem času se začíná vytrácet pocit osobního kontaktu a čtení zkoušky jde do kopru. Divadlo se od nepaměti hraje mezi lidmi a pro lidi. V některém článku jsem četl, co napsal Stephen Hawking 'Zemi v budoucnu ovládnou roboti.' Asi měl bohužel pravdu a Covid je toho ukázkový příklad. Proto bych zvolal, divadlo žije a my s ním!“

Právě absence sociálního kontaktu a možnost na chvíli uniknout z reality od starostí všedních dnů chybí podle ochotníků z Českého Dubu i ostatním lidem. „Již rok jsme všichni nuceni v každodenním životě přijímat převážně negativní informace a nevidíme na jejich konec. Tento fakt mimo jiné neustále zvyšuje pomyslnou propast od doby předcovidové. Našim divákům a příznivcům jsme proto alespoň nabídli krátké video ze čtené zkoušky nově připravované hry, abychom je v této situaci pozitivně motivovali a vyvolali v nich pocit těšení,“ sděluje Müller.

Poslední rok? Katastrofa

Jako hrozný označuje poslední rok i další členka českodubské divadelní společnosti Šárka Jodasová. „Poslední rok z hlediska divadla vnímáme všichni jako katastrofální. V našem případě vzala současná situace zálibu lidem, kteří se jí posledních
20 let intenzivně věnovali. O ještě větší tragédii se potom jedná v případě profesionálních umělců,“ komentuje Jodasová.

V loňském roce musela Divadelní společnost Vojan kvůli koronaviru zrušit představení i oblíbené slavnosti v Proseči pod Ještědem. „Stav je to skutečně katastrofální. Náš soubor se každoročně snaží kulturu přiblížit co nejvíce místním občanům. V loňském roce jsme byli po třetí repríze nuceni zrušit nastudované představení Já jsem ty, miláčku!, ale i zábavný pořad Minipárty s Karlem Šípem a celý sobotní program devátého ročníku Podještědských divadelních slavností,“ dodává místní ochotnice Jana Johnová.

Děkovačka z premiéry hry Já jsem ty, miláčku! v Českém Dubě v únoru 2020. Zleva: Šárka Jodasová, Jiří John, Lenka Najmanová, Jakub Najman, Jiřina Filová, Jiří Lucius a Lenka Fryaufová.

Českodubská divadelní společnost má za sebou opravdu dlouhou historii. Její počátky sahají až do roku 1945, kdy se sešlo pár nadšenců a společně založili český divadelní soubor. První hru s názvem Loupežník odehráli 23. prosince 1945. Následující rok dostal spolek název Spolek divadelních ochotníků Eduard Vojan při Osvětové besedě v Českém Dubě. 

V roce 1978 přišla dlouhá pauza a až na krátkou obnovu v druhé polovině 80. let se zdálo, že divadlo navždy skončilo. Tedy aspoň do roku 2002. „Myšlenka pokračovat v tradici ochotnického divadla vznikla v návaznosti na vernisáž k výstavě Národního obrození v Podještědí v květnu 2002. Výsledkem euforie z celé akce byl vznik zakládací listiny divadelního spolku s pracovním názvem Dubomor,“ doplňuje Jodasová. K tomu Jana Johnová dodává: „Chyběl nám režisér, proto jsme hned v začátku oslovili zkušeného divadelníka Milana Pavlů. A nezůstali jen u něj. Z řad bývalých členů ochotnického souboru se přidali další. Tak se minulost spojila s přítomností. Setkalo se hned několik generací ochotníků a soubor pokračoval pod původním názvem Vojan. Aktivní činnost nám vydržela až do dnešních dnů.“