Blíží se krajské volby, a tak se Liberecká Drbna rozhodla každý měsíc přinášet názory stran, které jsou v krajském zastupitelstvu, ale i těch, které mají potenciál se tam dostat. A první téma? Klimatická změna a peníze, které vedení kraje na obnovu krajiny dává.
Otázka je následující: Vedení kraje navýšilo podporu projektů na zadržování vody v krajině na 11 milionů. Je to dost? Jak by měl či bude kraj v této problematice dále postupovat?
Zeptali jsme se všech stran v zastupitelstvu, ale i těch, které mají potenciál se do zastupitelstva na podzim dostat.
Liberecký kraj není k mimořádným důsledkům sucha lhostejný a snaží se soustavně podporovat přírodě blízká opatření, která pomohou zajistit dostatek podzemní i povrchové vody pro život v krajině. Jedná se například o vybudování či obnovu tůní, malých vodních nádrží, revitalizaci drobných vodních toků, přerušení odvodňovacích meliorací či výsadbu remízků.
Na zadržování vody v krajině odsouhlasila rada kraje na svém loňském prosincovém zasedání v dotačním programu resortu životního prostředí, zemědělství a rozvoje venkova částku 8.020.000 korun. Z daňových příjmů kraje za rok 2019, jež dosáhly částky o 404 milionů vyšší, než se předpokládalo, získal resort další tři miliony korun a dále 900.000 korun na podporu přípravy opatření v celém kraji, a to především ve spolupráci s Agenturou regionálního rozvoje, spol. s r.o. Celkem tak došlo k navýšení prostředků v Dotačním fondu Libereckého kraje na bezmála 12 milionů korun.
Dotační fond je však jenom jednou z forem působení kraje v této oblasti. Z dlouhodobého hlediska je důležitý fakt, že opatření pro boj se změnami klimatu zapracováváme do Strategie rozvoje kraje. Hlavní roli v tomto procesu musí ovšem sehrávat ministerstva. Důležité je rovněž změnit způsob zemědělského hospodaření, tzn. intenzivní spolupráce se zemědělci. Bez obojího by byla krajská opatření doslova kapkou v moři.
Dotační program Podpora retence vody v krajině, jehož cílem je zakládání a obnova přirozených vodních prvků, vyhlásil kraj loni v únoru po několika suchých letech. V programu bylo tehdy na tyto účely vyčleněno šest milionů. Srážkový propad za uplynulých pět roků činil v Libereckém kraji průměrně 757 milimetrů a byl tak nejvyšší v republice.
Životní prostředí se nám mění před očima a v souvislosti s klimatickými změnami se musíme připravit na nové výzvy a hlavně extrémy. A to i u nás v relativně hornatém a zalesněném Libereckém kraji. Stačí se podívat ven. Letos pořádná zima ani nezačala a obávám se, že ani nezačne. Zdroje vody nejsou ani v našem kraji bezedné.
Zareagovali jsme na to už vloni vyhlášením dotačního programu, díky kterému jsme mohli podpořit projekty na zadržování vody v krajině v hodnotě šesti milionů korun. Pro rok 2020 jsme vyčlenili více než jedenáct milionů. Dle informací, které máme z terénu, odpovídá tato částka požadavkům potenciálních žadatelů o dotace. Myslím si tedy, že je tento objem peněz v současné době dostačující. Zájemci se mohou obrátit také na Agenturu regionálního rozvoje Libereckého kraje s žádostí o konzultaci a odbornou pomoc.
Obnova tůněk, protierozní opatření nebo například stavba krajinných prvků, které nám pomáhají udržet ekologickou stabilitu krajiny, ale bohužel nejsou samospasné. Nedílnou součástí je rovněž vodohospodářská infrastruktura, která se musí přizpůsobit novým podmínkám. Sem patří i přehrady, jejichž význam asi teprve pořádně doceníme. Nemusíme ale hned stavět přehrady nové, pomoc přeci může každý z nás. Stačí více přemýšlet nad tím, jak s vodou v každodenním životě nakládáme. Společenská odpovědnost a osvěta jsou v tomto případě klíčové. I tady vidím možnou zásadní roli kraje.
Liberecký kraj byl v posledních dvou letech suchem zasažen téměř nejvíce ze všech krajů ČR. Projevilo se to jak v zásobování pitnou vodou, tak ve vysychání vodních toků, lesů, zemědělské půdy a krajiny obecně. Kraj na tuto situaci zareagoval, odbor životního prostředí zřídil dotační titul na zadržování vody v krajině a krajské zastupitelstvo na letošní rok z původních 6 milionů navýšilo alokaci na 11 milionů.
Odpověď na to, zda je tato částka přiměřeně vysoká, je složitější. Do dopravní infrastruktury, škol, nemocnic, kulturních zařízení atd. kraj investuje částky mnohonásobně vyšší. Je potřeba si též uvědomit, že do posílení pramenišť, vodojemů a vodovodní infrastruktury obcí kraj investuje každým rokem cca 25 milionů.
Při poskytování dotací je samozřejmě důležitá nejen celková částka dotačního fondu na zadržení vody v krajině, ale i pravidla a způsob čerpání peněz na jednotlivé projekty. Zde můžeme velice kladně hodnotit krajský odbor životního prostředí za to, že jsou pravidla otevřená a jednoduchá. Nejdůležitější je, že žadatel o dotaci může použít krajské peníze na kofinancování dotací z Operačního programu životního prostředí i ze Státního fondu životního prostředí, kde jsou největší finanční zdroje na projekty tohoto typu.
Doporučení pro další postup je, aby Kraj nechal zpracovat studii, která by problematiku zadržování vody v Libereckém kraji komplexně zpracovala, kvalifikovaně odhadla rizika spojená s vysycháním krajiny, spočítala objem investic na řešení tohoto problému a vytyčila strategii, jak co nejefektivněji v krajině postupovat. Teprve potom můžeme objektivně posoudit nutnou výši roční finanční částky, která problém viditelně a v reálném čase řeší.
Není to dost. Fond na podporu zadržování vody v krajině, ve kterém bylo loni 6 milionů a letos 11 milionů, vznikl na náš návrh. Je to ale jen zlomek toho návrhu, který předpokládá 100-150 milionů ročně. Z větší části na projekty, které připraví a realizuje samotný kraj po dohodě s obcemi a dalšími vlastníky pozemků. Jednotlivé mokřady, tůně, meze, suché poldry a další úpravy vytvářejí hezká místa, ale fungující krajina vzniká až jejich souhrou na území alespoň celých povodí větších potoků a říček. Tuhle práci nemůže dělat nikdo jiný než krajská samospráva. Obce a soukromí vlastníci pozemků na to sami nestačí a stát je daleko.
Proč to všechno? To nejužitečnější, co můžeme v příštích letech pro sebe a svoje okolí udělat, je postarat se o krajinu. Tak, aby byla schopná zadržet víc vody, aby byla odolnější vůči extrémům jako je dlouhodobé sucho nebo povodně, a aby poskytovala podmínky pro pestřejší život. Všechny tyhle problémy se rok za rokem prohlubují a je pošetilé spoléhat, že se samy napraví.
100 milionů nejsou nedosažitelné peníze. Pro představu, letos vydá kraj téměř miliardu na opravy silnic a 15 milionů na sebepropagaci. Za přestavbu budovy v sousedství krajského úřadu vydává 400 milionů.
29. ledna od 18:30 v Lidových Sadech v Liberci proběhne setkání, na kterém budeme mluvit o konkrétním programu obnovy krajiny, o způsobech jak tento program prosadit, a o tom, jak každý z nás může pomoci. Setkání je otevřené, vstup zdarma. Pokud se o téma zajímáte, přijďte.
Peněz na hospodaření s vodou v krajině není nikdy dost. To co dává „ze svého“ Liberecký kraj na rok 2020 je dost. Navíc výrazné navýšení proti roku 2019. Jak to bude dál, ukážou priority nové krajské koalice. Podpora projektů na zadržení vody v krajině je a bude prioritou ODS jak na krajské, tak celostátní úrovni. Navíc rozumné a odpovědné hospodaření s vodou musí být prioritou nás všech.
Samozřejmě že 11 milionů korun na zadržování vody v krajině poměru k objemu rozpočtových prostředků v nejlesnatějším kraji ČR je málo. Problémem našeho kraje je skutečnost, že pokud u nás neprší, tak máme problém. V Libereckém kraji máme pouze vodu, která nám naprší, veškerá voda odtéká a žádná jiná nepřitéká. O tom vypovídá i mapa stavu spodních vod, kde nejhorší situace je zejména na severozápadě kraje. Toto specifikum by měla vládnoucí krajská koalice SLK, ANO, ODS a ČSSD vzít v úvahu při schvalování svých rozpočtů. Zásadním problémem, který je ale potřeba vyřešit, jsou vlastnické vztahy jednotlivých majitelů dotčených pozemků pro případné projekty související se zadržováním vody v krajině. Většina pozemků jsou pronajaté a ostatní jsou v majetku několika osob s procentuálními majetkovými podíly. Řešením není výstavba velkých přehrad, ale výsadba remízků, smíšených lesů a náprava poničených lesů. Dále budování mokřadů, tůní, malých rybníčků, suchých poldrů a omezení pěstování monokultur. Při schvalování státního rozpočtu na rok 2020 hnutí SPD navrhovalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky převézt částku 200 milionů korun z prostředků plánovaných na podporu obnovitelných zdrojů (tzv. solární baroni) právě na zadržování vody v krajině. Hnutí ANO, ČSSD s podporou KSČM však tento náš návrh odmítlo. Takže takto se k tomu staví vláda a podobným způsobem i kraj. Pokud by SPD bylo v krajské koalici, trvali bychom na částce mnohem větší. Takto je to pro mě osobně nepřijatelné!
Předně je třeba říci, že podpora opatření, která pomáhají řešit sucho, je vždy přínosná. Nicméně 11 miliónů korun je v kontextu celkového rozpočtu Libereckého kraje, který na rok 2020 činí cca 3,3 miliardy korun, žalostně málo. Dle zkušeností z loňského roku bude z této sumy možno pokrýt náklady na realizaci zhruba dvaceti projektů, což je s ohledem na snižující se zásoby vody v krajině značně nedostačující.
V budoucnu musí kraj k problematice sucha, a obecně adaptaci na změnu klimatu, přistupovat mnohem aktivněji. Nestačí pouze vyhlásit dotační program a čekat, až se suma vyčerpá. Kraj by měl být iniciátorem v přípravě i realizaci konkrétních projektů na zadržování vody v krajině, a to nejen na svých pozemcích. Nezbytné je ve spolupráci zejména s obcemi, vlastníky pozemků a zemědělci sestavit plán konkrétních opatření, který se bude následně naplňovat. K tomu by měly být využívány i další zdroje financování, jako jsou některé dotační programy Ministerstva životního prostředí či Ministerstva zemědělství, umožňující až 100% úhradu nákladů vynaložených na veřejně prospěšná opatření v oblasti obnovy vodního režimu v krajině.
Nezbytným předpokladem pro zadržování vody v krajině je rovněž úprava zemědělského hospodaření (zemědělská půda zaujímá 44% plochy našeho kraje). V současnosti probíhá na celostátní úrovni za účasti krajů příprava nových pravidel zemědělské dotační politiky. V tomto procesu by kraj měl vyvinout maximální možné úsilí k dosažení takových změn, které umožní, aby zemědělství plnilo dostatečně i své mimoprodukční funkce a zvýšilo se tak zadržování vody v půdě.
Nemusí pršet, jen když kape! Vzhledem k vážnosti klimatických změn už kapky nestačí. Navýšení na 11 milionů, díky vyšším daňovým příjmům, je proto pozitivní zpráva. V porovnání s jinými kraji, vzhledem k rozloze a postižení klimatickou změnou, patří alokace mezi ty vyšší. Bude-li ale poptávka, kraj by měl titul dál navýšit. Zlepšit by se měla komunikace kraje s potencionálními žadateli, mezi kterými nemusí být pouze soukromí zemědělci či fyzické osoby ale také samosprávy, které by měly jít občanům příkladem. Doporučuji tedy aktivně jednat se všemi samosprávami v kraji a nad mapou a územním plánem hledat možné příležitosti a nabízet pomoc při řešení. Města a obce vlastní velká množství pozemků, kde původně bývaly např. meze, ty byly v rámci kolektivizace rozorány a došlo tím k vytvoření obřích lánů. Ty trpí větrnou i vodní erozí a také úbytkem biodiverzity. Obnovení těchto krajinných prvků může vytvořit novou pěšinu či pouze obyčejnou mez nebo remízek prospěšné jak pro obyvatele, zemědělce tak pro biodiverzitu a zadržování vody v krajině. Prospěšná je rovněž výsadba listnatých a především ovocných stromů. Samosprávy rovněž můžou ve spolupráci s příslušným Povodím provádět revitalizace toků, obnovení meandrů, budování tůní a mokřadů. Tyto zkušenosti a rady by měly poté samosprávy předávat občanům a aktivně jim pomáhat, stejně tak zemědělcům hospodařícím v jejich katastru. Kraj ale musí iniciovat. Ve spolupráci s koaličními kolegy se v Turnově snažíme toto vše sami rozjet.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
