čtvrtek 21. listopadu 2019 Albert

Po vědeckých skriptech se pustil do dětské knížky, byl to můj tajný sen, říká vedoucí katedry Václav Dvořák

Taky jste si vždycky říkali, že učitelé a přednášející jsou banda divnotvorů, kteří jsou na světě proto, aby vám ztěžovali život? Ve skutečnosti jsou to obyčejní lidé, kteří také mají své sny. Třeba jako napsat knížku pro děti. To se povedlo akademikovi z Technické univerzity Václavu Dvořákovi, který je autorem knihy Písečníci a bludný asteroid.

Proč vás lákalo psát literaturu pro děti? Veřejnost by u vás asi očekávala spíše odbornou literaturu.
Napsat dětskou knížku bylo mým dlouholetým tajným snem. Právě kvůli vědecké kariéře jsem na to ale nikdy neměl moc čas. A pak jsem si jednoho dne řekl, proč to konečně nezkusit.

Vytvořit knížku vám trvalo pět let, jak to probíhalo?
Na začátku jsem se psaní věnoval spíše sporadicky. To pak rychle ubíhají týdny a nikde to není vidět. Asi po roce jsem ale zjistil, že s tím, jak píšu nejsem spokojený, a že to vlastně neumím. Tak jsem se začal učit, jak psát a jak vytvořit knihu. Zároveň jsou Písečníci a bludný asteroid román s hodně postavami a motivy. Dokola jsem děj a detaily vylepšoval, dokud jsem nedošel k tomu, že už není knížku kam posouvat.

Co vůbec znamená název Písečníci?
Nerad bych prozradil děj, ale stručně řečeno planeta Písečnice má své obyvatele Písečňany a Písečníci jsou přezdívka skupiny dětí. Důležitý je i bludný asteroid, vesmírné těleso, které je vyvržené z vlastní hvězdné soustavy, putuje vesmírem a zachytí ho jiná hvězda.

Václav Dvořák je vedoucí Katedry energetických zařízení Technické univerzity v Liberci. Své první povídky napsal, když mu bylo dvacet. Bližší indo o Písečnících naleznete na webu autora.

Hlavními postavami jsou dvě děti, byly inspirací vaše vlastní děti?
Odraz mých dětí to přímo není. Jako první jsem si vymyslel kluka jménem Tomáš. A když už jsem popsal, jak přišel na svět, jaké má schopnosti a charakter, zjistil jsem, že by se mi do příběhu hodila ještě drobná dívenka Lucie. Ta je takovou jeho protiváhou.

Pomáhali vám synové s tvorbou?
Vlastně jsem jim knížku četl tajně, aniž by věděli, že jsem jejím autorem. Chtěl jsem totiž znát jejich autentické reakce. Příběh se jim moc líbil, ale samozřejmě když nakonec zjistili, že jsem to napsal já, začaly se hrnout rady a nápady.

Jsou Písečníci určeni výhradně čtenářům z řad mládeže?
Myslím, že v knížce si hezky počte i dospělí, což vlastně dokazují i recenze. V těch se často opakuje, že knížka je milá. Zároveň tam je mnoho různých vztahů, které nejsou jednoduché a přímočaré, takže se ani dospělák nebude při četbě nudit.

Knížku doprovází i ilustrace, povedlo se převést vaše představy na papír?
Já myslím, že u naprosté většiny ano. Měl jsem štěstí, že jsem potkal ilustrátora Jakuba Cenkla, který má heslo „Vyvedu vaše představy ze tmy“ a tomu dostál. Původně měl být autorem ilustrací někdo jiný, ale ten mě bohužel nechal takříkajíc na holičkách.

S knihou jste měl velký úspěch na Startovači a místo požadovaných 75 000 se vám podařilo vybrat více než dvojnásobek, jak je to možné?
Nejsem si jistý, zda zaujal projekt jako takový, nebo zda se mnoho lidí v mém okolí rozhodlo podpořit mě. Je pravda, že někteří lidé byli překvapeni, když jsem předal opravdovou a docela tlustou knížku. Každopádně musím upozornit, že jsem Startovač využil spíše jako příležitost knihu představit veřejnosti než získat finanční prostředky. Protože samotná původní částka nestačila ani na vytvoření grafického pdf formátu.

Proč jste k vydání knížky nevyužil nakladatelství?
Původně jsem knihu nabídl, a dokonce o ni byl zájem. Bohužel jsem měl svou představu, jak chci jako autor fungovat. Že chci být aktivní, mít stránky a navštěvovat školy a nakladatelství se mnou ukončilo spolupráci.

Neuvažujete, že byste zahodil kariéru akademika a vrhl se na dráhu spisovatele?
Tak to určitě nehrozí. Už proto, že uživit se v naší zemi psaním není vůbec jednoduché.

Promítá se v knížce nějak vaše kariéra nebo profesní zaměření?
Jedním z důvodu, proč jsem chtěl knížku napsat bylo, že podle mě příliš literatury z prostředí vesmíru pro děti a mládež není. Zároveň nemám v knihách a filmech rád technické nesrovnalosti, takže se snažím v ději popsat vesmír a jeho prostředí tak, jak opravdu je. Zároveň se tak děti při čtení nenásilnou formou něco nového dozví. Klíčový ale zůstává děj, jinak by je to nebavilo.

Písečníci a bludný asteroid jsou vaší prvotinou, plánujete i nějakou další knížku?
Po pravdě již na něčem pracuji, ale určitě to není pokračování. Právě vytvářím takovou „jednorázovku“. Některé ohlasy se již po pokračování Písečníků ptají, ale jestli nějaké bude? To uvidím.

 

Foto Denisa Albaniová

Štítky kultura, Písečníci a bludný asteroid, literatura, Václav Dvořák

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.