středa 13. listopadu 2019 Tibor

O Charlieho záchranářském talentu jsem neměl tušení. Říká o svém psu hasič Pavel Málek

Pavel Málek a jeho psí parťák Charlie jsou nerozlučná a taky nepostradatelná dvojka. Oba totiž slouží u Hasičského záchranného sboru. Letos oslavil Charlie už jedenácté narozeniny a jeho služba se chýlí ke konci. A to na začátku nikdo netušil, že to bude takový talent.

Vyrůstal jste vždy se psem?
Nikdy jsem svého vlastního psa neměl, Charlie je můj první pes.

Jak jste si tehdy Charlieho vybral, nebo to bylo naopak?
Nic jsem o psech nevěděl. To, že se rozlišují linie psů na pracovní nebo výstavní, o tom jsem neměl ani tušení. Takže když jsme se  manželkou rozhodli, že si pořídíme psa, se kterým bych pracoval, zapli jsem internet a našli chovku. Zajeli jsme se tam podívat, a jak to tak bývá, Charlik si vybral nás.

Rozhodnutí, které mi změnilo život

Kdy jste se rozhodl, že z Charlieho bude záchranář?
Ještě dávno před tím, než jsem nastoupil k profesionálním hasičům, jsem žil v Jablonci a byl jsem členem JSDHO Jablonecké Paseky. Členkou jednotky byla psovodka Jitka se zlatým retrivrem a já jsem se poprvé setkal s činností záchrannářských psů. Začalo mě to zajímat, ale to jsem ještě netušil, že v hloubi dušel padlo rozhodnutí,  které mi změní život.

Čemu přesně se s Charliem věnujete?
Bylo jasné, proč jsem si Charlieho pořizoval. Chtěl jsem ho vycvičit pro pátrání po lidech, rozhodnutí přidat i další specializaci v podobě sutin přišlo až později. Cvičit jsme začali trochu netradičně ještě před narozením Charlika. Zkontaktoval jsem výcvikáře Záchranné brigády kynologů LK a začali jsme s manželkou jezdit na výcviky brigády jako figuranti. S Charlikem jsme začali trénovat, když mu bylo asi pět měsíců. Vzhledem k tomu, že jsem také dobrovolným členem Horské služby - Jizerské hory, naskytla se možnost stát se členem kynologické brigády HS, kde jsem také začal cvičit a Charlieho záběr rozšířil o vyhledávání lidí v lavinách.

V roce 2011 jsem společně s kolegou z HS reprezentoval Horskou služnu na Mistroví IZS kynologických týmů, které pořádalo Generální ředitelství HZS ČR. Na tomto mistrovství se nám podařílo získat celkové druhé místo. Po mistrovství mě oslvil  Jiří Šlechta právě z Generálního ředitelství a nabídl mi možnost nastoupit na atesty Ministerstva vnitra pod hlavičkou HZS LK. Nabídku jsem přijal a moje kynologická cesta začala své profesionální období.

Nevěděl jsem ani, jak si psa vybrat

Tušil jste od začátku, že bude mít Charlie takový talent?
O talentu jsem neměl ani tušení. Jak jsem už říkal, ani jsem nevěděl, jak si psa vybrat, natož abych odhadl předpoklady pro  práci. Takže to bylo obrovské štěsí, že si nás vybral. Na tom, jaký Charlie je, má zásluhu spusta lidí, kteří mi ve výcviku pomáhali. Výcvik je dlouhá nikdy nekončící cesta a sám člověk nic nezmůže. Těžko někoho jmenovat, protože to je hodně dlouhý seznam a určitě bych na někoho zapomněl. Co se týče úspěchů nějaké byly a je jasné že 'pohárky' jsou moc faj, ale nejvíc si cením složených atestů ministerstva vnitra ve specializacích sutina,plocha a jejich obhajoby vždy po dvou letech.

Psali jsme: První krajský hasičský hafan oslavil 11 let, Charlie celý život pomáhá ostatním

Výctvik takové psa jistě není jednoduchý, že?
Výcvik záchrannářského psa začíná už tím, že si ho přivezete domů. Základní poslušnost, přivolání, socializace s lidmi a jinými psy. Výcvik v podstatě nikdy nekončí i když v pozdějším věku není intenzita tak častá. Když byl mladý, cvičli jsme třeba dvakrát v týdnu speciál (hledání) do toho jsme vkládali poslušnost, překážky a samozřejmě fyzičku, bez které se pes neobejde .

Charlie zasahoval i v „ostrých“ situacích. Můžete nějakou popsat?
Charlie se účastnil za svou karieru několika desítek záchranných a pátracích akcí. Těch sutinových bylo v poměru s plošným pátráním méně, ale při jedné takové se Charliemu podařio nalézt těla dvou zavalených osob ve starém statku na Jičínsku (u zásahu byli samozřejmě dle předpisů ještě další dva psi). Nalezením osob se podařilo zkrátit dobu zásahu na minimum. Plošných pátrání bylo oproti sutinovému vyhledávání mnohonásobně více. Při těchto pátráních jsme sice žádnou osobu nenašli, ale nalezená osoba se nikdy nenacházela v nám přidělením sektoru.

Takhle Charlie vypadá jako psí superman. Co dělá, když nemusí makat?
Charlie jako každý zlatý retriver je milovník vody, hraček a lidí. Žije s námi doma, spí na gauči a hraje si s plyšáky. Když nepracuje, odpočívá a lenoší.

Doma vám vyrůstá nový pracant, Yetti. Jak si Charlie na nového psího parťáka zvykal?
Yetti mu nedala moc možností si nezvyknout. Německý ohař je šíleně kontaktní pes a Yetti Charliho miluje a on ji taky. Jsou skvělá dvojka.

Charlie jde v listopadu do psího důchodu. Převezme teď pracovní otěže Yetti?
Pevně v to věřím, Yetti je úžasný pes. Má obrovskou chuť pracovat a je moc šikovná. Je to úplně jiný styl práce, na který si postupně zvykám, ale myslím, že Charliemu ostudu určitě dělat nebude.

Foto Archiv Pavla Málka

Štítky Pavel Málek, Charlie, záchranář, pes, zlatý retrívr, hasič, sutiny

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.